João Cruz Costa - João Cruz Costa

João da Cruz Costa
João da Cruz Costa

João Cruz Costa (São Paulo, SP, 1904 - São Paulo, SP, 1978), byl brazilský filozof, „první student“[1] na Filozofické fakultě Universidade de São Paulo, později se stal řádným profesorem na téže instituci.

Jeho intelektuální práce se zabývala různými oblastmi znalostí, zejména o vývoji filozofie v Brazílii, „jejímž cílem bylo navázat spojení mezi myšlením a sociální, politickou a ekonomickou realitou země v celé její historii. Esej, kritik, sociolog, autor životopisů, kromě toho, že je filozofem, který ukázal rozmanitost jeho znalostí. Šířil by je výukou a prostřednictvím článků psaných jednoduchým jazykem a publikovaných v nejdůležitějších novinách své doby: Ó Estado de S. Paulo, Folha de S.Paulo (dříve volal Folha da Manhã), Jornal de São Paulo, Minerva de Buenos Aires a Jornadas do México. Člen Asociace spisovatelů Paulista, rovněž Biologické společnosti (Instituto Histórico e Geográfico de São Paulo) a Mexické společnosti pro ideje historie. “Cruz Costa byl nucen předčasně odejít do důchodu vojenská diktatura v roce 1965, později zemřel v roce 1978.[2]

Život

Narozen v roce 1904 v São Paulu v Brazílii; syn portugalského otce a matky pocházející z Italů, João da Cruz Costa se chtěl stát lékařem. Jeho zájem o medicínu pravděpodobně vycházel ze skutečnosti, že jeho otec, José da Cruz Costa, zemřel mladý v roce 1922, 49 let, krizí způsobenou syfilisem, která poprvé prokázala své neúspěchy od roku 1920. José byl republikán a utekl z Portugalska poté, co zbil monarchistického protivníka, protože si myslel, že ho zabil. José da Cruz Costa byl úspěšný maloobchodník, který se narodil ve vesnici Palheira na okraji portugalské Coimbry a založil obchod s nábytkem s názvem „O Grande Oriente"(Velká Orient) v São Paulo, Brazílie.

Po otcově smrti studoval João Cruz Costa dva roky na medicíně Faculdade de Medicina da USP (Lékařská fakulta USP), která se chce stát psychiatrem. Bez ukončení kurzu se Cruz Costa rozhodl v roce 1923 odcestovat do Francie studovat psychologii a poté se tam zaměřil na filozofii.

[...] Začal jsem studovat medicínu, čímž jsem odhalil praktický zájem o lidskou bytost, ne-li o něj, o jeho zdraví. S mým dlouholetým přítelem prof. Henrique Geenen, aby vyhověl požadavkům přípravných setkání. Abychom mohli vstoupit na lékařskou fakultu, museli jsme složit zkoušku psychologie a logiky, kterou můj přítel a profesor lékařské fakulty profesor Guilherme Bastos Milward nazval nelogickou psychologií. V roce 1923 jsem poté odešel do Francie a nastoupil na přípravný kurz lékařské školy v Paříži. Jednoho dne jsem se ve skupině Brazilců setkal s profesorem Georgesem Dumasem, který byl dobrým brazilským přítelem a zeptal se mě, jakou specializaci bych v medicíně získal. Moje odpověď byla: psychiatrie. Starý Dumas, který byl doktorem a agrégé filozofie, mi poté poradil, abych studoval filozofii, a pozval mě, abych se v neděli zúčastnil jeho zábavných kurzů v Asyle de St'Anne. Přihlásil jsem se jako posluchač do kurzů na Sorbonně, kde jsem navštěvoval kurzy prof. Brunschvicg, Lalande, stejně jako ti z Pierre Janet v Collège de France (Costa, 1974. s. 87-8).[3]

Podle jeho vlastních slov v rozhovoru pro časopis Trans / Form / Action Magazine v roce 1975[4] Cruz Costa se domníval, že byl ovlivněn tím, co četl:

