Jean-Charles Perrinet dOrval - Jean-Charles Perrinet dOrval - Wikipedia

Talíř Umělecké z Encyklopedie, t. 1., s. 325.
Vyobrazení demonstrující použití Číňanů stinkpot zobrazené v Smlouva o ohňostroj pro show a pro válku Jean-Charles Perrinet d'Orval, 1745

Jean-Charles Perrinet d’Orval (1707, Sancerre - 5. Května 1782, Paříž) byl francouzský chemický inženýr a pyrotechnik.

Životopis

Perrinet d'Orval byl synem Jean Perrinet d'Orval (1670–1729) a Madeleine Annes (zemřel 1758). Jean Perrinet d'Orval byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla Suzanne Chamaillardová (1658–1705). Z tohoto prvního manželství měl čtyři děti: Jean Robert Perrinet (1696–1696), Marianne Perrinet d'Orval (nar. 1697), Jean Perrinet (nar. 1699) a Benjamin Perrinet (nar. 1700).

Z druhého manželství měl dalších pět dětí: Jean Charles Perrinet d’Orval (narozen 1707), Pierre Perrinet de Faugnes (1710−1773), Anne Perrinet d’Orval, Madeleine-Marguerite Perrinet d’Orval a Etienne Perrinet du Bignon.[1]

Navíc Amédée-François Frézier (1682–1773) patřil Perrinet d'Orval k nejvýznamnějším pyrotechnikům své doby, kteří také mysleli na vojenskou užitečnost výbušnin a střelný prach.[2] Jeho práce byly koncipovány jako praktické manuály a návody a demonstrovaly vysokou úroveň řemeslné pyrotechniky v raném novověku.

Capitoul z Toulouse od roku 1758 do roku 1762 napsal Perrinet několik knih pyrotechnika, z nichž vytvořil speciální studii, knihy, ve kterých Diderot et d'Alembert čerpal informace k článkům Encyclopédie, které se zabývaly touto částí.

Rozsudkem ze dne 12. června 1743 vedou Perrinet Orval, příjemci soli v Sancerru a Stephen Renouard, mistr vody a lesů v okrese Sancerre, spor s Jean et Étienne Ravot, obchodníky z Orleansu, o likvidaci dědictví (1743 –1745).[3]

Díla (výběr)

  • 1745: Essai sur les feux d’artifice. Paříž in-8 °, obr.
  • 1750: Traité des feux d’artifice pour le spectacle et pour la guerre. Bern, 1750, in-8 °, obr.
  • 1757: Manuel de l’artificier. Neufchâtel, 1755, in-8 °, obr.

Reference

  1. ^ Genealogie rodiny
  2. ^ Pierre Rousseau (Hrsg.): Encyclopédique ou universel dédié a Son. Alt. Sérénissimé Mgr. le Duc de Bouillon. Fevrier 1778 (str. 445–446)
  3. ^ archivenationales.culture.gouv.fr, SOMMAIRE. str. 138

Zdroje

  • Ferdinand Hoefer, Nouvelle Biographie générale, t. 39, Paříž, Firmin-Didot, 1862, (str. 650).
  • Vincent Poupard: Histoire de Sancerre. 2. vydání, Bourges, 1838, (str. 192–193)

externí odkazy