Juliano Mer-Khamis - Juliano Mer-Khamis
Juliano Mer-Khamis | |
---|---|
![]() | |
narozený | Juliano Khamis 29. května 1958 Nazareth, Izrael |
Zemřel | 4. dubna 2011 | (ve věku 52)
Příčina smrti | Atentát |
Odpočívadlo | Kibuc Ramot Menashe, Izrael[1] |
obsazení | Herec, režisér, aktivista |
Aktivní roky | 1984–2011 |
Manžel (y) | Jenny Nyman (? -2011; jeho smrt; 3 děti) |
Juliano Mer-Khamis (hebrejština: ג'וליאנו מר ח'מיס; arabština: جوليانو مير خميس; narozený Juliano Khamis; 29. května 1958 - 4. dubna 2011)[2] byl Izraelský Žid /Palestinský Arab herec, režisér, filmař a politický aktivista židovský a palestinské Východní ortodoxní křesťan původ.[3] Dne 4. dubna 2011 byl zavražděn maskovaným ozbrojencem v palestinském městě Jenin, kde se usadil Divadlo svobody.
Životopis
Juliano Khamis (později Mer-Khamis) se narodil v roce Nazareth, syn Arna Mer-Khamis, bývalý Palmach bojovník, který se po účasti na operacích, které vedly k vyhnání beduínů z částí Negevu, obrátil na komunistu, aby zažil rozčarování ze sionismu,[4] a Saliba Khamis, an Izraelský Arab z Východní ortodoxní Palestinský křesťan původ, který byl intelektuálem i jedním z vůdců Izraelská komunistická strana v padesátých letech. Při narození se jmenoval Sputnik Khamas.[5] Měl dva bratry, Spartaka a Abira.[6] Jeho dědeček z matčiny strany byl Gideon Mer, vědec, který propagoval studium malárie během Britský mandát.[7] Jeho otec opustil jejich domácnost, když mu bylo 10 let. Navštěvoval školu v Haifě.[4] Jeho bratranec je palestinský hip-hopový zpěvák Shadia Mansour.
Mer-Khamis byl ženatý s Jenny Nyman, a Finština žena, která prováděla administrativní a fundraisingové práce pro divadlo Jenin. Měli tři syny. Khamis viděl narození jednoho syna, ale byl zabit, když byla jeho žena těhotná se svými dvojčaty. Porodila dvojčata měsíc po jeho smrti a přestěhovala se do Haifa vychovat je.[8]
Služba v IDF
Mer-Khamas sloužil v Izraelské obranné síly jako bojový voják v Brigáda výsadkářů.[9] Byl to dobrovolník, protože mu armáda neposlala jeho návrhy, a dychtil bojovat za svou zemi, a u příležitosti svého mládí přijal své mateřské příjmení Mer a upustil od příjmení Khamis, které ho identifikovalo jako Arab a způsobil mu problémy mezi ostatními Židy.[5] Zatímco jeho matka jeho zařazení podporovala, jeho otec se postavil proti tomu, že IDF je fašistická instituce. Mer-Khamas nesouhlasil, ale postavil se proti tomu: „Musím na vlastní oči vidět, že jsou opravdu fašističtí.“[5] Nakonec byl umístěn v Jeninu. Podle něj bylo jedním z jeho úkolů nosit brašnu se zbraněmi a pokud by byl někdo zabit náhodou, na těle by zůstala zbraň. Mer-Khamis uvedl, že zatímco se jeho četa účastnila cvičení střelby v noci, vystřelili ramenní raketu na osla a nešťastnou náhodou zabili mladou dívku sedící na něm. Mer-Khamis uvedl, že na oslu byla ponechána dávka výbušnin, aby incident zakryl.[4][10] Připomíná, že zmlátil palestinské demonstranty poté, co se odmítli rozejít. Na otázku proč si vzpomněl:
„Chtěl jsem být na jedné straně. Chtěl jsem s někým být. Protože jsem se cítil jako nikdo. “[5]
V jednom okamžiku odmítl uposlechnout rozkaz svého velícího důstojníka obtěžovat staršího muže, místo toho praštil a několik měsíců strávil ve vězení. Jeho propuštění získal přímý zásah Vydavatel Harel, který byl bratrancem jeho matky.[4]
Divadelní zájem, cestování a návrat