„V roce 1920 jsem stále nerozmýšlel samostatně, byl jsem pod vlivem toho, co jsem četl. Myslím, že většina mé generace trpěla stejným způsobem. Přečetl jsem všechny Eça de Queiroz, celou Anatole France, hodně Balzaca „Camilo, Fialho, Machado de Assis. Byla to moje cesta do Evropy, která mi otevřela oči v dalších realitách ... Rok 1930, ať už je jakýkoli, byl zlomovým bodem pro brazilskou kulturu a já jsem byl mezi mnoha dalšími své generace, na této křižovatce. Někteří šli doprava, jiní doleva, ale to vše bylo pro jednoho a druhého matoucí ... Kritický duch, který studie Filozofie poskytuje nebo vylepšuje, nebyl u těch mladých lidí nejpřesnější. Tak zmatek, falaces, nedorozumění, desillusions. Nevěřím, že filozofie jako akademická disciplína učí hodně. Jak však napsal dominikán Maydieu, ačkoli „akvizice filozofů se může zdát špatná, přesto umožňuje koordinovat mnoho bohatství“. Myslel jsem, že stojí za to zaplatit pozornost k bohatství naší reality. Od té doby tedy moje práce.

Považuji však svoji pozici za stárnoucí, zastaralou. Dnes existuje univerzálnější pohled na lidské problémy. Naštěstí, Mario de Andrade řekl v dopise Manuel Bandeira, že se staneme více Brazilci, jak budeme univerzálnější. Pokud nás k tomu přivedou spekulativní filozofie a praxe, uspějí v tom, co jsme od nich očekávali. “

Po návratu do Brazílie se João Cruz Costa (později známý pouze podle svého příjmení, Cruz Costa) stal prvním studentem[5] tehdy nedávno vytvořené Filozofické fakulty UK University of Sao Paulo (USP), získání doktorského titulu v roce 1942 a hlavní zodpovědnost za vytvoření katedry filozofie na USP.[4] V roce 1951 nakonec dosáhl nejvyšší akademické hodnosti a stal se profesorem na stejné univerzitě.

V roce 1958 čelil rozhořčení tehdejšího guvernéra São Paula, Jânio Quadros: V lednu téhož roku dostal profesor Cruz Costa pokarhání za poskytnutí rozhovoru pro brazilské noviny Diários Associados, v němž uvedl, že slova guvernéra byla frivolní, když se zmínil o tehdejším řediteli FFLC Eurípedes Simões de Paula.[6] Tato epizoda měla silný dopad na tisk a byla přední obálkou Folha da Manhã 3. ledna 1958.[7] Cruz Costa byl donucen se bránit a předložil případ STF (brazilský nejvyšší soud), který jeho žádosti vyhověl 3. září 1958,[8] zrušení jeho trestu. V lednu 1959 Jânio Quadros toto rozhodnutí přijal a profesor Cruz Costa to ve Folha da Manhã ironicky okomentoval: „Guvernérem bylo vždy zvykem být stručný, jak lze tvrdit jeho slavnými poznámkami. Tentokrát však musel prodloužit dlouhé výmluvy na rozhodnutí významného Nejvyššího soudu, který ho jednomyslně přinutil zrušit akt, který mě vedl k odvolání k tomuto nejvyššímu Soudnímu dvoru. “[9] 20. ledna 1964 byl profesor Cruz Costa nucen svědčit na DOPS (Department of Order and Social Politics in Portuguese, a Official governamental office to control and Investigation Social Movies) o manifestu podporujícím registraci brazilské komunistické strany, vytvořeném v roce Září 1961 a údajně podepsáno několika intelektuály, mezi nimi Cruz Costa, Caio Prado Jr., Florestan Fernandes, vedoucí studentů, právníci, odboráři, mimo jiné. Přirozeně prohlásil, že „někteří ze signatářů mají jiné politické nebo filozofické postavení než komunisté, což je mimochodem to, v co deklarant věří. V každém případě se domnívá, že by bylo prospěšnější, kdyby komunistická strana byla legálně akceptováno, než být v podzemí, jak se to děje v Itálii, Francii, Anglii a dalších skutečně demokratických zemích. “[10]

