Karasuyama doména - Karasuyama Domain
Karasuyama doména (烏山 藩, Karasuyama-han) byl feudální doména pod Tokugawa shogunate z Edo období Japonsko se nachází v severní oblasti Nasu Provincie Shimotsuke (moderní doba Prefektura Tochigi ), Japonsko. Bylo to zaměřeno na Hrad Karasuyama v čem je nyní část města Karasuyama, Tochigi. Karasuyama byl ovládán řadou klanů v jeho rané historii, ale byl ovládán juniorskou pobočkou Klan bokubo od poloviny období Edo. Klan Karasuyama Ōkubo udržoval sekundární jin'ya v tom, co je teď Atsugi, Kanagawa spravovat své rozsáhlé podíly v Provincie Sagami.
Dějiny
Klan Nasu ovládal oblast Nasu v severní provincii Shimotsuke od Období Kamakura. Během pozdní Období sengoku, částečně za neúčast na 1590 Bitva o Odawaru, Toyotomi Hideyoshi rozdělili své podíly a vytvořili doménu Nasu (20 000 koku ) za klan Nasu a ocenění jejich předků, hradu Karasuyama a 20 000 koku Narita Ujinaga. Narita byli vazalové Odawara Hōjō, kteří se zavázali věrnost Toyotomi po pádu jejich poddaného. Ujinagův syn Narita Ujitada bojoval na straně Tokugawa Ieyasu proti Klan Uesugi a v Bitva u Sekigahary a získal nárůst na 37 000 koku. Jeho syn Narita Ujimune zemřel bez dědice v roce 1622 a klan byl zredukován na hatamoto postavení.
Karasuyama byl krátce ovládán klanem Matsushita v letech 1623–1627, před jejich přesunem do Doména Nihonmatsu. V letech 1627–1672 vládl klan Hori v Karasuyamě. Během této doby provedli rozsáhlou rekonstrukci hradu a jeho okolí hradní město. Krátce po nich následovala větev klanu Itakura (1672–1681) a poté klan Nasu (1682–1687). Nasu však byli vyvlastněni Shogun Tokugawa Tsunayoshi následující a spor o dědictví a byly nahrazeny Nagai Naohiro (1687–1701), který byl později převeden do Ako doména po jeho konfiskaci z Asano Naganori v návaznosti na Čtyřicet sedm Ronin incident. V letech 1701–1725 pak Karasuyamovi vládla mladší větev klanu Itakura.
Karasuyama pak byl udělen Okubo Tsuneharu, bývalý wakadoshiyori kteří už měli 15 000 koku držet se Provincie Omi. Později se stal a rōjū a jeho potomci nadále vládli Karasuyamovi až do konce šógunátu Tokugawa. Třetí Ōkubo daimyoŌkubo Tadaaki čelil vážným finančním potížím, které ještě umocnily rolnické povstání. Jeho nástupci, Ōkubo Tadayoshi a Ōkubo Tadashige, otevřeli nové země s rýží a zreformovali finance této domény. 6. Ōkubo daimyō, Ōkubo Tadayasu měl schopné administrátory, a následoval učení Ninomiya Sontoku.
The Boshin válka z Obnova Meiji oblast převážně obešel. Po zrušení systému han v červenci 1871 se doména Karasuyama stala součástí prefektury Tochigi.
Doména měla populaci 26,257 lidí v 5957 domácnostech pro všechny její podíly, podle sčítání lidu v roce 1869.[1]
Držení na konci období Edo
Stejně jako u většiny domén v systém han „Doména Karasuyama“ sestávala z několika nesouvislých území vypočítaných tak, aby poskytovaly přiřazené kokudaka, na základě periodické katastrální průzkumy a předpokládané zemědělské výnosy.[2][3] Vzhledem ke své historii byla jeho většina území rozdělena mezi provincie Shimotsuke a Sagami.