Po propuštění z palisády se zapsal na hereckou školu a objevil své schopnosti v této oblasti. Objevil se v Malá bubeníčka řešení palestinského terorismu.[11]V roce 1987 strávil rok na Filipínách, konzumoval halucinogenní houby a mluvil s opicemi. Právě tam podle pozdějšího prohlášení cítil, že setřásl veškerou totožnost. Po svém návratu žil jako plážový obchodník v Tel Avivu na olivách, labneh a česnek, a protestoval proti reakci Izraele na první intifáda svlékl se a chodil pokrytý falešnou krví. Mishmish Or, izraelský Žid tureckého otcovského a egyptského mateřského původu, ho zvedl z chodníků a poskytl mu útočiště. Nakonec s ní měl dceru Milay. Mezitím jeho matka Arna zřídila dětské centrum pro výuku více než 1 500 dětí v táboře Jenin a požádala svého syna, aby se k ní připojil a učil dramatickou terapii.[4]
Když Al-Aqsa intifada vypukl, dva z jeho bývalých studentů, Yusuf Sweitat a Nidal al-Jabali, se stali sebevražednými atentátníky v říjnu 2001 v Hadera. O dva týdny dříve zemřela dívka, kterou Sweitat zachránil ze školní třídy, která byla právě bombardována IDF, když ji odnesl do nemocnice.[4] Když se Juliano dozvěděl zprávy, vrátil se k Jenin měsíc po Bitva o Jenin začal. Jeho hostitelem byl bývalý student Ala’a Sabbagh, tehdy 22 let, vůdce Jenin's Brigáda mučedníků Al-Aksá, a strávil několik měsíců na hlídce s muži na izraelském seznamu zásahů a v úkrytech se Sabbagh a Zacharia Zubeidi, jejichž matku zabil v dubnu 2002 izraelský ostřelovač, který si ji možná spletl s jejím synem Tata, který byl také následně zastřelen o hodinu později. Natočil dobový film, Arna's Children, vydané v roce 2004.[4]
Mimo divadlo se věnoval řešení každodenních problémů: vození těhotných žen do izraelských nemocnic nebo Jeninových dětí na pláže v Haifě nebo poskytování léků a jídla.[4]
V rozhovoru z roku 2009 s Rádio izraelské armády, Mer-Khamis o svém pozadí řekl: „Jsem stoprocentně palestinský a stoprocentně židovský.“[12]
Mer-Khamis byl ženatý s Jenny Nyman, a Finština aktivista, kterého potkal v Haifě v květnu 2006. Měli syna Jaye a v době jeho smrti očekávali narození dvojčat.[13]
Divadlu, které založil, se daří pod vedením švédského izraelského Jonathana Stanczyka, jehož uměleckým vedoucím je herec Nabil al-Raee.[4]
Filmová a herecká kariéra
Mer-Khamisův první film, Malá bubeníčka, byl americký thriller z roku 1984 v režii George Roy Hill a hrát Diane Keaton, který se zabýval Izraelsko-arabský konflikt. Zahrál si dovnitř Avi Nesher film, Za'am V'Tehilah (1985). Později se objevil v takových izraelských filmech jako 51 Bar (1985), Svatba v Galileji (1987), Tel Avivské příběhy (1992), Zohar (1993), Pod stromem Domim (1994) a Předehra 1812 (1997). Objevil se v několika filmech od Amos Gitai: Kedma, Ester (1986) a Kippur (2000).[14]
V roce 2002 byl Mer-Khamis za roli ve filmu nominován na cenu Ophir pro nejlepšího herce Kedma.[7] Jedním z posledních filmů, ve kterých se objevil, byl palestinský film Sůl tohoto moře (2008), který byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Vystupoval na jevišti s Divadlo Beit Lessin a Divadlo Habima. V roce 2003 produkoval a režíroval svůj první dokumentární film, Arna's Children, dohromady s Danniel Danniel. Film pojednává o práci jeho matky na založení dětské divadelní skupiny v Jeninu v 80. letech. Sedm let po smrti své matky a následující bitva v Jeninu v roce 2002 Mer-Khamis se vrátil k Jeninovi, aby se setkal s dětmi, které se účastnily divadla, a dělal s nimi rozhovor, a zjistil, že některé se staly ozbrojenci a byli zabiti.[Citace je zapotřebí ]
V roce 2011 nastoupil na fakultu Akademie múzických umění v Tel Avivu, kde učil herectví až do svého atentátu.
