Karel Balcar - Karel Balcar
Karel Balcar (narozen 1966 v Lanškroun ) je český malíř.
Život
Balcar studoval na České vysoké učení technické v Praze (1984-1985) a na Vysoká škola ekonomická v Praze (1986-1987). V roce 1992 se zapsal Akademie výtvarných umění v Praze a absolvoval v roce 1999 ateliér profesora Zdeněk Beran. Většina z jeho výstav od té doby byla v Praha, včetně míst, jako je Lichtenštejnský palác, radnice a Rudolfinum ale také města Brno, Hradec Králové a v Českém centru v New York City.
Žije a pracuje v Praze.
Práce
Motto: Maluji to, co považuji za důležité, zejména důležité věci, které mě fascinují.
Přístup zaměřený na výběr konceptu portrétní malby, typ specializované orientace na postavy a charakteristický obsah odlišuje tvorbu Karla Balcara od většiny tradiční produkce v České republice - toto přesvědčení potvrdily všechny exponáty i když se podílí na tom, co odpovídá nedávným a současným událostem bohatě stratifikované pluralitní scény moderního umění ve světě, lze s čistým svědomím říci, že zde funguje zcela evidentní a přesvědčivý kontext. .
Ve své rozsáhlé publikaci „Art Today“ Edward Lucie-Smith v jedné z několika kapitol věnovaných portrétní malbě píše: Jednou z nejpřekvapivějších změn, které vývoj umění v posledních třiceti letech přinesl, je to, že mnoho umělců začalo znovu zkoumat předmoderní minulost.[1]
"Současní umělci ve skutečnosti učinili zajímavý objev: v důsledku propasti mezi uměním 20. století a uměním vzdálené minulosti zjistili, že existuje něco společného se všemi pracemi mistrů starých - rozmanitost - jaká se kdysi přisuzovala pouze umění, které nebylo západního původu. “Někteří - většinou mladší - umělci jsou touto absurdní situací fascinováni. Aby se vyhnuli nebezpečí konvence v příliš levném moderním akademismu, který vede k vytržení všeho v intenzivně základní formě, raději se radikálně vrací do minulosti.
Karel Balcar, Muž s prstem, olej na plátně, 136x220 cm, 2009
Karel Balcar, T2, olej na plátně, 187x178 cm, 2010
Vstupujeme do renesance, olej na plátně, 141x132 cm, 2014
Karel Balcar, Pošlete mě do budoucnosti, olej na plátně, 150x132 cm, 2014
Začali se vztahovat ke svým vlastním evropským tradicím, jako by k něčemu vzdálenému a téměř cizímu, a zacházejí s tím podobně bez zábran. Jako přímý i nepřímý důsledek mnohonásobného skepticismu směrem k perspektivám současné civilizace je možné u mnoha dnešních umělců najít klíč k tendenci regresí vytvářet podobu, jejíž legitimní složky jsou také cestou vedoucí k průzkumu obrazové paměti.
Dílo Karla Balcara lze zařadit (i dobově) mezi tyto současné snahy, které se skutečně objevovaly v průběhu celé druhé poloviny století a které vycházejí z tradic klasicismu, manýrismu a především barokního iluzionismu. Figurativní malba je pro Karla Balcara, stejně jako od samého počátku, záležitostí kardinálního osudu. Zabývá se tím vědomě a naprogramovaně. Na první pohled je technická suverenita, s níž se zde jedná o formu zobrazování, přitažlivá, její souběžná tajnost však může být odrazující. V každém případě je jeho přitažlivost - navzdory mnoha názorovým posunům i na naší zúžené postmoderní scéně - výjimečná. V čem spočívá tato neshoda? Paradox, jako by byl implicitní v procesu samotného vzniku, a samozřejmě také v konečné podobě jeho obrazů. Zdá se téměř nepravděpodobné, že sám Karel Balcar patřil ke vzácnému druhu talentů na vysoké škole, mezi nimiž tvrdohlavá snaha o osobní propuštění stála daleko v popředí před problémy samotné techniky. Takové uvolnění se poté stalo hnací silou při překonávání obtíží, která jednoduše kapitulovala před touto vůlí. Samotným výsledkem takového úsilí může být obsahová a formální neústupnost provokativně vedená přes časové dimenze.
Karel Balcar dnes ovládá vhodné malířské prostředky do takové míry, že je schopen s nimi manipulovat tak, aby vyhovovaly jeho vlastní nekonvenční představivosti. Ve svých obrazech dokáže vyvolat kousky pochmurných příběhů, ve kterých to vypadá jako duch obnovených tendencí romantismu, který je umocněn akcenty stylizované agresivity a chlípné stinnosti. Současně se mu podaří vyhnout se drsným účinkům fantazie nebo jakémukoli předstírání tajemného, což je obzvláště pozoruhodné - nemusí se odchýlit ani k náznaku banálně prázdné symbolistické stylizace. Torza postav, často izolovaná v nejednoznačném prostředí, se stávají samy o sobě druhy osamělých přízraků reality, šachové figury v nedokončeném zápase. Je pravděpodobné, že právě z tohoto důvodu pociťujeme zřetelné oddělení, které tuto práci vymezuje jako postmoderní vládu. Praxe, hermetické formy skutečné formy vytvářejí bariéru mezi scénou a hledištěm. Divák se nesmí zapojit. Je to, jako by tu působilo dědictví klasicismu, přítoku evropského myšlení, který je již od svého cíle nejvzdálenější od moderního umění. (od: Zdeněk Beran, zkráceně.[2])
Recuerdos de la Alhambra (2015), olej na plátně, 132 x 128 cm
Dostatečné množství (2016), olej na plátně, 132 x 107 cm
Svázaný II (2016), olej na plátně, 70 x 55 cm
USB (2017), olej na plátně, 60 x 55 cm
Králíček (2017), olej na plátně, 93 x 72 cm
Samostatné výstavy
- 1997 Smrt před očima / Smrt v očích, Lichtenštejnský palác, Praha
- 2003 Autodafé, Galerie Fronta, Praha
- 2009 Muž s prstem, České centrum, Praha
- 2011 T2Galerie českého pojišťovnictví, Praha
- 2012 Probíhá ..., Galerie Vltavín, Praha
- 2012 Nepojmenovaná, Galerie Orlovna, Kroměříž
- 2016 Výdaje na věčnost, Galerie Václava Špály Praha
Reference
Tento článek je překladem z české Wikipedie
externí odkazy
Kontrolní úřad  |
|---|