Kasama doména - Kasama Domain
Kasama doména (笠 間 藩, Kasama-han) byl feudální doména pod Tokugawa shogunate z Edo období Japonsko se sídlem v Provincie Hitachi (moderní doba Prefektura Ibaraki ), Japonsko. Bylo to zaměřeno na Hrad Kasama v čem je nyní město Kasama, Ibaraki. Během jeho rané historie mu vládlo několik klanů, než se usadilo pod vládou mladší větve Makino klan od poloviny období Edo.
Dějiny
Hrad Kasama byl původně pevností klanu Kasama, který vládl v regionu od doby Období Kamakura. Kasama však byli zničeni Toyotomi Hideyoshi pro podporu Odawara Hōjō a jejich pozemky byly dány klanu Utsunomiya a následně Gamo Hideyuki v roce 1598. V návaznosti na Bitva u Sekigahary, Matsudaira Yasushige byl povýšen na 30 000 koku z jeho předchozího držení Kisai doména a dostal nově vytvořeného Kasama Domana v roce 1601. Byl však převeden na Doména Shinoyama v provincii Tamba o několik let později, v roce 1608. V Kasamě jej vystřídal Ogasawara Yoshitsugu, který byl poté o necelý rok později z finanční správy uvolněn z panství.
Kasama byl oživen v roce 1612 pro Matsudaira Yasunaga, bývalého kastelána Hrad Fushimi. Doménu držel až do povýšení na Takasaki doména v roce 1616 pro služby poskytované během Obležení Osaka. Byl nahrazen Nagai Naokatsu, jeden z Tokugawa Ieyasu Nejstarší poddaní, do roku 1622.
Kasama se poté dostal pod kontrolu Asana Nagashigea a jeho syna, Asano Nagano, do převodu klanu Asano do Ako doména v roce 1645. Za Asany následovala juniorská pobočka Inoue klan od roku 1645 do roku 1692, následovaný Honjó Klan Matsudaira od roku 1692 do roku 1702. Inoue se vrátil do Kasamy v roce 1702 a vládl tři generace až do roku 1747. v roce 1757 Makino Sadamichi, Kjótský shoshidai a daimyo z Nabeoka doména v Provincie Hyuga byl převezen do Kasamy, kterou pak jeho potomci drželi až do Obnova Meiji. Pod Makinem se doména stala známou pro Makino nádobí, druh keramiky, stejně jako pro jeho četné školy Japonský šerm, zejména to Jigen-ryu a Yuishin-Ittoryu. Doména také usilovala o otevření nových rýžových pozemků a vývoj hnojiv ke zvýšení výnosů, protože výdaje pánů Makino byly velmi velké kvůli četným úřadům, které zastávali v šógunské správě. Doména sousedila s Imperiální síly Během Válka Boshin a účastnil se Bitva o Aizu.
Doména měla 360 samurajských domácností bydlících na hradě Kasama podle sčítání lidu v Bunsei éra na rozdíl od 348 domácností měšťanů.[1]
Držení na konci období Edo
Stejně jako u většiny domén v systém han „Doména Kasama se skládala z několika nespojitých teritorií vypočítaných tak, aby poskytovaly přiřazené kokudaka, na základě periodické katastrální průzkumy a předpokládané zemědělské výnosy.[2][3]
- Provincie Hitachi
- 84 vesnic v okrese Ibaraki
- 2 vesnice v okrese Shida
- Provincie Mutsu (Provincie Iwashiro )
- 5 vesnic v okrese Ishikawa
- Provincie Mutsu (Provincie Iwashiro )
- 14 vesnic v okrese Tamura
- 12 vesnic v okrese Iwaseki
- 30 vesnic v okrese Iwaki
Seznam daimyo
# | název | Držba | Zdvořilostní název | Hodnost soudu | kokudaka |
---|---|---|---|---|---|
MatsuiKlan Matsudaira (fudai ) 1601-1608 | |||||
1 | Matsudaira Yasushige (松 平 康 重) | 1601-1608 | Suo-no-kami (周 防守) | Dolní 4. (従 四位 下) | 30,000 koku |
