Käthe Dahlem - Käthe Dahlem

Käthe Dahlem
narozený
Käthe Weber

20. března 1899
Berlín, Německo
Zemřel25. prosince 1974
Východní Berlín, Východní Německo
obsazeníPolitický aktivista
Aktivista odporu
DFD vůdce
Politická stranaUSPD (1917–1920)
VKPD (1920–1921)
KPD (1920–1946)
SED (1946–1974)
Manžel (y)Franz Dahlem (1892–1981)
DětiLuise Dahlem (1919–1957)
Robert Dahlem (1922–1976)

Käthe Dahlem (narozený Käthe Weber: 20. března 1899 - 25. prosince 1974) byl a Němec politický aktivista (USPD, KPD ), který se poté, co byl nucen odejít do exilu, stal antifašistou Aktivista odporu, účastnící se španělská občanská válka a následně opět se sídlem v Francie. Po roce 1945 se stala veřejnou činitelkou v Zóna sovětské okupace (obnovena v říjnu 1949 jako Německá demokratická republika (východní Německo) ). V červenci 1949 byla ze zdravotních důvodů v důchodu a následně byla chycena její manžel potíže s vládnoucí strana, první tajemník strany, Walter Ulbricht a další soudruzi z přední strany, kteří strávili válečné roky v Moskva. V šedesátých letech však úřady s radostí ocenily její předválečný a válečný přínos.[1][2]

Život

Käthe Weber se narodila v Berlín. Její otec byl výrobcem obuvi a úředníkem odborů. Její matka pracovala na výrobě oděvů. Navštěvovala školu v Kolín nad Rýnem v letech 1905 až 1913 a poté, v letech 1913 až 1919, pracoval jako obchodní asistent. Bylo jí teprve 14 let, když se připojila k Mladí socialisté („Sozialistische Arbeiter-Jugend“). V roce 1917 se připojila k nově vytvořené Nezávislá sociálně demokratická strana („Unabhängige Sozialdemokratische Partei Deutschlands“ / USPD) který se odtrhl od hlavního proudu Sociálně demokratická strana (SPD) po více než dvou letech stále častějšího disentu v SPD ohledně rozhodnutí vedení strany realizovat to, co činilo a parlamentní příměří přes financování pro válka. Když se samotná USPD rozpadla, byla v roce 1920 součástí levicové většiny, která se přesunula a připojila se k nedávno zahájenému Komunistická strana Německa.[2]

Dne 20. března 1919 se Käthe Weber oženil Franz Dahlem.[3] Jejich dcera Luise se narodila v roce Kolín nad Rýnem dne 18. října 1919. Jejich syn Robert se narodil v Kolíně nad Rýnem dne 11. března 1922.[4]

Po změna vlády v lednu 1933 vláda neztrácel čas transformující se Německo do a jedna strana diktatura. Hned po Reichstag oheň na konci února 1933 byl požár obviňován z komunistů a komunisté s historií politického aktivismu buď uprchli, nebo byli zatčeni. Dahlemové uprchli Paříž kde byli oba součástí vedoucího týmu exilové komunistické strany, Käthe Dahlem pracující v této fázi, především jako manžel její sekretářky. V roce 1935 přešla do Prahy, kde pracovala pro operační vedení stranického ústředního výboru: později téhož roku zde pracovala Moskva. V průběhu roku 1936 se vrátila do Paříže,[2] kde stále sídlil Franz Dahlem.[3] V roce 1937 se přestěhovala do Valencie kde pracovala pro ústřední výbor EU Komunistická strana Německa v kanceláři, kterou jim poskytl Komunistická strana Španělska.[2] Během španělská občanská válka dokázala poskytnout stranickým soudruhům administrativní i politickou podporu.[5]

V letech 1938/39 byla zpět v Paříži. V letech 1940 až 1944 působila v Toulouse, kde působila jako pokladnice místní skupiny podzemních komunistů. Rovněž dokázala navázat kontakt s blízkými Camp Vernet internační tábor, původně zkonstruovaný pro ubytování bojovníků vracejících se z španělská občanská válka a nyní v nich sídlilo velké množství německých politických exulantů, kteří se dříve usadili v Paříži - většinou komunisté - kteří po vypuknutí válka v září 1939 byl identifikován jako nepřátelští mimozemšťané a zatčen.[4] Po Německá invaze v květnu / červnu 1940 se jižní část Francie dostala pod kontrolu a loutková vláda a vězni v Camp Vernet požíval značné svobody, ale jak se válka táhla, bezpečnost v táboře byla postupně zpřísňována a nakonec byli židovští a další politicky významní němečtí vězni předáni Gestapo a odeslány do Německo. Franz Dahlem byla převezena do Berlína v roce 1942. Käthe Dahlem zůstala v Toulouse a nelegálně žila pod jménem „Cathérine Dallerey“.[2] Po - možná i dříve - Osvobození Paříže v srpnu 1944 byla uvedena jako sekretářka organizace pro západní verzi sponzorovaného Sovětem Národní výbor pro svobodné Německo (ve francouzštině „CALPO“).[6]

Franz Dahlem byl osvobozen Rudá armáda z jeho koncentrační tábor v Německu a převezen do Moskva v květnu 1945. Do Německa byl vrácen 1. července 1945. Käthe Dahlem se vrátil z Paříže v říjnu 1945. sporná fúze stran který vytvořil Socialistická jednotná strana („Sozialistische Einheitspartei Deutschlands“ / SED) Dahlems byli mezi tisíci Komunisté kteří neztratili žádný čas při podpisu svého členství ve straně s tím, co se objevilo do října 1949 jako vládnoucí strana v nový druh z diktatura jedné strany.[2]

