Joseph-François Kremer - Joseph-François Kremer

Joseph-François Kremer, říjen 2016

Joseph-François Kremer (narozený 22 června 1954) je Francouz hudební skladatel, dirigent, cellista a muzikolog.[1]

Životopis

Joseph-François Kremer se narodil v roce Lyon (Francie) v roce 1954. V současné době ředitel konzervatoře Darius Milhaud z města Antony (Île-de-France). Je spojován s originálním pohybem v Postmodernismus, uvedený v „Larousse de la musique“.[2] Jeho kompoziční styl se nachází mezi formální koncepcí teoretizovaného hudebního dědictví a výzkumem nových volně odkazovaných hudebních klimat. Je velmi citlivý na zvukové kvality soudobé hudby i na lidskou roli v kontextu hudební interpretace. Jako violoncellista studoval u Robert Cordier, Maurice Gendron a Claude Burgos. Studoval orchestrální dirigování u J.C. Hartmann. Jako skladatel byl hlavně žákem Claude Ballif.

Je autorem několika knih zabývajících se hudební fenomenologií, zejména o symbolických formách hudby (1984), o velkých hudebních tématech (1994), o hudební estetika (2000), stejně jako o hudební teorii, mezi nimi i první francouzská reedice Rameau Je Traité d'harmonie z roku 1722, projekt podporovaný Fondation Singer-Polignac v roce 1986 a v roce 1996 Rameau's Nouveau système de musique théorique z roku 1726. Napsal také několik děl srovnávací estetiky.[3]

V letech 1987 až 1994 režíroval Soubor současné hudby Intervalles a předvedl jako dirigent premiéry děl J.Y. Bosseur, C. Ballif, M. Mathias, E. Gismonti, stejně jako vlastní díla na mezinárodních festivalech: v České republice, Německu, Francii, s retransmisemi v Radio-France a Radio-Suisse-Romande. V letech 1985 až 1996 řídil zimní zahradu města Sevran, kam pozval Claude Ballif absolvovat skladatelskou třídu také v roce 1990 Marcel Bitsch, pro výuku teoretického kurzu otevřeného skladatelům.

Kremer je prezidentem několika hudebních organizací: včetně Musiques à vivario od roku 2002 do roku 2005 za účelem propagace klasické hudby na Korsice a Asociace Vokální soubor les Oréades, vytváří repertoár barokní a současné hudby.

Joseph-François Kremer byl profesorem filozofie hudby a estetiky na Schola Cantorum v Paříži; pravidelně je zván do Francie a dalších zemí jako hostující profesor (města Caracas, Baku, Imatra). V současné době pracuje s Fesnojivská nadace Venezuely poté, co vydal knihu o hudebním a sociálním vzdělávacím systému (2003). Je spoluautorem F. B. Mâche Grafu kompoziční a muzikologické výuky na univerzitě v Caracasu, kde od roku 2001 vyučuje jako profesor estetiky.

Podílel se na vydání více než třiceti muzikologických děl jako ředitel několika sbírek pro pařížská nakladatelství Méridiens-Klincksieck, Kimé a L'Harmattan.

Vybraná díla

  • Le chorál de la nuit 5 kousků nalít violoncelle seul
  • Symphonie à 4 pour flûte, klarinette, violoncelle et piano
  • Poussière d'oubli pour klarinet, violon, alt et violoncelle
  • Klaviersätze n ° 1,2,3,4,5,6,7 ...
  • Konzertstück pour violon et orchester à cordes
  • Aria nalil jsem soprán, flute, violoncellu a klavír
  • Aria II pour soprán, violoncella a klavír
  • Aria III nalít soprán a klavír
  • Symphonie de chambre pour solistes instrumentaux et soprano
  • Symphonie č. 3
  • Suite lyrique pour grand orchester
  • Anamorphose nalít orchestr (1976)
  • Anamorphoses II pour orchester (1978)
  • Naturalia pour grand ensemble de cuivres
  • Dixtuor pour flûtes traversières
  • Petite messe des morts "pour une âme retrouvée"
  • Dio vi salvi regina, hymnus nalít 5 voix solistes
  • Saxophonie nalít saxofon seul
  • Petite pièce pour harpe
  • Saxazeriphonie nalít saxofon seul
  • Contre chocs pour deux acquiséons
  • Povolené hry nalijte na kytaru
  • Petite marche pour sextuor de cuivres
  • Adagio pour un film muet pourcordéon et piano (1975)
  • Symphonie č. 4 (2005)
  • Dialogue pour double quintette à ventures (1977)
  • Letní píseň 1 pour quatuor vocal et trio à vents (1994)
  • Letní píseň 2 nalít 3 soprány, flûte en sol, perc. et cordes (1995)
  • Concerto pour flûte et orchester à cordes (2008)

Bibliografie

  • Les formes symboliques de la musique, Paříž, Méridiens Klincksieck, Collection de Musicologie, 1984.
  • Réédition et analyze du Traité d’Harmonie (1722) J. P. Rameau, précédé d’une Úvod «Rameau, l'harmonie et les méprises de la tradition», Paříž, Méridiens Klincksieck, Collection de Musicologie, 1986; 2. vydání 1992.
  • Les grandes topiques musicales, Paříž, Méridiens Klincksieck, Collection de Musicologie, 1994.
  • L’Offrande musicale de Jean-Sébastien Bach, Úvod a analýza musicale de Marcel Bitsch, Paříž, Éditions Kimé, Sbírka «Musica», 1994.
  • Les Préludes pour piano de Claude Debussy en korespondence avec À la recherche du temps perdu de Marcel Proust, Introduction et analyze musicale de Marcel Bitsch, Paris, Éditions Kimé, Collection Musica, 1996.
  • Réédition et úvod du Nouveau système de musique théorique (1726) de Jean-Philippe Rameau, Paříž, Éditions Aug. Zurfluh, 1996.
  • Esthétique musicale. La recherche des dieux enfuis, Paříž, L'Harmattan, 2000.
  • «Le rôle de la méthode dans l’analogie», v Méthodes nouvelles. Musiques nouvelles. Musicologie et créationpod vedením Marty Grabocz, Štrasburk, Presses Universitaires de Strasbourg, 2000, 171-198.
  • «Vstup do průzkumu a průzkumu. Pour une compréhension valide du signe », v Approches herméneutiques de la musiquepod vedením Jacques Viret, Štrasburk, Presses Universitaires de Strasbourg, 2001, 123-138.
  • Une expérience musicale et sociale au Venezuela. Vue de l’Ancien Monde, Paříž, L’Harmattan, 2003.
  • Les formes symboliques de la musique, Paříž, L'Harmattan, 2006.

Reference

  1. ^ Klasická hudba nyní Archivováno 17. 10. 2009 v Wayback Machine
  2. ^ vidět Histoire de la musique publikoval Larousse, 2000, s. 1137
  3. ^ viz bibliografie