Jimly Asshiddiqie - Jimly Asshiddiqie - Wikipedia

Prof. Dr.

Jimly Asshiddiqie

S.H.
Jimly Asshiddiqie DPD.jpg
Předseda čestné rady volebních funkcionářů
V kanceláři
12. června 2012 - 12. června 2017
PředcházetPozice vytvořena
UspělHarjono
Člen indonéského poradního sboru prezidenta
V kanceláři
25. ledna 2010 - 21. června 2010
JmenovánSusilo Bambang Yudhoyono
PředcházetAdnan Buyung Nasution
UspělAlbert Hasibuan
1. místo Hlavní soudce Ústavního soudu Indonésie
V kanceláři
22. srpna 2003 - 19. srpna 2008
PředcházetPozice vytvořena
UspělMohammad Mahfud
Osobní údaje
narozený
Jimly Asshiddiqie

(1956-04-17) 17.dubna 1956 (věk 64)
Palembang, Jižní Sumatra, Indonésie
Manžel (y)Tuty Amalia
DětiRobby Ferliansyah
Sheera Maulidya
Afida Nurul Fazria
Mieska Alia Farhana
Rafi Fakhrurrazi
Alma materIndonéská univerzita
Leiden University

Jimly Asshiddiqie (narozený 17. dubna 1956) je indonéský akademik, který sloužil jako první hlavní soudce v Indonésii Ústavní soud od roku 2003 do roku 2008.[1]

Vzdělání a akademická kariéra

Jimly absolvoval střední školu v Palembangu v roce 1973. Právnické vzdělání získal na Indonéská univerzita (UI) v roce 1982. V roce 1986 získal magisterský titul v oboru právo z UI. V roce 1990 získal doktorát z práva na UI a Van Vollenhoven Institute a na právnické fakultě univerzity v Leidenu. V roce 1998 se stal Jimly profesorem ústavního práva na Právnické fakultě UI.[2]

Je autorem více než 60 akademických publikací. Napsal také stovky článků a článků publikovaných různými médii a doručených na různých fórech. Mezi jeho knihy patří „Zelená ústava“, „Ekonomická ústava“, „Sociální ústava“, „Soud pro etiku a ústavní etiku“ a „Ústava kultur a ústavních kultur“.

Politická kariéra

Během posledních let prezidenta Suharto Podle pravidla pracoval Jimly jako odborný pracovník (poradce) ministra školství (1993–1998).[3] Jimly byl členem frakce Golkar (Utusan Golongan) v Poradním shromáždění lidu na období 1997–1998, které v březnu 1998 jednomyslně znovu zvolilo Suharta za prezidenta na sedmé funkční období, a to navzdory narůstajícímu odporu veřejnosti, který viděl Suharto rezignaci o dva měsíce později.[4][5] V roce 1998, krátce před pádem Suharta, byl Jimly jmenován asistentem viceprezidenta BJ Habibie.[6]

Poté, co se Habibie stal prezidentem v květnu 1998, byl Jimly předsedou právní pracovní skupiny pro národní tým reforem vůči občanské společnosti. Jeho pracovní skupina pomohla připravit novou legislativu i změny ústavy z roku 1945 a zavedení systému přímých prezidentských voleb. Také za vlády Habibie byl Jimly jmenován tajemníkem Rady pro vymáhání práva a bezpečnost, které předsedal prezident. V letech 1998–1999 byl odpovědným pracovníkem panelu ústavních reforem pod koordinací Bagira Manana na státním sekretariátu.[7]

Za prezidenta Abdurrahman Wahid, Jimly byl poradcem ministra průmyslu a obchodu v letech 2001–2003. Byl členem odborné komise pracovního orgánu lidového shromáždění (2001–2002) a odborným poradcem generálního sekretariátu MPR za účelem přípravy dodatků k ústavě z roku 1945 (2002–2003).

Jimly předsedal poradní radě EU Národní komise pro lidská práva po dobu osmi let od roku 2009 do roku 2017.

Byl členem Indonéce Prezidentská poradní rada od 25. ledna 2010 do 2014 sloužící prezidentovi Susilo Bambang Yudhoyono.[8]

Působil jako místopředseda Národní rady pro tituly a vyznamenání. Od června 2012 do roku 2017 byl předsedou Etické rady volebních organizátorů (DKPP).

V srpnu 2015 Jimly neúspěšně kandidoval na vedení Komise pro vymýcení korupce (KPK). V prosinci 2015 byl jmenován předsedou Indonéské muslimské asociace intelektuálů (ICMI), což je seskupení, které vzniklo v roce 1990 jako součást snahy tehdejšího prezidenta Suharta využít islám k vyvážení moci armády.[9]

V lednu 2020 byl Jimly jmenován do představenstva indonéské rady družstev (Dekopin), kterou vede usvědčený zločinec korupce Nurdin Halid.[10]

Reference

  1. ^ Richard Davis; David Taras (2. února 2017). Soudci a novináři. Cambridge University Press. str. 141–. ISBN  978-1-107-15998-3.
  2. ^ „Profil Hakim Jimly Asshiddiqie“. Mahkamah Konstitusi. Mahkamah Konstitusi. Citováno 19. ledna 2020.
  3. ^ „Profil Jimly Asshiddiqqie“. VIVA.co.id. Citováno 19. ledna 2020.
  4. ^ Tom Lansford (24. března 2015). Politická příručka světa 2015. CQ Stiskněte. 2771–. ISBN  978-1-4833-7155-9.
  5. ^ Nur Hidayat Sardini; Gunawan Suswantoro (2016). 60 Tahun Jimly Asshiddiqie: Menurut Para Sahabat. Yayasan Pustaka Obor Indonésie. str. 158–. ISBN  978-979-461-995-7.
  6. ^ Lani Diana, Wijaya (12. září 2019). „3 Harapan BJ Habibie Sebelum Wafat Menurut Jimly Asshiddiqie“. Tempo.co. Citováno 19. ledna 2020.
  7. ^ „Profil Hakim Jimly Asshiddiqie“. Mahkamah Konstitusi. Mahkamah Konstitusi. Citováno 19. ledna 2020.
  8. ^ „Jimly Asshiddiqie stále ve velkém veřejném životě“. Jakarta Globe. 19. května 2012. Archivovány od originál dne 14. října 2014. Citováno 8. října 2014.
  9. ^ „Národní scéna: Jimly zvolen do čela ICMI“. Jakarta Post. 14. prosince 2015. Citováno 19. ledna 2020.
  10. ^ Toarik, Mashud (18. ledna 2020). „Jimly Asshiddiqie dan Andi Taufan Masuk di Jajaran Pengurus Dekopin 2020 - 2024“. Investor.id. Citováno 19. ledna 2020.

externí odkazy

Právní kanceláře
Nová kancelář Hlavní soudce Ústavního soudu Indonésie
2003–2008		Uspěl
Mohammad Mahfud