Joseph Joubert (opat) - Joseph Joubert (abbot)

Tento článek je hlavní část není adekvátně shrnout klíčové body jeho obsahu. Zvažte prosím rozšíření potenciálního zákazníka na poskytnout přístupný přehled všech důležitých aspektů článku. (Listopad 2017)

Joseph Joubert (15 března 1878 - 15 listopadu 1963) byl francouzský katolický kněz a varhaník.

Životopis

Narozen v Coëx, Joubert byl vysvěcen na kněze dne 22. února 1902. Byl jmenován tajemníkem a vicekancléřem Římskokatolická diecéze Luçon v roce 1919. Od července 1904 až do své smrti zastával funkci kaplana Karmelu.

Studoval hudbu na Schola Cantorum de Paris od roku 1903 do roku 1904. Po náhlé smrti svého předchůdce musel opustit studium, aby si udržel pozici titulárního varhaníka Cavaillé-Coll orgán Cathédrale Notre-Dame-de-l'Assomption de Luçon od roku 1904 do roku 1935, poté od roku 1940 do roku 1946.

Joubert zemřel v Luçon v roce 1963.

Publikace

Měl nápad vyzvat skladatele, aby je požádali o nepublikované skladby pro varhany nebo harmonium (590), které shromáždil a publikoval v 8 svazcích (1912 a 1914) v Éditions Maurice Senart v Paříži. Tato důležitá antologie má název Maîtres současníky de l'orgue.

„Věděli jsme, že jediné stránky varhan, napsané ruskými skladateli od začátku 20. století, byly napsány na žádost jistého Jouberta, varhaníka z Luçonu ve Francii. Proto považujeme Josepha Jouberta za zakladatele současné ruské varhanické školy. “Vladimir Shlyapnikoff, ředitel Petrohradská soudní kaple opat zmínil Abel Gaborit. (v Musica et Memoria)

Po první světové válce, v roce 1921, začal vydávat části pro varhany nebo harmonium ve formě brožury, Les Voix de la douleur chrétienne^[1] v A. Ledent-Malay v Bruselu, jako pocta zmizelým.

První brožura:

• Fernand de La Tombelle: Pro Patria, Pro Defunctis, Pro Vulneratis, Pro Lacrymantibus, Pro Deo.
• Henri Defossé [fr ]: Marche funèbre, Épitaphe.
• Jacques Ibert: Choral à la manière de Franck.
• Joseph Jongen: 4 improvizace inspirované Úřadem zemřelých: Requiem æternam, Pie Jesu, lakomec, zaplacená částka, Recordare Jesu Pie.

Druhá brožura:

• Eugène Gigout: Pièce brève.
• Paul Silva Hérard:^[2] L’heure du Glas.
• Albert Alain: Suite héroïque.
• Marie-Joseph Erb [fr ]: Élégie et Marche triomphale.
• Jean Vadon:^[3] Suite.
• Henri Dallier: Offertoire funèbre.

Třetí brožura:

• Jean Marcel Lizotte:^[4] Tři Petits préludes e moll.
• Gaston Singery:^[5] inspirovaný zesnulým.
• Opat Louis Boyer: Lamento.
• René Quignard:^[6] Dans les ruines d’une Église martyre, Nuit de Noël, Prière au Sacré Cœur de Jésus.
• Maurice Reuchsel:^[7][8]Offertoire hommage aux âmes héroïques, Communion Près d’une tombe délaissée, Absoute sur le chemin de l’Exil.
• Amédée Reuchsel:^[9] In memoriam, Fuga tristis.
• Émile Wambach [fr ]: Óda funèbre a Action de grâces.

Čtvrtá brožura Voix de la douleur chrétienne (1924):

• Henry Defosse z Paříže, Jean-Marcel Lizotte z Bordeaux, Edmudo Torres ze Sevilly, Marcel Courtonne z Nantes, Paul Maleingreau z Bruselu, L. Monière z Caen: Pièces funèbres, Mater dolorosa, Résignation, Sérénité, Gloria in excelsis, Venite ad me omnes, Ego sum vita, Confide Fili, Ne Recorderis, Credo quod Resemptor meus vivit, Stabat Mater dolorosa, Prière aux morts glorieux.

Pátá brožura:

• Désiré Walter:^[10] Stabat mater, Recordare, Oro supplex, Fiat et Lux perpetua.

Šestá brožura: À la mémoire des Morts de la patrie:

• Léo de Pachmann: Préludes, Elégie, Útěcha, Prière, Apothéose.

Reference

externí odkazy

• Musica et Memoria Podrobný článek a fotografie kánona Josepha Vité, varhaníka, předsedy „Amis de l'orgue de la Vendée“, děkana katedrální kapitoly v Luçonu. Červen 2010.
• Maîtres contemporains de l’orgue (Joubert, Joseph) na IMSLP