V roce 1965 opustil Cruz Costa svou pedagogickou činnost, kterou své příznivci svévolně odstranili 1964 vojenský převrat.[11] Odsoudili ho jeho konzervativnější kolegové z univerzity a v roce 1964 se musel na šest měsíců uchýlit do Francie, kde vyučoval. Vojenský režim zavedl policejní a vojenské vyšetřování (IPM, zkratka v portugalštině), které obviňovaly studenty, učitele a zaměstnance USP, které začalo ve druhém semestru téhož roku, aniž by šetřil profesora Cruz Costa:

Na filozofické fakultě byla IPM instalována v prostředí velkého nepřátelství studentů a učitelů. Mário Schenberg, Byli dotazováni Cruz Costa a Florestan Fernandes. Fernando Henrique Cardoso, rovněž obviněný, již přijal pozvání učit do zahraničí a opustil zemi. Během vyšetřování byl profesor Florestan zatčen kvůli protestnímu dopisu, který předal odpovědnému plukovníkovi a který byl pouze obranou důstojnosti učitele. Vlna protestů vyvolaná tímto vězením zřejmě přispěla k zastavení výslechu IPM.[12]

3. září 1965 rozhodla Stálá rada spravedlnosti 2. vojenské oblasti vyšetřovací vazbou Cruz Costa, jak je uvedeno v jeho spisu DOPS, uloženém ve veřejném archivu státu São Paulo.[13] V tomto spisu je falešně obviněn jako „komunista, který má velkou souvislost s Ruskem“.

Jeho nejdůležitějším příspěvkem byl Příspěvek k historii myšlenek v Brazílii,[14] publikováno v roce 1956 a později upraveno a přeloženo do několika jazyků. Cruz Costa ve své knize hájil kritiku a více brazilské myšlení, které nemusí nutně odmítat zahraniční autory (evropské a americké) nebo nekriticky je přijímat. Jeho cílem bylo vytvořit něco nového, originálního a brazilského.

Práce

  • 1938 - Alguns aspectos da filosofia no Brasil. São Paulo: Vyd. da Faculdade de Filosofia.
  • 1940 - Crítica das idéias tomistas de Suarez (Tese de doutorado). Faculdade de Filosofia, Ciências e Letras - Universidade de São Paulo.
  • 1942 - Ensaio sobre a vida e obra de Francisco Sanches, São Paulo: Editora Faculdade de Filosofia.
  • 1945 - Filosofia no Brasil; ensaios. Porto Alegre: Globo, 1945. 177 s. (Coleção tucano, 15).
  • 1946 - O pensamento brasileiro - Boletim da USP - LXVII - Filosofie č. 2 - São Paulo.
  • 1951 - Augusto Comte e as originens do positivismo. São Paulo: J. Magalhães, 1951.
  • 1954 - O desenvolvimento da filosofia no Brasil no século XIX e a evolução histórica nacional. São Paulo: Faculdade de Filosofia, 1954. (Tese de concurso à cátedra de filosofia geral).
  • 1956 - O positivismo na república, notas sobre a história do positivismo no Brasil. São Paulo: Nacional, 1956. 203 s. (Biblioteca pedagógica brasileira, série 5ª. Brasiliana, 291).
  • 1956 - Contribuição ŕ história das idéias no Brasil; o desenvolvimento da filosofia no Brasil e a evolução histórico nacional. Rio de Janeiro: José Olympio, 1956. 484 s. (Coleção documentos brasileiros, 86).
  • 1957 - Vom Werden des Brasilianischer. Porto Alegre: Globo, 1957.
  • 1960 - Panorama da História da Filosofia no Brasil - São Paulo: Editora Cultrix.
  • 1962 - Panorama historie fylosofie os v Brazílii. Překlad Fred G. Stum. Washington: Panamerická unie, 1962. 111 s. (Pensamiento de America)
  • 1968 - Pequena História da República - Rio de Janeiro: Editora Civilização Brasileira.

