Leden 2012 Útoky na severní Nigérii - January 2012 Northern Nigeria attacks
Leden 2012 Útoky na severní Nigérii | |
---|---|
Část Nigerijský konflikt šaría | |
Umístění | Mubi, Yola, Gombi a Maiduguri (5. – 6. Ledna) Kano, Nigérie (20. ledna) |
datum | 5. – 6. A 20. ledna 2012 (UTC + 01:00 ) |
cílová | Křesťanské církve a podniky (5. – 6. Ledna) Policejní stanice, imigrační úřady a místní pobočka Státní bezpečnostní služby (20. ledna) |
Typ útoku | Střelby |
Úmrtí | 37+ (5. – 6. Ledna)[1] 185 (20. ledna)[2] |
Zraněný | neznámý (5. – 6. Ledna) nejméně 57 (20. ledna) |
Pachatel | Boko Haram |
Na severovýchodě došlo k sérii útoků na podniky Nigérie ve dnech 5. a 6. ledna 2012, poté 20. ledna následovaly útoky na policejní stanice a vládní úřady na severu. Bylo zabito více než 180 lidí.
Pozadí
Boko Haram, militantní skupina se sídlem v Stát Borno jehož cílem je institut právo šaría na všech Nigérie,[3] se zdokonalila v provádění útoků od a 2009 střet s bezpečnostními silami, které vedly ke smrti jejího vůdce Ustaz Mohammed Yusuf. Od té doby buď tvrdí, nebo je obviňován z četných útoků na nigerijskou vládu a civilní cíle. Většina útoků byla převážně muslimská severně od Nigérie, ačkoli název skupiny byl vyvolán při jiných bombových útocích, jako jsou útoky proti velitelství OSN a hlavní policejní budově v hlavním městě Abuja. Samotná skupina se od té doby frakcionovala s některými spojeneckými skupinami Al-Káida v islámském Maghrebu a někteří očekávají podmínky dohody podobné podmínkám jižní Nigérie OPRAVIT.[4]
Dne 25. prosince 2011, Boko Haram také bombardoval kostel v Abuja a zaútočil na ostatní křesťan cíle v severní Nigérii. Boko Haram předtím dal všem křesťanům 3 dny na odchod Stát Yobe a Stát Borno v návaznosti na Vánoční bombové útoky. Prezident Nigérie, Hodně štěstí, Jonathane, prohlásil stav ohrožení v několika městech těchto států.[5]
Útoky 5. – 6. Ledna
Radikálové vyzbrojení automatickými zbraněmi zaútočili na radnici ve městě Mubi v Stát Adamawa kde se lidé shromáždili, aby truchlili 3 křesťané zastřelení předchozí večer. Nejméně 18 lidí bylo potvrzeno zabit Nigerijský červený kříž oficiální a samostatná přepadení křesťanů opouštějících bohoslužby v hlavním městě státu Yola si vyžádalo nejméně osm mrtvých. Většina obětí byla etnické Igbo.[3]
Později v průběhu dne se k odpovědnosti za tyto dva incidenty a střelbu během bohoslužby v Brodě přihlásil mluvčí Boko Haram, který si říká Abu Qaqa. Gombi který ve čtvrtek zabil šest lidí. Křesťanský pár byl také zastřelen Maiduguri, považovaný za baštu radikální skupiny.[1] Policie v Stát Yobe později řekli tisku, že byli zapojeni do pouličních bitev se členy Boko Haram. Po bombových útocích začaly stovky křesťanů prchat ze severních měst a církevní úředníci vyzývali lidi, aby se neúčastnili pomstychtivých útoků.[3]
Útoky z 20. ledna
20. ledna poté Páteční modlitby, skupina ozbrojenců v policejních uniformách vstoupila do pěti policejních budov a osvobodila všechny vězně. Pokračovali v bombardování budov, dvou imigračních úřadů a místního úřadu Státní bezpečnostní služba v Kano. Později jeli autem a motocykly po městě, stříleli na chodce a bojovali s policií.[6][7] Mezi mrtvými byl i televizní reportér Enenche Akogwu, zastřelen při zakrývání následků teroristických útoků.[8]
Boko Haram upustila dopisy napsané dovnitř Hausa v místě útoků a oznámili, že protestují proti pokračujícímu zadržování členů skupiny Boko Haram. Rovněž přímo kontaktovali tisk, aby převzali odpovědnost za útoky.[9] Úředníci ve městě odpověděli stanovením a zákaz vycházení[1] a zahájením ozbrojených hlídek na hlavních ulicích, i když další den bylo stále slyšet sporadické střelby.
