João Antônio - João Antônio

João Antônio Ferreira Filho (27. ledna 1937 - 31. října 1996) byl a Brazilský novinář a povídkář, který se stal známým pro zobrazování životů marginalizovaní lidé obývající předměstí velkých měst, jako jsou bandité, dělníci, tuláci a malandros.[1]

Životopis

Narodil se v rodině malých obchodníků na předměstí Sao Paulo, João Antônio pracoval na málo placených pozicích, než vydal svou první sbírku povídek, Malagueta, Perus e Bacanaçov roce 1963, za který získal několik ocenění: dvě Ceny Jabuti (nejlepší nový autor a nejlepší kniha povídek), Prêmio Fabio Prado a Prêmio Municipal da Cidade de São Paulo. Cena dvojnásobného Jabutiho byla pro začínajícího spisovatele nevídaným počinem. Malagueta byl původně napsán v roce 1960, ale rukopis byl zničen při požáru. Antonio pak strávil následující dva roky přepisováním.[2]

Tento literární úspěch ho přivedl do žurnalistické kariéry, jeho první práce byla u Jornal do Brasil. Byl členem zakládajícího týmu Realidade časopis (1966), který vydal první povídku brazilské žurnalistiky, Um Dia No Cais (1968). Následně pracoval pro Manchete časopis, noviny Ó Pasquime a různé alternativní tiskové výstupy proti vojenský režim v Brazílii. Během tohoto období střídal João Antonio bydliště Rio de Janeiro a São Paulo.

V roce 1967 se oženil s Marilií Mendonçou Andrade; jeho jediný syn, Daniel Pedro, se narodil ve stejném roce. Na konci 60. let se rozhodl radikálně změnit svůj život. Ukončil práci, prodal auto, opustil manželku a začal se plně věnovat literatuře.

Antônio napsal celkem patnáct knih, ale vždy se odmítal účastnit obřadů a připojovat se ke skupinám a literárním akademiím, pouze přijímal pozvání k vystoupení na školách a univerzitách. Cestoval po Brazílii v roce 1978 a po Evropě v roce 1985. V roce 1987 mu bylo uděleno stipendium a usadil se v Německu, kde zůstal až do roku 1989. Během tohoto období navštívil také Nizozemsko a Polsko a pořádal řadu konferencí.

Antônio zemřel sám v roce 1996 v Riu de Janeiro, jeho tělo bylo objeveno až patnáct dní po jeho smrti. Jeho sebrané archivy byly darovány jeho rodinou a jsou uloženy v CEDAP (Centro de Documentação e Pesquisa - Centrum dokumentace a výzkumu) na Státní univerzita v São Paulu kampus v Assis.[3]

Funguje

  • 1963: Malagueta, Perus e Bacanaço
  • 1975: Leão-de-chácara
  • 1975: Malhação do Judas carioca
  • 1976: Casa de Loucos
  • 1977: Lambões de Caçarola (Trabalhadores do Brasil!)
  • 1977: Calvário e Porres do Pingente Afonso Henriques de Lima Barreto
  • 1978: - Copacabana!
  • 1982: Dedo-duro
  • 1984: Meninão do caixote (coletânea)
  • 1986: Abraçado ao meu rancor
  • 1991: Zicartola e que tudo mais vá pro inferno! (Editora Scipione)
  • 1992: Guardador
  • 1993: Um herói sem paradeiro
  • 1996: Patuléia
  • 1996: Sete vezes rua (Editora Scipione)
  • 1996: Dama do Encantado

Adaptace na jiná média

V roce 1977, titulní příběh Malagueta, Perus e Bacanaço, asi tři hráči bazénu z podzemí São Paula, se změnil na film s názvem Ó Jogo da Vida, režie Maurice Capovila a hrát Lima Duarte.[2]

Reference

  1. ^ Corrêa, Luciana Cristina (2003). „Merdunchos, malandros e bandidos: estudo das personagens da João Antônio“ (pdf). Acervo Digital da Unesp-Banco Digital de Teses e Dissertações (v portugalštině). Unesp. Citováno 13. července 2014.
  2. ^ A b Ferreira, Ana Dias. „Malagueta, Perus e Bacanaço“. Time Out Lisboa. Archivovány od originál dne 4. března 2016. Citováno 13. července 2014.
  3. ^ „Um bacanaço chamado João Antônio“. www2.assis.unesp.br. Citováno 2017-08-04.