Janko Vranyczany-Dobrinović - Janko Vranyczany-Dobrinović
Baron Janko Vranyczany-Dobrinović | |
---|---|
1. Stálý zástupce Chorvatsko do Evropská unie | |
V kanceláři 26. listopadu 1996 - 23. ledna 2001 | |
Prezident | Franjo TuđmanStjepan Mesić |
Předcházet | Byl zřízen úřad |
Uspěl | Vladimír Drobnjak |
Předseda kanceláře Chorvatsko pro Kontakty s Evropská unie a NATO | |
V kanceláři 26 dubna 1991-26 listopadu 1996 | |
Prezident | Franjo Tuđman |
Předcházet | Byl zřízen úřad |
Uspěl | Úřad zrušen |
1. místo Ministr cestovního ruchu Chorvatska | |
V kanceláři 25. července 1990-17. Července 1991 | |
Prezident | Franjo Tuđman |
premiér | Josip Manolić |
Předcházet | Byl zřízen úřad |
Uspěl | Anton Marčelo Popović |
Osobní údaje | |
narozený | Bedekovčina, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců | 1. května 1920
Zemřel | 6. května 2015 Bruxelles, Belgie | (ve věku 95)
Národnost | Chorvat |
Politická strana | Chorvatská demokratická unie |
Manžel (y) | Maria Eva Vranyczany-Dobrinović (1978–2015; jeho smrt) |
Děti | 1 |
Ocenění | Velký řád krále Dmitara Zvonimíra (1995) |
Vojenská služba | |
Věrnost | Nezávislý stát Chorvatsko |
Pobočka / služba | Domobrana |
Roky služby | 1941–45 |
Bitvy / války | Druhá světová válka v Jugoslávii |
Janko Vranyczany-Dobrinović (1. května 1920 - 6. května 2015) byl chorvatský politik a diplomat. Sloužil jako první Ministr cestovního ruchu z Chorvatsko v letech 1990 až 1991. Poté byl jmenován prezidentem chorvatského úřadu pro kontakty s Evropská unie a NATO v roce 1991 a po založení úřadu v roce 1996 byl jmenován prvním stálým představitelem Chorvatska pro Evropskou unii. Byl z této funkce odvolán v důsledku rozsáhlého obratu chorvatských diplomatů, iniciovaného středo-levou vládou Ivica Račan.
Mládí
Janko Vranyzcany se narodil na zámku v Bedekovčina u Krapina Wandě Marii Ida „Dédée“ (rozená von Schmidt Zabierow) a Ambrozovi Vranyczany-Dobrinovićovi. Jeho rodina byla ušlechtilého původu, která unikla Bosna Během Osmanské dobytí v 15. století. Poté, co strávil mládí v Bedekovčině,[1] Janko Vranyczany-Dobrinović šel do Řím pro studium.[2] V roce 1937 se přestěhoval do Bruxelles naučit se francouzsky a zůstal tam až do roku 1938.[1]
Po zahájení Druhá světová válka v Jugoslávii v dubnu 1941 Nezávislý stát Chorvatsko (NDH) byla brzy založena na území okupované Jugoslávie dne 10. dubna 1941. Vranyczany-Dobrinović byl přijat do Chorvatská domobrana a jako důstojnický kandidát byl poslán do důstojnické školy v Stockerau v Německo.[1] Školu navštěvoval spolu s Velimirem Pavelićem, synem vůdce NDH, Ante Pavelić.[3] Po svém návratu se měl připojit k Ustaše. Protože se k nim nechtěl přidat, generále Ante Vokić jmenoval jej jeho pobočníkem.[1]
Byl svědkem neúspěchu Spiknutí Lorković-Vokić svrhnout Ustašeho vládu vedenou Ante Pavelićem v srpnu 1944. Vokić mu nařídil, aby si vzal 22. srpna 1944 dovolenou, a podal zprávu generálovi Vladimir Kren 1. září. Po svém návratu z dovolené však zjistil neúspěšný puč a zatčení hlavních spiklenců, Mladen Lorković a Ante Vokić, spolu s mnoha dalšími důstojníky. Na konci války byli popraveni Lorković i Vokić. Vokić zamýšlel doprovázet Vranyczany-Dobrinoviće Josip Torbar během svého letu informoval spojence o úspěšném výsledku převratu.[3]
Emigrace
Po skončení války se přestěhoval do Řím znovu, kde získal titul v oboru komunikace na Vatikán. Komunistická vláda v Jugoslávie zabavil majetek jeho rodiny.[1] Po smrti svého otce se jeho matka znovu vdala za Američana, který si ho chtěl adoptovat. Během čekání na dokumenty, které se mají přestěhovat do Spojené státy, Vranyczany-Dobrinović se přestěhoval do Bruxelles v roce 1948 a pracoval jako zástupce cestovního ruchu v Rakouské turistické kanceláři. Mezitím zemřel i jeho nevlastní otec, takže Vranyczany-Dobrinović zůstal v Belgii.[2]
V roce 1952, po práci v turistické kanceláři, se Vranyczany-Dobrinović obrátil na podnikání a dovážel chmel pro belgické pivovary, mezi nimi Stella Artois. Během této doby žil dva roky v Dijon ve Francii. V roce 1968 byl však znovu zaměstnán v rakouské turistické kanceláři, tentokrát jako generální ředitel.
Diplomatická kariéra
S demokratickými změnami v republikách Jugoslávie se Vranyczany-Dobrinović mohl po téměř 45 letech v zahraničí vrátit do Chorvatska. Připojil se k Chorvatská demokratická unie. V letech 1990 až 1992 působil jako ministr cestovního ruchu v první demokraticky zvolené chorvatské vládě. Od roku 1991 působil jako vedoucí stálé mise Chorvatska k Evropská unie v Brusel. Během svého působení ve funkci stálého zástupce při EU Zoran Milanović, budoucí předseda vlády Chorvatska a Tomislav Sunić, chorvatský intelektuál, sloužil pod ním. V roce 2000 byl z funkce odvolán v rámci rozsáhlého obratu chorvatských zahraničních diplomatů. V roce 2004 zastupoval chorvatského prezidenta při blahořečení Rakousko-Uhersko poslední císař, Karel I..[4]
Ocenění
Původ
Předkové Janko Vranyczany-Dobrinović | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Poznámky
- ^ A b C d E „U visoko društvo Europe ušao sam 1948. Ja sam član te“ mafije
- ^ A b Janko Vranyczany-Dobrinović
- ^ A b Tuđman je bio uvjeren da je u Oluji stradalo samo 13 Srba
- ^ "Proglašenje Karla II Habsburškog blaženim" [Prohlásí Karla I. za blahořečeného]. mvpei.hr (v chorvatštině). Archivovány od originál dne 06.03.2012.