The Stát Kano vláda nařídila všem nemocnicím v této oblasti bezplatnou léčbu obětí.[10] Předseda Africké unie Jean Ping odsoudil útoky a uvedl, že Unie „odmítá terorismus ve všech jeho podobách“; a generální tajemník OSN Ban Ki-moon také útoky odsoudil.[7]
Dne 23. ledna vláda oznámila, že počet obětí vzrostl na 185 lidí, z nichž 150 byli civilisté a nejméně 32 policistů, včetně 3 členů tajné policie. Místní bezpečnostní síly oznámily, že po městě našli 10 nevybuchlých bomb na automobily a téměř 300 menších domácích bomb. The Emir z Kana Ado Bayero a guvernér Rabiu Kwankwaso poté vedl modlitbu za oběti útoků.[2]
Podle webové stránky 247reports.com mluvčí Boko Haram uvedl, že útoky byly provedeny kvůli neplacení vládami státu peníze na ochranu.[11]
Viz také
Reference
- ^ A b C „Křesťané prchají před útoky na severovýchodě Nigérie“. Reuters. 7. ledna 2012. Archivovány od originál dne 13. ledna 2012. Citováno 7. ledna 2012.
- ^ A b Sky News, ed. (23. ledna 2012). „Nigérie: Nalezeno více bomb, jak roste počet mýtných“. Sky News. Citováno 23. ledna 2012.
- ^ A b C Mshelizza, Ibrahim (17. ledna 2012). „Křesťané prchají před útoky na severovýchodě Nigérie“. Maiduguri. Reuters. Citováno 22. ledna 2012.
- ^ „Nigérijská skupina hrozí více smrtícími útoky“. Al-Džazíra. 6. listopadu 2011. Citováno 22. ledna 2012.
- ^ Wang, Yamei (14. ledna 2012). „Obavy z útoku zametou N. Nigérii po vypršení militativního ultimáta“. Maiduguri, Nigérie. Zpravodajská agentura Xinhua. Citováno 22. ledna 2012.
- ^ „Islámští povstalci zabili v nigerijském Kanu více než 178“. Reuters. 22. ledna 2012. Archivovány od originál dne 16. dubna 2013. Citováno 22. ledna 2012.
- ^ A b Elbagir, Nima; Jihn, Hassan (21. ledna 2012). "Skóre mrtvé, když útočníci zacílili na severní nigerijské město". Lagos: CNN. Citováno 22. ledna 2012.
- ^ Lov, Naomi. „Nigérijský novinář zabit při teroristickém útoku v Kano: IPI Nigérie truchlí“ Odvážný novinář, který zemřel při plnění povinností"". Veřejná prohlášení Mezinárodního tiskového institutu. Archivovány od originál dne 2. srpna 2012. Citováno 25. ledna 2012.
- ^ Oboh, Mike (21. ledna 2012). „Nigerijská sekta zabije přes 100 dosud nejsmrtelnějším úderem“. Kano. Reuters. Citováno 22. ledna 2012.
- ^ Yihang, ed. (22. ledna 2012). „150 zabito při útocích ve státě severní Nigérie“. China Radio International. Citováno 22. ledna 2012.
- ^ ""Proč jsme nezabili Obasanjo "- vůdce Boko Haram". 247ureports.com. 247nasportů. 23. ledna 2012. Archivovány od originál dne 17. dubna 2012. Citováno 20. března 2012.