Johann Christian Wiegleb - Johann Christian Wiegleb
Johann Christian Wiegleb | |
|---|---|
 Wiegleb (rytina) | |
| narozený | 21. prosince 1732 |
| Zemřel | 16. ledna 1800 (ve věku 67) |
| Národnost | Němec |
| Vědecká kariéra | |
| Pole | Chemik |
| Doktorský poradce | Ernst Gottfried Baldinger |
| Doktorandi | Johann Friedrich August Göttling, Zikmund Friedrich Hermbstädt |
Johann Christian Wiegleb (21. prosince 1732 - 16. ledna 1800) byl pozoruhodný Němec lékárník a první inovátor v oboru chemie jako věda.
Život
Wiegleb, syn právníka, byl vzděláván v Langensalza.[1] V letech 1748 až 1754 působil jako učeň-lékárník v Drážďany. Následně v letech 1754 až 1755 pracoval jako pomocník v lékárně v Praze Quedlinburg.[2] V roce 1759 založil ve svém rodném městě Langensalza vlastní lékárník.[3] Tento lékárník řídil až do roku 1796. Dále byl senátorem a později pokladníkem Langensalzy.[1]
Wiegleb byl vlivným vědcem v Osvícenství. Měl široké znalosti historie, filozofie a různých jazyků. Byl autorem, vydavatelem a překladatelem mnoha prací v oblasti chemie. Jeho četné studie o chemické povaze minerálů byly obvykle publikovány v Lorenz von Crell Je Chemische Annalen.[4] Jeho práce o obecné chemii byla přeložena do angličtiny a publikována jako „Obecný systém chemie: teoretický a praktický. Strávený a uspořádaný se zvláštním ohledem na jeho aplikaci v umění. Převzato hlavně z němčiny M. Wiegleba“ (autor CR Hopson, MD 1789).[5] Wiegleb byl členem Kurmainzische akademie užitečných věd a Leopoldina. V roce 1779 založil soukromou instituci pro výcvik lékárníků v Langensalze.[6] Tato chemicko-farmaceutická instituce byla první institucí svého druhu v Německu. Připravila cestu pro akademické vzdělávání lékárníků. Wiegleb byl zejména učitelem Zikmund Friedrich Hermbstädt a Johann Friedrich August Göttling. Podle modelu Wiegleba založili také chemicko-farmaceutické instituty.[7]
Jméno Wiegleb je spojeno s objevem kyselina šťavelová v roce 1779. Ukázalo se, že je totožný s kyselinou cukrovou, kterou objevil Carl Wilhelm Scheele v roce 1784.[1] Wiegleb analyzoval minerály, tvorbu ledku na stěnách a tvorbu kyselina křemičitá z reakce kyselina fluorovodíková a sklo. Provedl studie alkalických solí v rostlinách o spalování křída a argumentoval proti možnosti transmutace prvků. Zejména proti transformaci kovů na zlato pomocí alchymistických metod. Na konci svého života se stal stoupencem flogistonové teorie.
Vyznamenání
1776 ubytování v Leopoldině
Publikace
- Chemische Versuche über die alkalischen Salze. Berlín 1774. digitální vydání z univerzitní a státní knihovny Sachsen-Anhalt, Halle (Saale).
- Neuer Begriff von der Gährung. Weimar 1776.
- Historisch-kritische Untersuchung der Alchemie oder der eingebildeten Goldmacherkunst, von ihrem Ursprunge sowohl als Fortgange, und was nun von ihr zu halten sey. Weimar 1777. digitální vydání z Saská státní a univerzitní knihovna v Drážďanech.
- Onomatologia curiosa, artificiosa et magica, oder natürliches Zauber-Lexicon, in welchem vieles Nützliche und Angenehme aus der Naturgeschichte, Naturlehre und natürlichen Magie nach alphabetischer Ordnung vorgetragen worden. - 3. Aufl./ verbessert u. mit vielen neuen Zusätzen vermehret von Johann Christian Wiegleb. Rasp, Nürnberg 1784 digitální vydání.
- Handbuch der allgemeinen Chemie. - 2., neuberichtigte Aufl. Nicolai, Berlín 1786. digitální vydání z Univerzita a státní knihovna Düsseldorf.
- Revision der Grundlehren von der chemischen Verwandtschaft der Körper. Crell´s Annalen 1785.
- Lehrbegriff vom Phlogiston. Crell´s Annalen 1785.
- „Geschichte des Wachsthums und der Erfindungen in der Chemie in der neueren Zeit. Berlín 1790. digitální vydání z Bavorská státní knihovna.
- Deutsches Apothekerbuch: nach neuern und richtigern Kenntnissen in der Pharmakologie und Pharmacie bearbeitet Band 2. Ettinger, Gotha 1793. digitální vydání z Univerzita a státní knihovna Düsseldorf.
- Deutsches Apothekerbuch: nach neuern und richtigern Kenntnissen in der Pharmakologie und Pharmacie. 2 Bände, Ettinger, Gotha 1797. digitální vydání z Univerzita a státní knihovna Düsseldorf.
- Remedia sympathetica: das ist Sammlung der bewährtesten und sympathetischen, antipathetischen und spagyrischen Mittel und Zauberkräfte bey Krankheiten der Menschen und Thiere, gegen Behexen und das Anthun böser Leute, gegen allerhand Laster, als Trunk und Spiel , širší schädliche Thiere, Verwahrungsmittel širší Hieb und Stich usw. Baltimore u.a., ca. 1840. digitální vydání z Univerzita a státní knihovna Düsseldorf.
Reference
- ^ A b C Wolfgang-Hagen Heim, Holm-Dietmar Schwarz: Deutsche Apotheker-Biographie. Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft, Stuttgart 1978, (Veröffentlichungen der Internationalen Gesellschaft für Geschichte der Pharmazie e.V.; N.F., Bd. 46, Bd. II, M-Z), ISBN 978-3-8047-0530-2, S. 743.
- ^ Wolfgang-Hagen Heim, Holm-Dietmar Schwarz: Deutsche Apotheker-Biographie Ergänzungsband II. Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft, Stuttgart 1997, (Veröffentlichungen der Internationalen Gesellschaft für Geschichte der Pharmazie e.V .; N.F., Bd. 60), ISBN 3-8047-1565-6380, S.
- ^ Vstup do genealogické databáze Vera V. Mainz a Gregory S. Girolami 1998
- ^ ADB: Wiegleb, Johann Christian, Wikisource @ Allgemeine Deutsche Biographie
- ^ OCLC WorldCat Obecný systém chemie atd.
- ^ Chemická spojení Životopis Johanna Christiana Wiegleba
- ^ Životopis Johanna Christiana Wiegleba Archivováno 02.02.2015 na Wayback Machine. Webové stránky města Bad Langensalza. připomenout 2. února 2015.
Zdroje
- Bad Langensalza Esej o Johannu Christianovi Wieglebovi.
Bibliografie
- Winfried Pötsch u.a. Lexikon bedeutender Chemiker. Harri Deutsch 1989
- Achim M. Klosa: Johann Christian Wiegleb (1732-1800) Eine Ergobiographie der Aufklärung. Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft, Stuttgart 2009, ISBN 978-3-8047-2529-4.
