Jean-Louis Roy (ředitel) - Jean-Louis Roy (director)

Jean-Louis Roy
narozený1938
Ženeva, Švýcarsko
Zemřel29. března 2020(2020-03-29) (ve věku 81–82)
Národnostšvýcarský
obsazeníFilmový režisér

Jean-Louis Roy (1938-29. Března 2020) byl švýcarský filmový a televizní režisér.[1]

Životopis

Od raného věku Roy často navštěvoval kina Plainpalais v Ženeva.[2] Ve věku 12 let uspořádal promítání filmů s dalšími dětmi ve svém okolí. Ve věku 16 let byl Roy najat René Schenkerem pro práci v Télévision Genevoise, která se stala Télévision Suisse Romande (TSR), jako producent zvuku. Kvůli nejistotě ohledně budoucnosti televize Roy současně zahájil učení v oboru fotografie.[3]

Na TSR se stal kameramanem, poté filmovým editorem, zejména pracoval pro Claude Goretta. Goretta učila Roye kinematografické psaní, což Royovi umožnilo přejít k režii v roce 1963. Následující rok vyhrál Rose d'Or s Šťastný koneca Roy se chlubil tím, že to ukázal Švýcarsko Kinematografie mohla konkurovat kinematografii jiných národů. To by ho přimělo natočit špionážní film, Neznámý muž Shandigor v roce 1967, ačkoli film byl považován za nedostatečně švýcarský. Stále by to však na Švýcarsku reprezentovalo Filmový festival v Cannes a Festival v Locarnu. Roy by si pak dal pauzu od filmů, aby se soustředil na televizi, ale po úspěchu filmu se vrátil na obrazovku Michel Soutter je Měsíc se zuby.

Roy těžil ze spolupráce se svým otcem Alphonse na soundtracku k jeho filmům. Alphonse Roy byl flétnista s Orchester de la Suisse Romande a složil hudbu pro D'un jour à l'autre a Neznámý muž Shandigor.

Roy spolupracoval s Groupe 5 na natáčení Výpadek proudu v roce 1970. Skupina 5 se snažila zvýšit důležitost frankofonních švýcarských filmů.[4]

Od roku 1972 se Roy zaměřoval především na tvorbu kreativních dokumentů, jako např L'Indien des Acacias, La Maison des suvenýry, a Romands d'amour.[5] Jeho předměty byly považovány za mimo společenské normy té doby, jako je transidentita, exorcismus atd. V roce 2001 představil Portréty vášeň, program, který vysílal 20 jeho nejlepších dokumentů. Roy odešel v roce 2006.

Filmografie

  • Carnaval de Nice (1958)
  • Le Roussillon (1958)
  • Lumière de fête (1958)
  • D'un jour à l'autre (1960)
  • La Belle au bois spící (1962)
  • Le futur actuel (1963)
  • Názor (1963)
  • Šťastný konec (1964)
  • Ndjaick Paul: moi, un noir (1965)
  • Krycí dívka (1967)
  • Neznámý muž Shandigor (1967)[6]
  • C.-F. Landry (1968)
  • Le rouge et le noir (1968)
  • Maurice Chappaz (1968)
  • Moi Bertram (1968)
  • Monsieur le Capitaine (1968)
  • Průvodci Suivez les (1968)
  • Ils étaient 177 (1969)
  • L'homme du Tumulus (1969)
  • Albert Januarius di Decarli (1970)
  • Výpadek proudu (1970)
  • Douze jeunes en colère (1970)
  • Hugues Aufray (1970)
  • L'école ouverte au monde (1970)
  • Rekréty (1970)
  • À šance égales (1971)
  • Ce jour-là à Sonvillier (1971)
  • Hans Jorg Gisiger sochař (1971)
  • Jean Baier ou L'équilibre géométrique (1971)
  • Kosta Alex ou L'homme au chapeau (1971)
  • Jean-François Komentář? (1972)
  • Le peintre Henri Roulet (1972)
  • L'indien des Acacias (1972)
  • Peter Knapp vous avez manqué (1972)
  • Samuel Burnand, le Messager boiteux (1972)
  • Chacun dans ses meubles (1973)
  • Gérard Bregnard peintre et sculpteur (1973)
  • La Maison des suvenýry (1973)
  • Le monde imaginaire d'André Masson (1973)
  • Le peintre Leo Andenmatten (1973)
  • Leonardo Cremonini ou Les jeux sans règles (1973)
  • Les Indiens de la colère (1973)
  • Mytologie d'André Masson (1973)
  • Raymond Roussel ou Le génie à l'état pur (1973)
  • Grand'Maman, nejvíc v New Yorku (1975)
  • Ric-rac rock: mini portrét d'Alfreda Hofkunsta (1974)
  • Viva Verdi (1974)
  • La bière ou La guerre des blondes (1975)
  • La mode rétro (1975)
  • La mort escamotée (1975)
  • Naïf, qui est-tu? (1975)
  • Nous irons à Paris (1975)
  • Quelque část, quelqu'un (1975)
  • Madame Mary Marquet (1976)
  • Yves Robert: avant la Guerre des boutons (1976)
  • Bons baisers de Majorque (1977)
  • Derrière le miroir (1977)
  • Max Bill (1977)
  • Znečištění autopsie d'une (1978)
  • Charles Trenet (1978)
  • Talou (1978)
  • Obrázky suvenýr (1981)
  • Le boum de la vidéocassette (1982)
  • Vidéo gratias (1982)
  • Profese: exorciste (1984)
  • Romands d'amour (1984)
  • Elvis mon amour (1985)
  • Faites-moi tourner la tête (1985)
  • La danseuse et le petit soldat (1986)
  • Sosie (1987)
  • Drobné anonky nalévají velkou lásku (1988)
  • Rêve de bistrot (1988)
  • Les sorciers dans la ville (1989)
  • Monsieur X (1989)
  • Thaïlande, paradis d'amour (1990)
  • Les Séducteurs (1992)
  • Corps dévoilés (1993)
  • Le déclic des anges (1993)
  • Ahoj, Colette (1997)
  • Énigmes et aventures (1997)
  • Lausanne-Hollywood (1997)
  • Le Temps des copains (1997)
  • Les fous volants (1997)
  • Les ondeline (1997)
  • Monsieur Réveil-matin (1997)
  • Rádio Buissonnière (1997)
  • Rádio théâtre (1997)
  • J'ai deux amours (1997)
  • Jane et Jack Rollan (1998)
  • Le dernier micro (1998)
  • Le micro d'Émile (1998)
  • Micro magique (1998)
  • Monsieur Oin-Oin (1998)
  • Visiteurs du soir (1998)
  • Portréty vášně (2001)

Reference

  1. ^ „Le réalisateur suisse Jean-Louis Roy est mort“. 24 hodin (francouzsky). 30. března 2020.
  2. ^ „Du cinéma Colibri-Pélican-Empire au Ciné-Star“ (PDF). cinerama-empire.ch (francouzsky).
  3. ^ Jean-Louis Roy (RTS.com) (ve francouzštině). RTS. 2015. Událost nastane v 31:44.
  4. ^ „La Suisse romande cherche la parole“. Le Monde (francouzsky). 2. srpna 1979.
  5. ^ „L'amour quand même“. Le Monde (francouzsky). 23. března 1985.
  6. ^ „DE L'OPÉRA A LA SCIENCE-FICTION“. Le Monde (francouzsky). 12. května 1967.