Julian Sochocki - Julian Sochocki

Julian Karol Sochocki (ruština: Юлиан Васильевич Сохоцкий; polština: Julian Karol Sochocki; 2. února 1842 v Varšava, Kongres Polsko, Ruská říše - 14. prosince 1927 v Leningrad, Sovětský svaz ) byl Ruspolština matematik.[1] Jeho jméno je někdy přepsáno z ruštiny několika různými způsoby (např. Sokhotski nebo Sochotski).[1]

Život a dílo

Sochocki se narodil v Varšava pod ruština nadvládu nad polskou rodinou, kde navštěvoval státní gymnázium. V roce 1860 se zapsal na fyzikálně-matematické oddělení Petrohradská univerzita. Jeho studium zde bylo na období 1860–1865 přerušeno kvůli jeho zapojení do polského nacionalistického hnutí: musel se vrátit do Varšavy, aby unikl trestnímu stíhání.[1]

V roce 1866 absolvoval katedru fyziky a matematiky na Univerzitě Palackého v Olomouci University of Saint Petersburg. V roce 1868 získal magisterský titul a v roce 1873 jeho doktorát. Diplomová práce, prakticky první text v ruské matematické literatuře Cauchy metoda zbytky, byla zveřejněna v roce 1868. Samotná disertační práce obsahuje mnoho originálních uchopení, která byla připisována také dalším matematikům. Jeho disertační práce obsahuje slavné Sokhotski – Plemeljova věta.

Od roku 1868 přednášel Sochotcki na petrohradské univerzitě, nejprve jako „privat-docent“, od roku 1882 jako řádný profesor a od roku 1893 jako zasloužilý profesor. V roce 1894 byl zvolen odpovídajícím členem Polská akademie umění a věd.[2]

Sochocki zemřel 14. prosince 1927 v pečovatelském domě v Leningrad.

Sochocki je připomínán hlavně pro Casorati – Sokhotski – Weierstrassova věta a pro Sokhotski – Plemeljova věta.

Vybrané publikace

  • Теорiя интегральныхъ вычетовъ с нѣкоторыми приложенiями (Teorie integrálních zbytků s některými aplikacemi) (1868)
  • Объ определенныхъ интегралахъ a функцiяхъ употребляемыхъ при разложенiяхъ въ ряды (O určitých integrálech a funkcích používaných při rozšiřování sérií) (1873)
  • О суммахъ Гаусса и о законе взаимности символа Лежандра (O Gaussových částkách a zákonu o vzájemnosti symbolu legendy) (1877)
  • Высшая алгебра (Vyšší algebra) (Petrohrad, 1882)
  • Теорiя чиселъ (Teorie čísel) (Petrohrad, 1888)
  • Начало общего наибольшего делителя въ применении к теорiи делимости алгебраическихъ чиселъ (Princip největšího společného dělitele aplikovaný na teorii dělitelnosti algebraických čísel) (1893), JFM  25.0300.01, JFM  25.0297.04

Poznámky

  1. ^ A b C Steffens, Karl-Georg (2006). Historie teorie aproximace. Od Eulera po Bernsteina. Boston, MA: Birkhäuser Boston, Inc. str. 111–113. doi:10.1007 / 0-8176-4475-X. ISBN  978-0-8176-4353-9. PAN  2190312.
  2. ^ Rocznik dem Akademii Umiejętnośzi 1895/6. Krakov: Spółki Wydawniczej Polskiej. 1896. str. 28.

externí odkazy