Journée de solidarité envers les personnes âgées - Journée de solidarité envers les personnes âgées

Francouzi Journée de solidarité (nebo Journée de solidarité envers les personnes âgées / Den solidarity se staršími lidmi) je francouzský zákon z Code Du TravailByla založena 30. června 2004^[1] za vlády Jean-Pierre Raffarin Tento zákon stanoví, že každý rok musí zaměstnanec odpracovat sedm hodin zdarma pro jednoho ze svých zaměstnavatelů a že každý rok musí zaměstnavatel platit konkrétní příspěvek. Příspěvek je definován jiným zákonem^[2] ve výši 0,3 procenta, která bude vyplacena ad hoc Caisse nationale de solidarité pour l'autonomie zaměstnavateli (0,3 procenta se považuje za přibližnou hodnotu této sedmihodinové práce). Jeho důsledkem je odstranění celodenní dovolené.

Provádění tohoto nového druhu „odpracované dovolené“ bylo komplikované a vedlo k určitým sporům ohledně jeho důsledků pro sociální práva.

Počáteční cíl

Výnosy ze zákona, které byly přijaty poté, co vlna veder v roce 2003 způsobila smrt téměř 15 000 lidí, je určena na financování akcí ve prospěch starších lidí, zejména na prevenci rizik způsobených nadměrným teplem. Firmy musí platit jeden den brutto plat (bez mzdových nákladů a sociální pojištění příspěvky) pro každého zaměstnance do Stát. Odhadovaná čísla vedla k diskusi o produktivitě systému, kterou předseda vlády Dominique de Villepin považována za uspokojivou. 1. června 2006 uvedl, že výhody ze dne (schématu) byly „nevyčíslitelné“.

Zásada

Zaměstnavatel platí přesně 0,3 procenta z hrubé mzdy zaměstnanců, která je zahrnuta do mzdových nákladů zaměstnavatele. Tato částka se téměř rovná jednomu dni čistého platu. Zaměstnavatel nemá mzdové náklady na zaplacení této pracovní dovolené (protože pro tento den neexistuje čistá mzda). Výsledkem je, že zaměstnavatel platí pouze polovinu obvyklé sazby za jeden pracovní den a dávky od tohoto dne. V průběhu roku se tento den téměř rovná (vzhledem k sazbě 50% pro mzdové náklady zaměstnavatele):

• nárůst o 0,44 procenta za pracovní dobu pro zaměstnance, tj. pokles o 0,43 procenta za hodinovou mzdu;
• pokles o téměř 0,23 procenta hodinových mzdových nákladů pro zaměstnavatele.

Rozdíl mezi těmito dvěma sazbami (0,43 a 0,23), přibližně 0,20 procenta hodinových nákladů včetně mzdových nákladů, je předán státu.

Částky vybrané státem

• 2005: €1,950,000,000
• 2006: €2,090,000,000
• 2007: €2,200,000,000^[3]

Provádění a reakce

V roce 2004 byl tento nový přidaný pracovní den ze zákona uložen jako výchozí Letnice Pondělí, dříve prázdniny. V letech 2004 až 2008 pracovalo na Letniční pondělí mnoho zaměstnanců. Letniční pondělí je stále svátek (ale pracovní svátek). To potvrdila Francouzská státní rada 3. května 2005.^[4]

Mnoho lidí, zejména z aktivistické organizace Collectif des Amis du Lundi (CAL), je proti tomuto zákonu, který ve Francii obnovuje jeden povinný neplacený pracovní den. The Francouzská státní rada byl konzultován ohledně ústavního postavení, ale zákon nepovažoval za nezákonný.

Názory zaměstnavatelských svazů:

• the Mouvement des entreprises de France^{[je zapotřebí objasnění ]} je pro práci v tento den. V roce 2006 Laurence Parisot uvedl, že práce v pondělí je „velmi dobrá“. Cítí, že vláda dává „špatný příklad“ tím, že dnes zavírá školy a pošty.^{[Citace je zapotřebí ]}
• Confédération générale des petites et moyennes entreprise uvádí, že den „vytvoří nerovnosti mezi správami, velkými společnostmi na jedné straně a SME /VSB na druhé straně. Na rozdíl od toho druhého nebude moci platit příspěvek a nabídnout tento den svým zaměstnancům.

Pohled zaměstnaneckých odborů:

• Confédération Française des Travailleurs Chrétiens říká, že „práce bez mzdy se rovná povinné nebo nucené práci“.
• CFDT: „Dojde k stávkám placených pracovníků, kteří v tento den odmítají pracovat. A mají právo postavit se proti tomu,“ říká François Chérèque, protože se jedná „většinou o zaměstnance malých společností a maloobchodníci „kdo bude pracovat, zatímco„ na mnoha místech, ve velkých společnostech a správních orgánech, byli schopni vyjednat, aby tento svátek zůstal prázdninou nepracující “.

Viz také

• Pracovní právo
• Francouzská viněta (silniční daň)

Reference