Katerina Anghelaki-Rooke - Katerina Anghelaki-Rooke
Tento článek obsahuje a seznam doporučení, související čtení nebo externí odkazy, ale jeho zdroje zůstávají nejasné, protože mu chybí vložené citace.Leden 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Katerina Anghelaki-Rooke | |
---|---|
narozený | Athény, Řecko | 22. února 1939
Zemřel | 21. ledna 2020 Athény, Řecko | (ve věku 80)
obsazení | Básník |
Národnost | řecký |
Katerina Anghelaki-Rooke (řecký: Κατερίνα Αγγελάκη-Ρουκ; 22 února 1939-21 ledna 2020) byl Řek básník, překladatel a přednášející.
Život
Anghelaki-Rooke se narodila v Aténách, dcera Eleni (rozené Stamati) z Patrasu a Yannis Anghelakis z Malé Asie. Její kmotr byl krétský spisovatel Nikos Kazantzakis, blízký přítel jejích rodičů. Vdala se za Rodneyho Rookea v roce 1963. Zatímco jako velmi malé dítě onemocněla bakteriální infekcí, která jí zasáhla kosti a zanechala ji těžce ochablou a zakrnělou rukou. Navštěvovala základní a střední školu v Aténách. Navštěvovala kurzy na univerzitách v Aténách a Nice, studium dokončila na univerzitě v Ženevě v oboru překladatelství a tlumočnictví.
Kromě práce překladatelky vyráběla pistáciové oříšky ve svém sadu na ostrově Aegina, kde si její rodiče ve 20. letech koupili starý dům a zasadili pistáciové stromy. Většinu času trávila v pronajatém bytě v Aténách, ale právě v Aegině se cítila jako doma. Svou první báseň publikovala v časopise Καινούργια εποχή v roce 1956. Témata její poezie zahrnují úzký vztah mezi člověkem a přírodním světem; neustálá meditace o smrti; zkušenost s ženou ve společnosti, která tradičně vymezuje ženské aktivity; nepostradatelný příspěvek sexu a vášnivé lásky k naplnění sebe sama; často tragická, ale občas vítězná závislost sebe sama na těle; a touha překonat omezení těla prostřednictvím těla samotného. Hluboce filozofická i smyslná poetka, dvě z jejích posledních knih se skládají ze sebeanalýz v podobě monologů a dialogů mezi různými aspekty sebe sama. Stala se jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších básníků v Řecku. V roce 1985 získala druhou státní cenu za poezii, v roce 2000 cenu Kostase a Eleni Ourani z Akademie v Aténách a v roce 2014 jí byla za celou její práci udělena Velká státní cena za literaturu. Její poezie byla publikována nejméně v jedenácti jazycích.
Její literární překlady probíhaly hlavně z angličtiny (jazyk jejího manžela) a z ruštiny (jazyk, který se v nejranějších letech naučila od ruské chůvy). Mezi autory, které překládala z angličtiny, patří Saul Bellow, Joseph Brodsky, Seamus Heaney, Sylvia Plath, Dylan Thomas (Under Milk Wood) a Derek Walcott. Mezi ruské autory, které překládala, patří Leonid Andrejev, Vasilij Grossman, Michail Lermontov, Vladimír Majakovskij, Alexander Puškin, Varlam Šalamov, Andrej Voznesenskij.
Funguje
- Λύκοι και σύννεφα (1963)
- Ποιήματα 63-69 (1971)
- Μαγδαληνή, το μεγάλο θηλαστικό (1974)
- Τα σκόρπια χαρτιά της Πηνελόπης (1977)
- Ο θρίαμβος της σταθερής απώλειας (1978)
- Ενάντιος έρωτας (1982)
- Οι μνηστήρες (1984)
- Όταν το σώμα (1988)
- Επίλογος αέρας (1990)
- Άδεια φύση (1993)
- Λυπιού (1995)
- Ωραία έρημος ωραία η σάρκα (1996)
- Ποιήματα 1963-1977 (1997)
- Ποιήματα 1978-1985 (1998)
- Ποιήματα 1986-1996 (1999)
- Η ύλη μόνη (2001)
- Μεταφράζοντας σε έρωτα της ζωής το τέλος (2003)
- Στον ουρανό τού τίποτα με ελάχιστα (2005)
- Η ανορεξία της ύπαρξης (2011)
- Ποίηση 1963-2011 (Complete Poems, 2014)
- Της μοναξιάς διπρόσωποι μονόλογοι (2016)
- Των αντιθέτων διάλογοι και με τον ανήλεο χρόνο (2018)
- Με άλλο βλέμμα (2018)
Angličtina
- Tělo je vítězství a porážka snů (tr. Philip Ramp, 1975)
- Bytosti a věci samy o sobě (tr. Autor a Jackie Willcox, 1986)
- From Purple into Night (tr. Autor a Jackie Willcox, 1998)
- Translations into Love Life’s End (tr. Autor, 2004)
- The Scattered Papers of Penelope: New and Selected Poems (antologie, ed. Karen Van Dyck, 2008 a 2009)
- Vybrané básně (tr. Manolis Aligizakis, 2019)