Kabir Chowdhury - Kabir Chowdhury
Kabir Chowdhury | |
---|---|
Nativní jméno | কবীর চৌধুরী |
narozený | Abul Kalam Mohammad Kabir Manik 9. února 1923 Brahmanbaria, Bengálské předsednictví, Britská Indie |
Zemřel | 13. prosince 2011 Naya Paltan, Dháka, Bangladéš | (ve věku 88)
obsazení | Pedagog, spisovatel, překladatel |
Národnost | Bangladéšština |
Alma mater | |
Žánr | esej, překlad, literární kritika |
Pozoruhodné ceny | úplný seznam |
Manželka | |
Příbuzní |
|
Kabir Chowdhury (9. února 1923 - 13. prosince 2011) byl bangladéšský akademik, esejista, materialista, překladatel, kulturní pracovník a aktivista občanské společnosti.[1][2][3]
raný život a vzdělávání
Chowdhury se narodil v Brahmanbaria tehdy Tipperah okres Spojené Bengálsko kde jeho otec pracoval jako úředník. Jeho otec, Khan Bahadur Abdul Halim Chowdhury, byl okresní soudce. Vyrůstal v atmosféře liberálních myšlenek a sekulárního myšlení. Jeho rodina pocházela z Chatkhile v Noakhali[4] okres Bangladéš a jeho otec byl oddaný muslim. Mnoho blízkých Kabirových přátel ve škole patřilo k hinduistické komunitě. Když studoval anglická literatura na Dhaka University na počátku 40. let 20. století na něj velmi zapůsobily spisy z H.G. Wells, George Bernard Shaw a Bertrand Russell, mezi ostatními. Během druhé světové války byl hluboce znepokojen Nacistické zvěrstva prováděné v jejich koncentračních táborech, hromadné zabíjení Židů jako plán etnické čistky a zničení všech demokratických norem. Kabirova víra v demokracii, sekularismus a liberální myšlenky každým dnem zesílily a zjistil, že ho to přitahuje socialistická ideologie.[5]
Vzdělaný na univerzitách v Dháka, Minnesota a Jižní Kalifornie Kabir Chowdhury pracoval více než půl století v oblasti vzdělávání, míru a mezikulturního porozumění v několika národních a mezinárodních organizacích, jako je Afro-Asian Writers Union, Afro-Asian Peoples Solidarity Organisation, International Theater Institute, National Commission and Bangladesh Kapitola Světové rady pro mír.
Kariéra
Chowdhury rozsáhle psal o slavných světových spisovatelích a malířích. V diskusi také rozsáhle psal o míru a řešení konfliktů a snažil se tyto hodnoty prosazovat svou prací jako učitele a jako administrátora. Učil na Dhaka College (Dhaka) a B. M. College, Barisal (jako hlavní) a několik let na univerzitě v Dháce jako profesor angličtiny. Před dobrovolným odchodem do důchodu ze státní služby pracoval jako tajemník bangladéšské vlády na ministerstvu školství, kultury a sportu. Byl uveden jako Národní profesor Bangladéše v roce 1998.[2]
Chowdhury byl členem prezidia Bangladéšské světové mírové rady a více než deset let vedl společnost Bangladéš-sovětské přátelství. Byl prezidentem bangladéšské společnosti Vidyasagar a předsedou poradního sboru Výbor Ekatturer Ghatak Dalal Nirmul (Výbor pro odolávání vrahům a spolupracovníkům z roku 1971). Ve všech výše uvedených funkcích významně přispěl k šíření světských myšlenek a demokratických hodnot. Jeho ideologie je materialismus. Napsal rozsáhle o antifundialismu, náboženském fanatismu a komunalismu a zdůraznil potřebu rozvíjet široké lidské hodnoty a uvědomovat si význam kulturní rozmanitosti a imperativy pro rozvoj pluralitní společnosti.[5]
Chowdhury během své dlouhé kariéry hovořil na mnoha národních a mezinárodních setkáních spisovatelů a sociálních aktivistů o literatuře, socialismu, sekularismu a demokracii. Promluvil na shromážděních v Německu, Rusku, USA, Bulharsku, Angole, Japonsku, Pákistánu a Indii. Měl tu výsadu se setkávat Nelson Mandela, Jásir Arafat, Agostinho Neto a Kim Ir Sung. Na konferenci Světové federace sdružení OSN konané v Barceloně, které se zúčastnil jako zástupce Bangladéšského sdružení OSN (několik let byl jejím předsedou), pracoval po boku nositele Nobelova míru Lord Philip Noel Baker a význačný pacifista Sean Mac Bride. Mezi slavnými spisovateli úzce spolupracoval s pákistánskými Faiz Ahmed Faiz, Indie Visam Sahni, Palestina Mahmood Dervish a USA Edward Albee.[2]
Chowdhury hrál vedoucí úlohu v mnoha hnutích v Bangladéši, zejména v protikomunálním hnutí, hnutí za nastolení demokracie a významně v hnutí za zajištění procesu s těmi, kteří se během války za osvobození dopustili zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Bangladéš v roce 1971.[6]
Funguje
- Chekhover Galpa (Chekov's Stories, 1969)
- Samudrer Swad (Taste of the Sea, 1970)
- Great Gatsby (1971)
- Hrozny hněvu (1989)
- Rupantar (Proměna (1990)
- Beowulf (1985)
- Všichni muži krále (1992)
- Dívka s perlovou náušnicí (2007)
- Galpa Upanyase Pratikriti Chitra (Portréty v příbězích a románech, 2007)
Ocenění
- Cena za den nezávislosti (1997)
- Národní profesor Bangladéše (1998)
- Ekushey Padak (1991)
- Literární cena Akademie Bangla (1973)
- Literární cena Mohammada Nasiruddina (1986)
- Cena Williama Careyho (1994)
- Cena míru v Tagore
Reference
- ^ „Národní profesor Kabir Chowdhury dosáhl 89 let“. Daily Star. 9. února 2011. Citováno 11. prosince 2011.
- ^ A b C „Národní profesor Kabir Chowdhury, předseda, National Finance limited“. Reflexní zprávy. 29. června 2011. Citováno 11. prosince 2011.
- ^ „Kabir Chowdhury pomíjí“. Daily Star. 13. prosince 2011. Citováno 13. prosince 2011.
- ^ „Kabir Chowdhury už ne“. Daily Star. 14. prosince 2011. Citováno 18. prosince 2011.
- ^ A b „Prof. Kabir Chowdhury: Hlas sekulární demokracie“. www.SecularVoiceOfBangladesh.org. Archivovány od originál dne 10. ledna 2012. Citováno 11. prosince 2011.
- ^ „Kabir Chowdhury umírá“. Daily Star. 14. prosince 2011. Citováno 18. prosince 2011.