Studie a knihy o Cruz Costa

  • ACERBONI, Lídia. Cruz Costa e a história das idéias. V : _____. Filosofia Contemporânea no Brasil. Tradução João Bosco Feres. Prefácio Miguel Reale. São Paulo: Grijalbo, 1969. s. 108-111.
  • AMARAL, Jésus Salvador. O pensamento filosófico no Brasil: em sinopse. Roma: Universidade Gregoriana, 1965. 42 s.
  • AZEVEDO, Fernando de. Figuras de meu Convivio. São Paulo: Melhoramentos, 1960. 157-163.
  • CORDEIRO, H.D. (2003) Entrevistando Anita Novinski - Revista Judaica - č. 65.
  • CRESSON, A. (1931) Pozitivní současné problémy s filozofií (trad. e prefácio de Lourenço Filho). São Paulo: Edições Melhoramentos.
  • FERRAZ JÚNIOR, Tércio Sampaio. João Cruz Costa (1904-1978). Revista Brasileira de Filosofia, São Paulo, v. 29, n. 113, s. 6-7, leden / březen, 1979.
  • GIANNOTTI, J. A. (1944) Perfis de mestres - João Cruz Costa - Estudos Avançados - sv. 8 - č. 22.
  • MELO, Luís Correia de. Dicionário de autores paulistas. São Paulo, 1954. str. 165-166.
  • MENEZES, Raimundo de. Dicionário literário brasileiro. São Paulo: Saraiva, 1969. v. 2. s. 393-394. il.
  • PAIM, Antonio. João Cruz Costa (1904-1978). Presença Filosófica, Rio de Janeiro, v. 7, č. 4, s. 56-57. ven./dez. 1981.
  • _____. Costa (João Cruz). In: LOGOS: Enciclopédia Luso-Brasileira de Filosofia. Lisboa: Verbo, 1989. v. 1, str. 1200–1201.
  • _____. História das idéias filosóficas no Brasil. 5. vyd. Londrina: Editora UEL, 1997. s. 609-645.
  • PRADO JÚNIOR, Bento. Cruz Costa e a história das idéias no Brasil. In: MORAES, Reginaldo (Org.). Inteligencia Brasileira. São Paulo: Brasiliense, 1986. s. 101-124.
  • QUEM é quem no Brasil: biografias contemporâneas. São Paulo: Sociedade Brasileira de Expansão Comercial, 1948. 109 s.
  • USP - Faculdade de Filosofia, Ciências e Letras (1952). Histórico do Concurso da Cadeira de Filosofia. Seção de Publicação da F.F.C.L.
  • VELLOSO, Arthur Versiani. João Cruz Costa. Vom Werden des Brasilianischer. Porto Alegre: Globo, 1957. Kriterion, Belo Horizonte, n. 43-44, s. 330-333, leden / červen 1958.
  • VITA, Luis Washington. Cruz Costa. V : _____. Panorama da Filosofia no Brasil. Porto Alegre: Globo, 1969. s. 120-122. (Série Universitária).
  • WITTER, J. S. (1979) João Cruz Costa. Ciência e Cultura, 31(3).