V roce 2006, po vlně mezinárodní podpory, po níž následoval jeho film, otevřel Mer-Khamis v Jeninu komunitní divadlo pro děti a dospělé s názvem Divadlo svobody.
Divadlo svobody
V roce 2006 byla založena Mer-Khamis divadlo svobody spolu s Zakaria Zubeidi, bývalý vojenský vůdce Jeninů Brigády mučedníků Al-Aksá, Švédsko-izraelský aktivista Jonatan Stanczak a Dror Feiler, švédsko-izraelský umělec. Divadlo svobody je komunitní divadlo, které poskytuje příležitosti dětem a mládeži v Jenin Refugee Camp rozvojem dovedností, sebepoznání a sebevědomí a využitím tvůrčího procesu jako modelu pro sociální změnu.[15]
Atentát
Mer-Khamis byl zastřelen maskovanými ozbrojenci při odchodu z divadla, které založil v Jeninu. Právě začal odjíždět ve svém Citroenu se synem Jayem na klíně, když se z nedaleké uličky vynořil maskovaný střelec a požádal ho, aby zastavil. Chůva s nimi mu poradila, aby pokračoval, ale on se zastavil a byl pětkrát zastřelen.[4][16] Byl převezen do Jeninské nemocnice, kde byl po svém příjezdu prohlášen za mrtvého.[7] Předseda vlády PA Salam Fayyad odsoudil vraždu slovy: „Nemůžeme mlčet tváří v tvář tomuto ošklivému zločinu, představuje závažné porušení, které jde nad všechny zásady a lidské hodnoty, a je v rozporu se zvyky a etikou soužití.“[17]
V rozhovoru v roce 2008 Juliano předvídal okolnosti své vraždy a ze žertu předpověděl, že bude zabit „posraným Palestincem“ za „korupci mládí islámu“.[4] Poté, co byla hlídáním dětí identifikována ve třech samostatných sestavách, Palestinská policie účtováno Mudžahed Qaniri, z Jeninova uprchlického tábora, s vraždou. Existují různé zprávy o Qamiriho příslušnosti: někteří ho popisují jako bývalého člena Brigády mučedníků al-Aksá kdo přeběhl k Hamas, ale mluvčí Hamasu popřel jakoukoli účast, což označil za čistě kriminální incident.[16][18]
Dne 19. dubna 2011 mluvil Adnan Dameery, tiskový mluvčí Palestinské bezpečnostní síly uvedl, že testy DNA očistily zadrženého podezřelého a že vrah byl stále na svobodě.[19]
Filmografie
Rok | Film | Role | Poznámky |
---|---|---|---|
1984 | Malá bubeníčka | Julio | |
1985 | Není to docela ráj | Hassan (terorista) | |
1985 | Za'am V'Tehilah | Edy, alias „řezník“ | |
1985 | 51 Bar | Thomas | |
1986 | Ester | Haman | |
1987 | Svatba v Galileji (Urs al-Jalil) | Důstojník | |
1989 | Berlin-Yerushalaim | Menahme | |
1993 | Sipurei Tel-Aviv (Tel Aviv Stories) | Jeno | |
1993 | Zohar | Morris | |
1993 | Deadly Heroes | Ramon | |
1994 | Není co ztratit | Antonio Valdez | |
1994 | Pod stromem Domim (Etz Hadomim Tafus) | Ariel | |
1994 | Yom Yom | Jules | |
1995 | Noční děsy | Mahmoud (jako Juliano Mer) | |
1997 | Předehra 1812 | ||
2000 | Poslední hlídka | Jesus Carrero | |
2000 | Kippur | Kapitán | |
2002 | Kedma | Moussa | |
2003 | Arna's Children | Sám | Vyhrál Cena FIPRESCI |
2004 | Boží pískoviště (Tahara) | Nagim | Nominován za nejlepšího herce |
2008 | Sůl tohoto moře | Turistický vůdce | Palestinský návrh na Oscara v kategorii „Nejlepší cizojazyčný film“ |
2009 | Hadutha Saghira | Izraelský voják | |
2010 | Miral | Shaikh Saabah |
Televize a video
Rok | Titul | Role | Poznámky |
---|---|---|---|
1995 | Rukojmí | Ali | Série |
1992 | Pocení kulky | Melito | Série - hráno vNeříkej o mém dítěti nic špatného„epizoda |
1995 | Revoluční | Setník | Video |
1996 | Revoluční II | Setník | Video |
1998 | Florentský | Remi | Série |
2001 | 1000 kalorií | Eitan Katz | Televizní film |
2006 | Dijihad! | Omar | Televizní film |
Reference
- ^ „Juliano Mer-Khamis odpočíval v Kibucu Ramot Menashe“. Ynetnews. 6. dubna 2011. Citováno 6. dubna 2011.
