Josef Korbel - Josef Korbel

Josef Korbel
Josef Korbel.jpg
Osobní údaje
narozený(1909-09-20)20. září 1909
Geiersberg / Kyšperk, Rakousko-Uhersko (Nyní Letohrad, Česká republika )
Zemřel18. července 1977(1977-07-18) (ve věku 67)
Denver, Colorado, Spojené státy
Manžel (y)Anna Spieglová
DětiMadeleine Jana Korbel
Katherine Korbel
John Korbel
RodičeArnošt a Olga Korbel

Josef Korbel (20. září 1909 - 18. července 1977) byl česko-americký občan diplomat a politolog židovského původu. Sloužil jako Československo je velvyslancem v Jugoslávie, předseda Komise OSN pro Indii a Pákistán, a poté jako profesor mezinárodní politiky na University of Denver, kde založil Škola mezinárodních studií Josefa Korbela.

Jeho dcera Madeleine Albrightová sloužil jako státní tajemník za prezidenta Bill clinton, a byl mentorem George W. Bush státní tajemník, Condoleezza Rice.

Pozadí a kariéra

Josef se narodil 20. září 1909 židovským rodičům Arnošt a Olga Korbel, oba byli zabiti v holocaustu.[1] V době narození své dcery Madeleine působil Josef jako tiskový atašé na československém velvyslanectví v roce Bělehrad.[2]

Ačkoli působil jako diplomat v vláda Československa, Korbelova politika a judaismus ho donutily uprchnout s manželkou a dítětem Madeleine po nacistický invaze v roce 1939 a přesun do Londýna. Korbel sloužil jako poradce Edvard Beneš, v české exilové vládě. Přednesl projevy pro denní vysílání BBC do Československa a Jugoslávie.[3][4] Během svého působení v Anglii Korbelové konvertovali ke katolicismu.[1]

Korbel se po válce vrátil do Československa a dostal luxus Praha byt vyvlastněn společnosti Karl Nebrich, a Česká němčina průmyslník vyloučen pod Benešovy dekrety.[5] Korbel byl jmenován československým velvyslancem v Jugoslávie, kde zůstal až do Komunistický puč v Československu v květnu 1948. Kolem tentokrát byl jmenován delegátem na Komise OSN pro Indii a Pákistán zprostředkovat na Spor o Kašmír. Sloužil jako jeho předseda a následně napsal několik článků a knihu o kašmírském problému.[2]

V návaznosti na Nástup komunistické strany k moci v roce 1948, v roce 1949 Korbel požádal o politický azyl ve Spojených státech a uvedl, že bude v Československu zatčen za „věrné dodržování ideálů demokracie“. Získal azyl a také grant od Rockefellerova nadace učit mezinárodní politika na University of Denver. V roce 1964 založil Korbel za podpory Bena Cherringtona Vysokou školu mezinárodních studií a stal se jejím zakládajícím děkanem.[2][4] Jeden z jeho studentů byl Condoleezza Rice, první jmenovaná žena Poradce pro národní bezpečnost (2001) a první jmenovanou afroameričankou státní tajemník (2005). Korbelova dcera Madeleine se stala první ženou státní tajemník v roce 1997. Oba svědčili o jeho podstatném vlivu na kariéru v zahraniční politice a mezinárodních vztazích.[3]

Po jeho smrti založila univerzita v Denveru v roce 2000 Humanitární cenu Josefa Korbela. Od té doby ji získalo 28 lidí.

Postgraduální škola mezinárodních studií na univerzitě v Denveru byla pojmenována Škola mezinárodních studií Josefa Korbela 28. května 2008.

Akademická práce

  • Titův komunismus (The Univ. Of Denver Press, 1951). ISBN  978-5-88379-552-6.
  • Nebezpečí v Kašmíru (Princeton University Press, 1954). ISBN  1400875234.
  • Komunistická rozvrat Československa, 1938-1948: Selhání soužití (Oxford University Press, 1959), ISBN  978-1-4008-7963-2.
  • Polsko mezi východem a západem: sovětská a německá diplomacie vůči Polsku, 1919-1933 (Princeton University Press, 1963). ISBN  978-0691624631.
  • Detente v Evropě: skutečná nebo imaginární? (Princeton University Press, 1972). ISBN  978-0691644295.
  • Konflikt, kompromis a smír: Západoněmecko-polská normalizace 1966-1976 (s Louisem Ortmayerem, University of Denver, 1975).
  • Politika formování sovětské politiky: Chruščovovy inovativní politiky ve vzdělávání a zemědělství (University of Denver, 1976).

Nebezpečí v Kašmíru

Poznámky Norman Palmer v recenzi Korbel knihy Nebezpečí v Kašmíru že Korbel pokrývá stejnou půdu jako Michael Brecher.[6] Yashina Tarr vidí, že Korbel úspěšně poskytl objektivní hodnocení práce OSN a doporučuje ji čtenářům.[7] Birdwood označuje obsah zapojení Komise OSN za „autoritativní“ z důvodu vlastního členství Korbela v Komisi. Poznamenává také, že obrovské množství poznámek pod čarou a citací svědčí o rozsáhlém Korbelově výzkumu věnovaném tomuto „cennému příspěvku“ ke sporu o Kašmír.[8] Werner Levi podotýká, že Korbel má sklon zdržovat se vlastních úsudků a hodnocení. Levi uvádí, že Korbelova kniha je „komplexním a vyváženým prohlášením“ napadeného tématu.[9]

Kontroverze vlastnictví uměleckých děl

Philipp Harmer, an rakouský Občan podal žalobu, ve které tvrdí, že rodina Josefa Korbela nevhodně vlastní umělecká díla svého praděda, německého podnikatele Karla Nebricha. Jako většina ostatních etnických Němců žijících v Československu byl Nebrich a jeho rodina vyhnáni ze země na základě poválečných „Benešových dekretů“ a zanechali po sobě umělecká díla a nábytek v bytě, který byl následně věnován Korbelově rodině, než byli také nuceni uprchnout ze země .[5][10]

Reference

  1. ^ A b Michael Dobbs, „Albrightova rodinná tragédie vyšla najevo“, The Washington Post 4. února 1997, s. A01.
  2. ^ A b C O nás, Škola mezinárodních studií Josefa Korbela, University of Denver, vyvoláno 15. května 2016.
  3. ^ A b Michael Dobbs, Trvalé dědictví zahraniční politiky Josefa Korbela Washington Post 28. prosince 2000.
  4. ^ A b Koven, Steven G .; Götzke, Frank (2010), Americká imigrační politika: Konfrontace výzev národa Springer Science & Business Media, s. 159, ISBN  978-0-387-95940-5
  5. ^ A b Suzanne Smalley: Němci také ztratili své umění. Rodina říká, že Albrightův otec pořídil obrazy - 17. května 2000
  6. ^ Palmer, Norman (březen 1955). "Nebezpečí v Kašmíru - recenze knihy". The Annals of the American Academy of Political and Social Science. 298: 223–224.
  7. ^ Tarr, Yashina (1955). "Nebezpečí v Kašmíru - recenze knihy". Journal of International Affairs. 9 (1): 121.
  8. ^ Birdwood (červenec 1955). "Nebezpečí v Kašmíru - recenze knihy". Mezinárodní záležitosti. 31 (3): 395–396.
  9. ^ Levi, Werner (září 1955). "Nebezpečí v Kašmíru - recenze knihy". Pacifické záležitosti. 28 (3): 288–289.
  10. ^ Bohatá rakouská rodina si nárokuje obrazy Albrightova otce Stole, 5. května 1999

externí odkazy