Vyznamenání

  • João Cruz Costa - Honoris Causa Doctor, University de Rennes, na França, vyznamenání udělené dne 3. května 1958.[15]
  • Čestná legie Kavalérie (Chevalier de la Légion d'Honneur ve francouzštině) - vyznamenání vlády Francie.
  • Academic Palms Kavalérie (Officier des Palmes Académiques ve francouzštině) - vyznamenání vlády Francie.
  • Centro Acadêmico de Filosofia João Cruz Costa - USP (označení).[16]
  • João Cruz Costa - Patrono da Cadeira 32 da Academia Paulista de Psicologia - São Paulo.[17]
  • Escola Estadual João Cruz Costa - São Paulo (označení).[18]
  • Rua João Cruz Costa - Rio de Janeiro (označení).
  • Rua João Cruz Costa - São Paulo (označení).

Reference

  1. ^ de Oliveira, Francini Venâncio. „A trajetória de João Cruz Costa e a formacão da filosofia uspiana: algumas considerações sobre o campo intelektuální brasileiro nas décadas de 1940 e 1950“. PLURAL, Revista do Programu de Pós-Graduação em Sociologia da USP. 16: 65–74.
  2. ^ A., Costa, Hebe C. Boa-Viagem. „Resgatando a memória dos pioneiros: João Cruz Costa (* 13. 2. 1904 - † 10. 10. 1978) Patrono da cadeira nº 32“. Boletim - Academia Paulista de Psicologia. 28 (2): 149–157.
  3. ^ de Oliveira, Francini Venâncio. „A trajetória de João Cruz Costa e a formacão da filosofia uspiana: algumas considerações sobre o campo intelektuální brasileiro nas décadas de 1940 e 1950“. PLURAL, Revista do Programu de Pós-Graduação em Sociologia da USP, v. 16, n. 2, s. 65-74, 2009.
  4. ^ A b Cruz Costa, João (2011). „João Cruz Costa“. Trans / Form / Ação. 34: 107–115. doi:10.1590 / S0101-31732011000300005.
  5. ^ de Oliveira, Francini Venâncio. „A trajetória de João Cruz Costa e a formacão da filosofia uspiana: algumas considerações sobre o campo intelektuální brasileiro nas décadas de 1940 e 1950“. PLURAL, Revista do Programu de Pós-Graduação em Sociologia da USP, v. 16, n. 2, s. 65-74, 2009. 16: 65–74.
  6. ^ Romão, Wagner de Melo (2006). Sociologia e política acadêmica nos anos 1960: a experiência do CESIT (v portugalštině). Editora Humanitas. ISBN  9788598292908.
  7. ^ „Folha da Manhã - Edição de 3. 1. 1958“. acervo.folha.uol.com.br. 2016-07-13.
  8. ^ [acervo.folha.uol.com.br "Folha da Manhã - Edição de 18/01/1959"] Šek | archive-url = hodnota (Pomoc). 2017. Archivovány od originál v roce 2017.
  9. ^ de São Paulo, Folha (2017). [acervo.folha.uol.com.br "Folha da Manhã - Edição de 22/01/1959"] Šek | archive-url = hodnota (Pomoc). Archivovány od originál v roce 2017.
  10. ^ Arquivo do Estado de São Paulo (2017). „DEOPS - Depoimento de João Cruz Costa“ (PDF).
  11. ^ "2. PLidiane S. Rodrigues," Apresentação do documento: Sobre as'Origens da dialética do trabalho ', de João Quartim de Moraes "resentación-portugués". 2017.
  12. ^ „O livro negro da USP - O controle ideológico na Universidade“ (PDF). 1978.
  13. ^ „Ficha DEOPS - João da Cruz Costa“ (PDF).
  14. ^ Costa, Cruz (1967). Příspěvek k historii filmu bez Brazílie (v portugalštině). Civilização Brasileira.
  15. ^ "Chronique générale". Revue Philosophique de Louvain. 56 (52): 738–755. 1958.
  16. ^ „CAF - Centro Acadêmico de Filosofia profesor João Cruz Costa“.
  17. ^ „Patronos“. Archivovány od originál dne 2016-08-14. Citováno 2018-03-20.
  18. ^ „Lei n ° 2,676, de 30/12/1980 (Lei 2676/1980)“. www.al.sp.gov.br.