Klan Ogasawara (fudai ) 1608-1609 | |||||
1 | Ogasawara Yoshitsugu (小 笠原 吉 次) | 1608–1609 | Izumi-no-kami (和 泉 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 30,000 koku |
tenryo | 1609–1612 | ||||
Toda-Klan Matsudaira (fudai ) 1612-1616 | |||||
1 | Matsudaira Yasunaga (松 平 康 長) | 1612-1616 | Tango-no-kami (丹 後 守) | Dolní 4. (従 四位 下) | 30,000 koku |
Klan Nagai (fudai ) 1617-1622 | |||||
1 | Nagai Naokatsu (永 井 直 勝) | 1617-1622 | Ukon-no-taifu (右 近 大夫) | Dolní 5. (従 五位 下) | 32,000 => 52,000 koku |
Asano klan (tozama ) 1622-1645 | |||||
1 | Asano Nagashige (浅 野 長 重) | 1622-1632 | Uneme-no-kami (采女 正) | Dolní 4. (従 四位 下) | 53,000 koku |
2 | Asano Naganao (浅 野 長 直) | 1632-1645 | Takumi-no-kami (内 匠 頭) | Dolní 5. (従 五位 下) | 53,000 koku |
Inoue klan (fudai ) 1645-1692 | |||||
1 | Inoue Masatoshi (井上 正 利) | 1645-1675 | Kawachi-no-kami (河内 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 50,000 koku |
2 | Inoue Masato (井上 正 任) | 1669-1692 | Nakatsukasa-no-shoyu (中 務 少 輔) | Dolní 5. (従 五位 下) | 50,000 koku |
Honjo klan (fudai ) 1692-1702 | |||||
1 | Honjo Munesuke (本 庄 宗 資) | 1692-1699 | Inaba-no-kami (因 幡 守) | Dolní 4. (従 四位 下) | 40,000 koku |
2 | Matsudaira Suketoshi (松 平 資 俊) | 1699-1702 | Hoki-no-kami (伯 耆 守) | Dolní 4. (従 四位 下) | 40,000 koku |
Inoue klan (fudai ) 1702-1747 | |||||
1 | Inoue Masamine (井上 正 岑) | 1702-1722 | Kawachi-no-kami (河内 守); Jiju (侍 従) | Dolní 4. (従 四位 下) | 50,000 ->60,000 koku |
2 | Inoue Masayuki (井上 正 之) | 1722-1737 | Kawachi-no-kami (河内 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 60,000 koku |
3 | Inoue Masatune (井上 正 経) | 1737-1747 | Kawachi-no-kami (河内 守); Jiju (侍 従) | Dolní 4. (従 四位 下) | 60,000 koku |
Makino klan (fudai ) 1747-1871 | |||||
1 | Makino Tadamichi (牧野 貞 通) | 1747-1749 | Bingo-no-kami (備 後 守); Jiju (侍 従) | Dolní 4. (従 四位 下) | 80,000 koku |
2 | Makino Tadanaga (牧野 貞 長) | 1749-1796 | Bingo-no-kami (備 後 守); Jiju (侍 従) | Dolní 4. (従 四位 下) | 80,000 koku |
3 | Makino Tadaharu (牧野 貞 喜) | 1792-1817 | Etchu-no-kami (越 中 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 80,000 koku |
4 | Makino Tadamoto (牧野 貞 幹) | 1817-1828 | Etchu-no-kami (越 中 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 80,000 koku |
5 | Makino Tadakatsu (牧野 貞 一) | 1828-1840 | Etchu-no-kami (越 中 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 80,000 koku |
6 | Makino Sadanori (牧野 貞 勝) | 1840-1841 | -žádný- | -žádný- | 80,000 koku |
7 | Makino Sadahisa (牧野 貞 久) | 1841-1850 | Etchu-no-kami (越 中 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 80,000 koku |
8 | Makino Sadanao (牧野 貞 直) | 1851-1868 | Etchu-no-kami (越 中 守) | Dolní 4. (従 四位 下) | 80,000 koku |
9 | Makino Sadayasu (牧野 貞 寧) | 1868-1871 | -žádný- | Dolní 5. (従 五位 下) | 80,000 koku |
Reference
- Papinot, E (1910). Historický a geografický slovník Japonska. Tuttle (dotisk) 1972.
externí odkazy
- (v japonštině) Kasama na „Edo 300 HTML“
Poznámky
- ^ Edo daimyo.net (v japonštině) Archivováno 2007-10-25 na Wayback Machine
- ^ Mass, Jeffrey P. a William B.Hauser. (1987). Bakufu v japonské historii, p. 150.
- ^ Elison, George a Bardwell L. Smith (1987). Válečníci, umělci a prostí občané: Japonsko v šestnáctém století, p. 18.