Jus ad rem - Jus ad rem

Jus ad rem je latinský termín občanské právo, což znamená „právo na věc:“, tj. právo, které může jedna osoba uplatnit na konkrétní věcný majetek na základě smlouvy nebo závazku, který mu v souvislosti s tím vznikne jiné osobě a které je vymahatelné pouze proti nebo prostřednictvím takových jiných osoba. Tím se odlišuje od jus in re což je úplná a absolutní nadvláda nad věcí dostupnou proti všem osobám.

Pojem současní právníci v oblasti občanského práva má tento termín používat jus ad rem jako popis práva bez vlastnictví a jus in re jako popis práva doprovázeného vlastnictvím. Nebo v poněkud širším smyslu první označuje inquate nebo neúplné právo na věc; druhé, úplné a dokonalé právo na věc.[1][2]
V kanonickém právu jus ad rem je právo na věc. Neoprávněné a nedokonalé právo, jaké získá nominací a institucí; na rozdíl od jus in re, nebo úplné a plné právo, například nabyté hmotným vlastnictvím.[3]

Viz také

Reference

  1. ^ Viz „The Carlos F. Roses, 177 US 655 (1900)“
  2. ^ Viz „The Young Mechanic, 30 Fed. Cas. 873, No. 18,180 (C.C. D. Me. 1855)“
  3. ^ 2 Bl. Comm. 312
  • Black's Law Dictionary (Second Edition 1910) (public domain)
  • 2 Bl. Comm. 312
    • Blackstone, sire William. Komentář k anglickému právu (2. vyd.); str. 312.
  • Nejvyšší soud USA: CARLOS F ROSES, 177 US 655 (1900).
    • 177 USA 655 CARLOS F. ROSES. Č. 243. Argumentováno 12. ledna 1900. Rozhodnuto 14. května 1900.
  • The Young Mechanic, 30 Federal Case 873, No. 18,180 (Circuit Court, United States District Court for the District of Maine 1855)