- Provincie Shimotsuke
- 13 vesnic v okrese Haga
- 35 vesnic v okrese Nasu
- 6 vesnic v okrese Moka
- Provincie Šimósa
- 2 vesnice v okrese Toyoda
- 1 vesnice v okrese Soma
- Provincie Sagami
- 2 vesnice v okrese Kamakura
- 13 vesnic v okrese Koza
- 7 vesnic v okrese Osumi
- 10 vesnic v okrese Aiko
Seznam daimyos
# | název | Držba | Zdvořilostní název | Hodnost soudu | kokudaka |
---|---|---|---|---|---|
![]() | |||||
1 | Narita Ujinaga (成 田氏 長) | 1595–1596 | Šimósa-ne-kami (下 総 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 20,000 koku |
2 | Narita Ujitada (成 田長忠) | 1596–1616 | Saimon-no-jo (左衛 門 尉) | Dolní 5. (従 五位 下) | 20,000 ->37,000 koku |
3 | Narita Ujimune (成 田氏 宗) | 1616–1622 | Sama-ne-suke (左 馬 助) | Dolní 5. (従 五位 下) | 37,000 koku |
![]() | |||||
1 | Matsushita Shigetsuna (松下 重 綱) | 1623–1627 | Iwami-no-kami (石 見 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 20,000 koku |
![]() | |||||
1 | Hori Chikayoshi (堀 親 良) | 1627–1637 | Mimasaku-no-kami (美 作 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 20,000 koku |
2 | Hori Chikamasa (堀 親 昌) | 1637–1672 | Mimasaku-no-kami (美 作 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 20,000 koku |
![]() | |||||
1 | Itakura Shigenori (板倉 重 矩) | 1672–1673 | Naizen-no-kami (内 膳 正) | Dolní 4. (従 四位 下) | 50,000 koku |
2 | Itakura Shigetane (板倉 重 種) | 1673–1681 | Naizen-no-kami (内 膳 正) | Dolní 4. (従 四位 下) | 50,000 koku |
![]() | |||||
1 | Nasu Sukemasa (那 須 資 祗) | 1681–1687 | Totomi-no-kami (遠 江 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 20,000 koku |
2 | Nasu Sukenori (那 須 資 徳) | 1687–1687 | -žádný- | -žádný- | 20,000 koku |
![]() | |||||
1 | Nagai Naohiro (永 井 直 敬) | 1687–1701 | Izu-no-kami (伊豆 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 30,000 koku |
![]() | |||||
1 | Inagaki Shigetomi (稲 垣 重 富) | 1702–1710 | Izumi-no-kami (和 泉 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 25,000 koku |
2 | Inagaki Terukata (稲 垣 昭 賢) | 1710–1725 | Izumi-no-kami (和 泉 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 25,000 koku |
![]() | |||||
1 | Ōkubo Tsuneharu (大 久保 常春) | 1725–1728 | Yamashiro-no-kami (山城 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 20,000 ->30,000 koku |
2 | Ōkubo Tadatane (大 久保 忠 胤) | 1728–1759 | Yamashiro-no-kami (山城 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 30,000 koku |
3 | Ōkubo Tadaaki (大 久保 忠 卿) | 1759–1769 | Yamashiro-no-kami (山城 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 30,000 koku |
4 | Ōkubo Tadayoshi (大 久保 忠 喜) | 1769–1812 | Yamashiro-no-kami (山城 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 30,000 koku |
5 | Ōkubo Tadashige (大 久保 忠 成) | 1805–1827 | Sado-no-kami (佐渡 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 30,000 koku |
6 | Ōkubo Tadayasu (大 久保 忠 保) | 1827–1848 | Yamashiro-no-kami (山城 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 30,000 koku |
7 | Ōkubo Tadayoshi (大 久保 忠 美) | 1848–1864 | Sado-no-kami (佐渡 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 30,000 koku |
8 | Ōkubo Tadayori (大 久保 忠順) | 1864–1871 | Sado-no-kami (佐渡 守) | Dolní 5. (従 五位 下) | 30,000 koku |
Reference
- Papinot, E. (1910). Historický a geografický slovník Japonska. Tuttle (dotisk) 1972.
externí odkazy
- (v japonštině) Karasuyama na „Edo 300 HTML“
Poznámky
- ^ Edo daimyo.net (v japonštině) Archivováno 26.09.2015 na Wayback Machine
- ^ Mass, Jeffrey P. a William B.Hauser. (1987). Bakufu v japonské historii, str. 150.
- ^ Elison, George a Bardwell L. Smith (1987). Válečníci, umělci a prostí občané: Japonsko v šestnáctém století, str. 18.