Jorge Pérez Concha - Jorge Pérez Concha
Jorge Pérez Concha | |
|---|---|
 | |
| narozený | 5. června 1908 Guayaquil, Ekvádor |
| Zemřel | 1. dubna 1995 (ve věku 86) Guayaquil, Ekvádor |
| obsazení | Historik, spisovatel, autor životopisů, diplomat |
| Národnost | Ekvádorský |
| Pozoruhodné ceny | Premio Eugenio Espejo (1989) |
| Manželka | María Pesantes García |
Jorge Pérez Concha (Guayaquil 5. června 1908 - Guayaquil, 1. dubna 1995) byl ekvádorský historik, autor životopisů, spisovatel a diplomat.
Psal biografie o Eloy Alfaro, Luis Vargas Torres a jeho strýc Carlos Concha Torres, mezi ostatními.
Byl oceněn nejvyšší národní cenou Ekvádoru „Premio Eugenio Espejo „v roce 1989 v kategorii Kultura.
Životopis
Jorge Pérez Concha se narodil v Guayaquilu v Ekvádoru 5. června 1908.[1] Jeho otec byl Dr. Federico Pérez Aspiazu a jeho matka byla Teresa Concha Torres. Jeho otec zemřel v roce 1919 a odešel žít k příbuznému hacienda na severu Quito.
V roce 1926 on a Demetrio Aguilera Malta vydal knihu básní a próz s názvem „Primavera Interior“ (Interiérové jaro), která obsahovala 18 jeho vlastních básní a 21 příběhů Aguilery Malty. V roce 1927 Pérez Concha a Alfredo Pareja Diezcanseco založil časopis "Voluntad" ve spolupráci s Leopoldo Benites Vinueza, ale publikovali pouze šest čísel. V roce 1929 Pérez Concha a Espinel Hector Mendoza založili první komerční reklamní agenturu v Guayaquilu a fungovala několik let, než ji museli kvůli těžké hospodářské krizi 30. let zavřít.
V roce 1939 se setkal a oženil se s Marií Pesantes Garcíou, se kterou měl děti.
V roce 1942 zvítězil v soutěži National Biographies Contest s knihou „Eloy Alfaro, su vida y su obra“ (Eloy Alfaro, jeho život a dílo), kterou uspořádala ekvádorská vláda u příležitosti stého výročí narození Eloy Alfaro. V roce 1958 byl jmenován vedoucím pobočky Guayaquil v Ekvádorský dům kultury a jejím prezidentem se stal 17. února 1962. V roce 1960 se stal zvoleným členem poradního sboru ministerstva zahraničních věcí. V této době byl také vedoucím Městské knihovny. V roce 1962 byl ekvádorským prezidentem vyznamenán Velkokřížem národního řádu za zásluhy Carlos Julio Arosemena Monroy.
V letech 1973-1979 působil jako host v Národním institutu vysokoškolského vzdělávání (Instituto de Altos Estudios Nacionales). V roce 1974 byl členem delegace na 15. Zasedání Konzultace ministrů zahraničních věcí EU Organizace amerických států (OAS), zadržen Quito. V letech 1976-1979 byl viceprezidentem zahraničního poradního výboru. V roce 1977 University of Guayaquil mu udělen čestný titul Doktor Honoris Causa. V roce 1978 se zúčastnil 33. zasedání Valné shromáždění OSN v New Yorku.
Velvyslanectví na Kubě
V roce 1979 byl jmenován ekvádorským velvyslancem v Kuba. Ekvádor a Kuba neměli výměnu velvyslanců, protože jejich vztah byl narušen v roce 1963. Odcestoval do Havana aby se ujal svého postu velvyslance, a poté v pátek 13. února 1984 zaútočila skupina čtrnácti lidí různého věku a pohlaví (dokonce i dětí) na ekvádorské velvyslanectví na Kubě, aby požádali o azyl. Drželi ekvádorského velvyslance, úředníky a další zaměstnance jako rukojmí. Incidentu se dostalo celosvětové pozornosti. V reakci na to kubánská vláda zaujala silný postoj, vypnula vodu a energii do budovy, uzavřela blok a vyprázdnila všechny sousední budovy a do oblasti nasadila velké množství vojáků. Kubánská vláda povolila pouze minimální množství jídla, o které se ekvádorští diplomaté museli s útočníky podělit. Po týdnu vyslala ekvádorská vláda a chtěla se vyhnout smrtelnému výsledku Jaime Moncayo Garcia a Cornelio Merchan vyjednávat. Po dlouhých jednáních s kubánskou vládou a útočníky se vzdali v pátek 20. února s podmínkou, že ekvádorská vláda bude dohlížet na spravedlivý proces. Následujícího dne se však dozvědělo, že v souhrnném procesu byli nejen mučeni, ale také odsouzeni k smrti. Velvyslanec Pérez Concha okamžitě zasáhl a vysvětlil to Fidel Castro „že trest smrti byl v Ekvádoru zrušen v roce 1902 a že jeho použití v tomto případě by poškodilo nedávno obnovený vztah mezi Ekvádorem a Kubou. Fidel Castro poté změnil všechny rozsudky smrti na 30 let vězení. Z důvodu porušení dohody (že útočníci dostanou spravedlivý proces) se Pérez Concha vrátil do Ekvádoru a ekvádorská vláda na chvíli na Kubu nevymenovala dalšího velvyslance. Ministerstvo zahraničí poté nabídlo Pérezovi Conchovi velvyslanectví v Portugalsku, ale ten jej odmítl pro místo na ministerstvu zahraničních věcí v roce Guayaquil s titulem „Ambasador“.[2]
Funguje
- „Historia Diplomática y Naval de la Provincia Libre de Guayaquil“ (1994)
- "Páginas de Historia Ecuatoriana" (1990)
- „De la Goleta Alcance al cañonero Calderón“ (1987)
- „Un luchador neporušitelný“ (1987)
- „1.910. La Movilización integrated del Ecuador“ (1988) (Druhé vydání neslo název: „Frontera Marítima del Ecuador siglo XX“)
- "Frente Externo" (1985)
- „Visión Internacional de Eloy Alfaro“ (1982)
- „Derecho Territorial Ecuatoriano“ (1979)
- "Política Internacional Contemporánea" (1972)
- „La Invasión peruana y el protocolo de Río de Janeiro ante el Derecho Internacional Americano“ (1963)
- „Eloy Alfaro ante el Derecho Internacional Americano“ (1959)
- „Ensayo Histórico - Crítico de las relaciones diplomáticas del Ecuador con los estados limítrofes“ (vydání: 1958, 1959, 1965, 1979)
- „Eloy Alfaro, su vida y su obra“ (1942)
- „Vargas Torres, fragmentos de la vida del héroe“ (1936)
- „El Ecuador ante el problema amazónico“ (1932)
- „Guayaquil entre Colombia y el Perú“ (1932)
