Johann Georg Heine - Johann Georg Heine
Johann Georg Heine | |
|---|---|
 Německý ortopéd Johann Georg Heine | |
| narozený | 3. dubna 1771 Lauterbach, Habsburská říše (v dnešním Německu) |
| Zemřel | 7. září 1838 (ve věku 67) Scheveningen, Nizozemí |
Johann Georg Heine (3. dubna 1771 - 7. září 1838) byl německý ortopedický mechanik a lékař. Je považován za otce Ortopedie v Německu.
Od nože k ortopedickému mechanikovi
Heine se narodil v Lauterbach 3. dubna 1771, syn a sládek. Vyučil se a nožíř na Überlingen a pracoval jako řezač tovaryšů v Esslingen am Neckar, Mannheim a Straßburg. Nakonec opustil jižní Německo a v letech 1794 až 1798 se usadil v Berlíně, kde se dostal do kontaktu s Barthelem von Sieboldem, synem Würzburg chirurg Karl Kaspar von Siebold. V květnu 1798 se Heine přestěhoval do Würzburgu a stal se řemeslníkem vyrábějícím lékařské nástroje pro Würzburgskou univerzitu. Oženil se s Annou Förtschovou z Würzburgu a měl dvě děti, Annu (nar. 1801), která se později provdala za svého bratrance Bernhard Heine, a Joseph Heine (nar. 1803), který se měl stát významným lékařem v Voliči Falcka.
Heineova dílna - Heineův ortopedický institut
Heine měl brzy vlastní dílnu, kde vyráběl umělé končetiny, protahovací postele, invalidní vozíky a další ortopedické pomůcky a nabízel je k prodeji. V roce 1807 Heine zveřejnil svůj Systematický index chirurgických nástrojů, obvazy a stroje, jakýsi katalog pro lékaře,[1] s pozdějšími vydáními v letech 1811 a 1827. Jeho následné publikace se brzy setkaly s uznáním lékařských odborníků. Odmítl nabídku pracovat v Berlíně a zůstal ve Würzburgu. Bavorský korunní princ mu udělil vyznamenání za zásluhy („Goldene Zivil-Dienst-Medaille“) a dokonce Johann Wolfgang von Goethe znal Heineovy publikace a zařadil je do své knihovny. „Operateur Heine“ poznal u večeře u stolu Velkovévoda Karl August a pozval ho do svého soukromého domu.[2]
V roce 1816 otevřel Johann Georg Heine první ortopedickou instituci na německé půdě. Bývalý klášter (Stephanskloster) ve Würzburgu ho ubytoval a později se stal známým po celé Evropě jako Karolinen-Institut pojmenovaná po bavorské královně Caroline.
Do té doby se z úspěšného mechanika stal lékař, ačkoli neměl žádné klasické lékařské znalosti. Když začal léčit neortopedická onemocnění, vyvolal konflikty se zbytkem würzburských lékařů, což ukončilo dlouhé období úspěšné spolupráce.
Temné roky
V roce 1829 předal Heine ústav svému synovci Bernhard Heine a přestěhoval se do Holandsko. Koupil budovy Brusel a Haag za účelem zřízení zdravotnických zařízení. Na půli cesty mezi Haagem a Scheveningen založil přímořskou nemocnici. Heine poznal léčivé účinky lékařských koupelí - pokusil se je srovnat ortopedie a balneoterapie.
Když se pokusil vyléčit cholera s lázněmi mletého hořčičného semene se znovu dostal do konfliktu s ortodoxní lékařskou školou. Nizozemští lékaři mu přestali posílat své pacienty. Novinky z Bavorska mu sdělily, že tam má zakázán provozovat ortopedii. hydrothorax a zemřel 7. září 1838 v Scheveningenu. Byl pohřben ve Würzburgu, kde byl v roce 1841 postaven pomník představující sochu Heine v životní velikosti.[3]
U zdi kostela Heineova rodiště Lauterbach je bronzová deska - umístěná v roce 1971, 200 let po jeho narození - na památku Johanna Georga Heineho a jeho synovce Jakob Heine.
Bibliografie a odkazy
- Hans Hekler: Johann Georg Heine, ein Lauterbacher, den selbst Goethe bewunderte v D'Kräz. V: Beiträge zur Geschichte der Stadt und Raumschaft Schramberg. Heft 8, Schramberg 1988 (také online, viz externí odkazy)
- Heinz Hansen: Die Orthopädenfamilie Heine - Leben und Wirken der einzelnen Familienmitglieder im Zeichen einer bedeutenden deutschen Familientradition des neunzehnten Jahrhunderts. disertační práce, Drážďany 1993
- Doris Schwarzmann-Schafhauser: Im Spannungsfeld zwischen Medikasterei und "wissenschaftlicher" Heilkunde - Johann Georg Heine und die akademischen Anfänge der Orthopädie. disertační práce, Würzburg 1994
- Andreas Mettenleiter: Das Juliusspital ve Würzburgu, pásmo 3, Medizingeschichte, Würzburg 2001, s. 108–116