Arabsko-izraelský herec Juliano Mer-Khamis, který byl v úterý zavražděn v Jeninu, je položen k odpočinku na kibucovém hřbitově Ramot Menashe, kde bude pohřben vedle své matky Arny. Izraelští a arabští herci ho podle jeho paniky na jeho poslední cestě zpanikařili.
- ^ „השחקן והיוצר ג'וליאנו מר נרצח ביריות בג'נין“ [Herec a tvůrce Juliano Mer byl zastřelen v Jeninovi] (v hebrejštině). Ynet. 20. června 1995. Citováno 2. srpna 2011.
- ^ Jack Khoury; Avi Issacharoff; Anshel Pfeffer (4. dubna 2011). „Izraelský herec Juliano Mer-Khamis byl zastřelen v Jeninu“. Haaretz.
- ^ A b C d E F G h i j k Adam Schatz, "Život a smrt Juliana Mer-Khamise", na London Review of Books, sv. 35, č. 22, 21. listopadu 2013, s. 3–11.
- ^ A b C d David K. Shipler, Arab a Žid: Zranění duchové v zaslíbené zemi, (Times Books, 1986) Crown / Archetype, 2014, s. 635–638.
- ^ Birenberg, Yoav (6. dubna 2011). „Poslední volání na oponu Juliana Mer“. Ynetnews. Citováno 7. dubna 2011.
Mnoho rázů a soužení, které tři bratři zažili, pochází z jejich dětství jako synů arabského intelektuálního otce Saliba Khamise a židovské matky Arny Mer, neúnavné idealistky, která se připojila Maki (izraelská komunistická strana).
- ^ A b C Oren Kessler; Khaled Abu Toameh (4. dubna 2011). „Herec Juliano Mer-Khamis zastřelen v Jeninu“. The Jerusalem Post. Citováno 2. srpna 2011.
- ^ https://www.haaretz.com/israel-news/stuck-in-emergency-mode-1.400514
- ^ „Svatby v první linii“. Macleans. Archivovány od originál dne 10. dubna 2011.
- ^ Adas, Jane. „Večer solidarity s Dr. Azmi Bisharou“ Washingtonská zpráva o záležitostech Středního východu. Srpna 2007
- ^ Terry Gould, Worth Dying For: Mission of Canada to Train Police in the World's Failing States, Random House of Canada, 2014 s. 207.
- ^ Dahlah, Sajfa. „Židovsko-arabský režisér zastřelen na severním západním břehu Jordánu“. Agence France-Presse. Archivovány od originál dne 8. dubna 2011. Citováno 4. dubna 2011.[datum chybí ]
- ^ „Poslední volání na oponu Juliana Mer“. Ynetnews. 20. června 1995. Citováno 2. srpna 2011.
- ^ Anderman, Nirit (16. února 2011). „Střední východ nemůže nést postavy stavění mostů jako Juliano Mer-Khamis“. Haaretz. Izrael. Citováno 2. srpna 2011.
- ^ Ekonom, „Juliano Mer-Khamis“, 16. dubna 2011, s. 92
- ^ A b Oren Kessler; Khaled Abu Toameh (5. dubna 2011). "PA nutí Hamas podezřívat z vraždy Mer-Khamise". The Jerusalem Post. Citováno 5. dubna 2011.
- ^ „Izraelsko-arabský herec zastřelen na západním břehu Jordánu“. Al-Džazíra. 4. dubna 2011. Citováno 2. srpna 2011.
- ^ „Jenin militantní obviněn z vraždy divadelního režiséra“. Jenin: Yahoo! Zprávy. Agence France-Presse. 6. dubna 2011. Archivovány od originál dne 14. dubna 2011. Citováno 7. dubna 2011.
- ^ Zabiják izraelsko-palestinského režiséra Stále na svobodě. International Middle East Media Center. 19. dubna 2011. Zpřístupněno 27. prosince 2011.
externí odkazy
- Juliano Mer-Khamis na IMDb
- Vražda herce / aktivisty - prezentace od Časopis o životě