Jean-Pierre Montcassen - Jean-Pierre Montcassen

Jean-Pierre Montcassen
Cselenyák Imre
narozený (1957-01-01) 1. ledna 1957 (věk 63)
Maďarsko
Národnostmaďarský
Státní občanstvímaďarský
obsazenívypravěč, krátký příběh spisovatel, romanopisec, hudebník, textař písní
Manžel (y)Rita Cservenka
DětiBalázs & Tibor
OceněníRauscherova cena [4] města Dorogu, Maďarsko

Jean-Pierre Montcassen je pseudonym z Imre Cselenyák (Nyírkáta, Maďarsko, 1. ledna 1957.) vypravěč (podle jeho vlastních slov), prozaik, hudebník, textař písní, viceprezident Maďarské dílny prozaiků,[1][2] a člen Maďarské literární autorské sběratelské společnosti (HLACS) („MISZJE“).[3]

Jeho aktivity

Po absolvování střední školy pracoval jako dělník, zejména ve farmaceutickém průmyslu. Hudebně se vzdělával, v 80. letech absolvoval výkonnostní průkaz ve státní kanceláři ORI, byl členem souborů Vulkán, Hipnózis, Kontinens jako skladatel, skladatel a zpěvák.[4][5] Je doživotním členem kapely Írottkő Műhely („Písemná kamenná dílna“). Největších úspěchů dosáhl se souborem Kontinens. Pořizoval s ním rozhlasové a televizní nahrávky, vystupoval na mnoha legendárních místech: Metró klub („Metro Club“), Budai Ifjúsági Park („Park mladých Budiny“), Petőfi csarnok („Petőfiho sál“) atd.

V roce 1989 ukončil kurz žurnalistiky, od té doby píše povídky a romány. Jeho krátké prózy byly publikovány v maďarských literárních časopisech C. E. T., Polisz, Új Holnap, Magyar Napló, Debreceni Disputa.[6] Jeho spisy lze také číst ve sloupcích deníků 24 ÓRA,[7] Kelet Magyarország,[8] a další, stejně jako časopisy Gyöngy, a AnnaJe členem Asociace spisovatelů.[9] V Budapešti v Dorogu po celé zemi i přes hranice (Horní Maďarsko, Sedmihradsko) organizuje literární večery, účastní se setkání spisovatelů a čtenářů. V Klubu asociace spisovatelů představil spolu se spisovatelem Ferencem Gáspárem autory a redaktory v rámci programů Prózaműhely („Prozaická dílna“). Žije v Dorogu, jeho manželkou je Rita Cservenka, novinářka, kulturní organizátorka, jeho dospělými syny jsou Balázs (1989) a Tibor (1990).

Jeho romány pod jménem Jean-Pierre Montcassen

(Anglické pracovní názvy jsou uvedeny v závorkách.)

  • A halál vámszedője (2000, Puedlo ISBN  963-9320-54-4)
(„Vydavatel smrti“)
  • Tajgerosz kegyeltje (2001, Puedlo ISBN  963-9320-90-0)
(„Taigerosova oblíbená“)
  • Legionárius (2002, Puedlo ISBN  963-9477-53-2)
(„Legionář“)
  • Azálea (2003, Puedlo ISBN  963-9477-26-5)
("Azalka")
  • Fáraó lánya (2004, Puedlo ISBN  963-9477-70-2)
(„Faraonova dcera“)
  • Az egyiptomi kéjnő (2006, Puedlo ISBN  963 9673 153)
(„Egyptská nevěstka“)
  • Magyarok nyilaitól ... (2008, Puedlo ISBN  978-963-249-042-7)
(„Od šípů Maďarů ...“)
  • Attila, Isten ostora (2008, Puedlo ISBN  978-963-249-043-4)
(„Attila, Boží metla“)
  • Sivatag hercegnője (2009, Puedlo ISBN  978-963-249-095-3)
(„Princezna pouště“)
  • Az egyiptomi kéjnő (2009, Puedlo, druhé vydání ISBN  978-963-249-094-6)
(„Egyptská nevěstka“)
  • Fáraó lánya (2010, Puedlo, druhé vydání ISBN  978-963-9477-78-0)
(„Faraonova dcera“)
  • Sivatag hercegnője (2010, Puedlo, druhé vydání ISBN  978-963-249-105-9)
(„Princezna pouště“)
  • Az egyiptomi kéjnő (2010, Puedlo, třetí vydání ISBN  978-963-249-104-2)
(„Egyptská nevěstka“)
  • Szamuráj és gésa (2010, Puedlo, ISBN  978-963-249-108-0)
(„Samuraj a Gejša“)
  • Legionárius szerelme (2011, Zen, ISBN  978-615-517-113-0)
(„The Legionary's Love“ - stejné jako The Legionary, s revidovaným názvem)

Reference

  1. ^ Spanyolnátha művészeti hálóterem - „Spanish Flue Artistic Sleeping Hall“, webový dvouměsíčník uměleckého časopisu v maďarštině
  2. ^ Új forrás 2009. 2.sz. - literární periodikum od roku 1969 v Maďarsku
  3. ^ Členové HLACS (Maďarský zkrácený název: „MISZJE“)
  4. ^ Szóda - webový deník v maďarštině
  5. ^ Poslechněte si Kontinens na MySpace Music
  6. ^ Spanyolnátha
  7. ^ '24 óra ' (24 hodin), deník Komárom-Esztergom County, Maďarsko [1]
  8. ^ Maďarská elektronická knihovna[2] z Národní Széchenyi knihovna [3] http://mek.oszk.hu/09200/09293/09293.htm
  9. ^ „Členové maďarského svazu spisovatelů“. Archivovány od originál dne 2012-01-15. Citováno 2012-08-09.

externí odkazy