V období od ledna 1946 do července 1947 byla Dahlem vedoucím hlavního ženského výboru s Městská rada Velkého Berlína („Magistrat von Berlin“), do roku 1949 také vedoucí organizace pro berlínský ženský výbor. V březnu 1947 byla zakládající členkou Demokratická liga žen („Demokratischer Frauenbund Deutschlands“ / DFD) který se podle leninské ústavní struktury zaváděné pro východní Německo rychle stal jedním z oficiálně schválených Masové pohyby kontrolované, v mnoha ohledech vládnoucí strana a vzhledem k přidělení míst v národní zákonodárce za účelem rozšíření politické základny a legitimity vlády.[2] Stala se sekretářkou DFD v červenci 1947, funkci si udržela dva roky.[4] V letech 1947 až 1953 byla členkou berlínské regionální správy („Bezirksvorstand“) DFD. V červenci 1949 však ze zdravotních důvodů odešla ze svých úřadů na plný úvazek.[2]

Určité soupeření mezi Walter Ulbricht a Franz Dahlem vznikly ve třicátých letech minulého století a po válce panovalo v národním vedení obecnější napětí mezi nimi - včetně Walter Ulbricht a Prezident Pieck - kteří strávili válečné roky v Moskvě a ti (jako Dahlem), kteří strávili válečné roky ve Francii. Jak se celková nervozita ve vedení zvýšila v kontextu Noel Field odhalení, v květnu 1953 se Franz Dahlem zbavil stranických kanceláří a podrobil se obecnějšímu úředníkovi „degradační“ strategie.[7] Käthe Dahlemová se znovu vynořila a svého manžela před bránou rázně bránila Národní komise pro kontrolu stran („Zentrale Parteikontrollkommission“) dne 12. června 1953, obvinil vedoucího komise, Hermann Matern, lhaní.[2] Nelze měřit celkový dopad jejího zásahu, ale Franz Dahlem byl ušetřen předváděcího soudu (na rozdíl od Paul Merker který byl ve stejné době chycen za podobných okolností[8]) a skutečně oficiálně rehabilitován o několik let později, i když svou pozici v horních vrstvách vládnoucí strana.

Käthe Dahlem zemřela ve východním Berlíně dne 25. prosince 1974.[2][9]

Ocenění a vyznamenání

Reference

  1. ^ Grit Ulrich (online verze). „Nachlass Franz und Käthe Dahlem“. Stiftung Archiv der Parteien und Massenorganisationen der DDR im Bundesarchiv. Das Bundesarchiv, Koblenz. Citováno 2. února 2017.
  2. ^ A b C d E F G h i j k l m n Bernd-Rainer Barth. „Dahlem, Käthe geb. Weber * 20.3.1899, † 25.12.1974 DFD-Funktionärin“. „Byla válka v DDR?“. Ch. Odkazy Verlag, Berlín & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlín. Citováno 2. února 2017.
  3. ^ A b Bernd-Rainer Barth; Helmut Müller-Enbergs. „Dahlem, Franz * 14.1.1892, † 17.12.1981 Mitglied des Politbüros des ZK der SED, Kaderchef der SED“. Byla válka v DDR? (Všimněte si, že tato webová stránka dále obsahuje odstavce o Dahlemovi z „Handbuch der Deutschen Kommunisten“ od autora a sestaveného Hermann Weber a Andreas Herbst ). Ch. Odkazy Verlag, Berlin & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlin. Citováno 2. února 2017.
  4. ^ A b C d Grit Ulrich (překladač). „Biographische Angaben ... Käthe Dahlem geb. Weber“. Stiftung Archiv der Parteien und Massenorganisationen der DDR im Bundesarchiv. Das Bundesarchiv, Koblenz. Citováno 2. února 2017.
  5. ^ Renée Lugschitz (2012). Spanienkämpferinnen: ausländische Frauen im spanischen Bürgerkrieg 1936-1939. LIT Verlag Münster. str. 75. ISBN  978-3-643-50404-3.
  6. ^ Bernd-Rainer Barth; Werner Schweizer (2005). Der Fall Noel Field: Schlüsselfigur der Schauprozesse v Osteuropě. Basisdruck Verlag GmbH. str. 476. ISBN  978-3-86163-102-6.
  7. ^ „SED Fäden zum Strick“. Der Spiegel (online). 27. května 1953. Citováno 3. února 2017.
  8. ^ Annette Leo; Jan Foitzik / Werner Künzel / Annette Leo / Martina Weyrauch (spoluzakladatelé) (2004). „Die„ Verschwörung der Weißen Kittel “. Antisemitismus in der Sowjetunion und in Osteuropa " (PDF). Das Jahr 1953: Ereignisse und Auswirkingen. Brandenburgische Landeszentrale für politische Bildung im Ministerium für Bildung, Jugend und Sport des Landes Brandenburg. str. 18. ISBN  3-932502-38-8. Citováno 3. února 2017.
  9. ^ „Käthe Dahlem 1899 - 1974
    Robert Dahlem 1922-1976 "    . Miliardy hrobů. Citováno 3. února 2017.
  10. ^ Eva Siebenherz (15. června 2015). Das Schulbuch (Berlín): Schulverzeichnis & Archiv für Berlin. neobooks Self-Publishing. str. 90. ISBN  978-3-7380-2825-6.