Jaroslav Šerých - Jaroslav Šerých

Jaroslav Šerých (2012)

Jaroslav Šerých (Čeština: [ˈJaroslaf ˈʃɛriːx] (O tomto zvukuposlouchat); 27 února 1928-23 března 2014) byl a čeština malíř, tiskař a ilustrátor.[1]

Životopis

Jaroslav Šerých se narodil v roce Německý Brod. Vystudoval Akademie výtvarných umění (profesoři Vlastimil Rada a Vladimír Pukl ) v Praha v roce 1955 a pracoval tam jako student výzkumu až do roku 1960 (profesor Vladimír Silovský ).

Jeho tvorba byla zaměřena především na malbu, grafiku, knižní ilustraci a monumentální díla ve spolupráci s architekty. Jeho jedinečná, netradiční forma uměleckého vyjádření spočívá v citlivých pracích na reliéfních měděných deskách, z nichž mnohé zdobí sklovitý smalt technologie.[2] Je třeba zmínit také vysokou kvalitu jeho ilustrované knihy, za kterou obdržel několik ocenění „Kniha roku“ od různých vydavatelů.[3][4] Šerých pozoruhodně ilustroval řadu pohádkových knih, včetně Pohádky z Japonska, Perské pohádky, Indonéské pohádky a Tales of the Uncanny.[5]

V 60. letech se zúčastnil řady výstav se skupinou „M 57“ a společností Hollar Society. Byl pozván k účasti na asi dvou stech skupinových výstav doma i v zahraničí. Byl předmětem asi stovky výstav pro jednoho člověka v Československo / Česká republika a asi deset v zahraničí.[3][4]

Obdržel Česká medaile za zásluhy z Prezident České republiky Václav Klaus v roce 2008.[6]

Šerých zemřel 23. března 2014 v Praha. Bylo mu 86.[7]

Reference

  1. ^ Tomeš, Jan M. Jaroslav Šerých. Monografická studie. Pele Video Public, Praha 1993
  2. ^ Šerých, J. Brožura s osobními údaji.
  3. ^ A b Hanel, Olaf. Katalog výstavy Jaroslav Šerých - Záznamy úžasu. České muzeum výtvarných umění v Praze, 2008, ISBN  9788070561508
  4. ^ A b Pivoda, P. Katalog výstavy Jaroslav Šerých - malý důvěrník. Šmíra - Print, s. r. o., 2006
  5. ^ Jaroslav Šerých knižní ilustrace na blogu 50 wattů
  6. ^ Seznam Ctěných, Medaile za zásluhy Česká republika
  7. ^ „Zemřel akademický malíř Šerých, nositel medaile za zásluhy“ (v češtině). novinky.cz. 23. března 2014. Citováno 23. března 2014.