Jaroslav Pešán - Jaroslav Pešán

Jaroslav Pešán
narozený(1912-01-28)28. ledna 1912
Klášter Hradiště nad Jizerou, Království české, Rakouská říše (současnost, dárek Česká republika )
Zemřel11. srpna 1972(1972-08-11) (ve věku 60)
Brno, Československo
Národnostčeština
Známý jakoOdbojář z 2.sv.v.

Jaroslav Pešán (28. ledna 1912 Klášter Hradiště nad Jizerou - 11. srpna 1972 Brno ) byl Československý voják, výsadkář, veterán z druhé světové války a člen Odpor v Protektorátu Čechy a Morava.[1]

Jaroslav bojoval u Bitva o Francii. Později působil jako člen platinové pewterové, padákové čety přes nacisty okupované území Protektorát Čechy a Morava, dnešní Česká republika.[2]

Jedním z jeho kolegů z čety byl Jaroslav Klemes, jeden z nejdéle žijících a nejznámějších československých veteránů druhé světové války.[2]

Mládí

Jaroslav se narodil 28. ledna 1912 v Klášterě Hradiště nad Jizerou.[3] Jeho otec Emil byl z povolání obuvník a zemědělec.[2] Jeho matka Gabriela, narozená jako Macharovská, byla žena v domácnosti.[2] Jaroslav měl sedm sourozenců.[2]

Jaroslav se zúčastnil odborného školení sládka.[2] Následně pracoval jako sládek až do začátku své vojenské služby v roce 1933.[2] Přestože nastoupil na vojenskou službu v Mladá Boleslav se po absolvování základního výcviku přidělil k pražskému pěšímu pluku.[3] Když Jaroslav dokončil vojenskou službu, vrátil se ke svému pivovarnickému povolání.[2] V roce 1938 se Jaroslav přesunul do somelierské pozice.[2]

V exilu

V říjnu 1939 se Jaroslav vydal do Francie.[3] Aby to však mohl udělat, musel Jaroslav projít naproti Slovensko, Maďarsko, zbytek Balkán, krocan, a Sýrie.[2] Ze Sýrie odplul do Francie.[2] Když byl nakonec ve Francii, Jaroslav se hlásil do zahraniční sekce československé armády.[3] 4. ledna 1940 v Agde, byl přidělen k 1. pěšímu pluku československé armády.[3] Zatímco Jaroslav byl součástí tohoto pluku, bojoval v bitvě o Francii.[3]

Po pádu Francie Jaroslav evakuoval do Spojené království.[2] Ve Velké Británii se Jaroslav připojil k 1. pěšímu praporu.[2] 1. prosince 1940 složil řidičské zkoušky a byl povýšen na Gefreitere, druhé místo.[3] Mezi 21. únorem a 27. březnem 1942 Jaroslav prošel sabotovat a parašutismus kurzy.[3] Od 26. října do července 1942 absolvoval Jaroslav kurzy zaměřené na průmyslovou sabotáž, příjem letadel, civilní zaměstnání, spiknutí a další aspekty parašutismu.[3] V tomto období byl Jaroslav povýšen na a desátník hodnosti a stal se členem čety Pewter a později Platinum-Pewter.[2] V srpnu 1944 se Jaroslav přestěhoval na stanici v Bari V Itálii, kde čekal na další objednávky.[2]

Rozvinutí

Jaroslav byl nasazen jako výsadkář v oblasti Nasavrky dne 17. února 1945.[2] Spolu se svými partnery z Platinum-Pewter začal Jaroslav vykonávat rozkazy týkající se vojenského zpravodajství a také organizace a příjmu tajných leteckých zásilek.[2] Většinu těchto akcí provedl v oblasti Českomoravská vrchovina.[2]

Po druhé světové válce

8. května 1945 byl Jaroslav povýšen na a podporučík. V témže roce se oženil a měl dvě děti. Jaroslav se průběžně propracoval až k hodnosti nadporučík pěchoty. Během tohoto období pracoval Jaroslav na různých vojenských pozicích, včetně velitele parašutistické školy 71. výsadkového praporu nebo v ústředí Grande Prague. 23. října 1948 byl Jaroslav povýšen na kapitán pěchoty. Působil jako náčelník vojenské posádky v Mimoň. Brzy byl povýšen na štábní kapitán hodnost.[2]

The Komunistická strana Československa chopil se moci v roce 1948. Z politických důvodů bylo z vojenské služby propuštěno mnoho veteránů z druhé světové války. Jaroslav byl propuštěn 31. srpna 1951. Pro propuštění nebyl uveden žádný důvod. Naopak strana zakázala Jaroslavovi získat jakékoli jiné zaměstnání než v těžkém průmyslu, těžbě nebo zemědělství. Jaroslav a jeho rodina, včetně jeho dvou malých dětí, navíc dostali 24 hodin na to, aby opustili svůj domov. Vláda vzala jejich majetek, aniž by nabídla jakoukoli náhradu. Později se Jaroslav mohl uplatnit jako stavební dělník a poté jako řidič. Po osmi letech, v roce 1959, bylo Jaroslavovi povoleno zahájit práci ve Výzkumném ústavu veterinárním v Brně. Jaroslav zemřel 11. srpna 1972.[2]

V roce 1992 česká vláda uznala Jaroslavův příspěvek k protinacistickému odporu. In memoriam byl Jaroslav povýšen do hodnosti podplukovník pěchoty a obdržel několik ocenění a uznání. V roce 1995 mu byla také věnována pamětní deska, která byla veřejně vystavena v blízkosti pivovaru v Hradišti nad Jizero.[2]

Jeho syn je Jaroslav Pešán, veterinář a politik. Syn byl členem dolní komory parlamentu Poslanecká sněmovna České republiky. Zastupoval ODS.[1]

Vyznamenání

Reference

  1. ^ A b "Významné osoby" (v češtině). straneckazhor.unas.cz.
  2. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u Reichl, Martin (2004). Cesty osudu. Praha, Česká republika. ISBN  80-86808-04-1.
  3. ^ A b C d E F G h i "Pesan Jaroslav". Knihovna Akademie věd ČR. 2020-06-18.

Literatura

externí odkazy