Janko Vranyczany-Dobrinović - Janko Vranyczany-Dobrinović

Janko Vranyczany-Dobrinović (1. května 1920 - 6. května 2015) byl chorvatský politik a diplomat. Sloužil jako první Ministr cestovního ruchu z Chorvatsko v letech 1990 až 1991. Poté byl jmenován prezidentem chorvatského úřadu pro kontakty s Evropská unie a NATO v roce 1991 a po založení úřadu v roce 1996 byl jmenován prvním stálým představitelem Chorvatska pro Evropskou unii. Byl z této funkce odvolán v důsledku rozsáhlého obratu chorvatských diplomatů, iniciovaného středo-levou vládou Ivica Račan.

Mládí

Janko Vranyzcany se narodil na zámku v Bedekovčina u Krapina Wandě Marii Ida „Dédée“ (rozená von Schmidt Zabierow) a Ambrozovi Vranyczany-Dobrinovićovi. Jeho rodina byla ušlechtilého původu, která unikla Bosna Během Osmanské dobytí v 15. století. Poté, co strávil mládí v Bedekovčině,^[1] Janko Vranyczany-Dobrinović šel do Řím pro studium.^[2] V roce 1937 se přestěhoval do Bruxelles naučit se francouzsky a zůstal tam až do roku 1938.^[1]

Po zahájení Druhá světová válka v Jugoslávii v dubnu 1941 Nezávislý stát Chorvatsko (NDH) byla brzy založena na území okupované Jugoslávie dne 10. dubna 1941. Vranyczany-Dobrinović byl přijat do Chorvatská domobrana a jako důstojnický kandidát byl poslán do důstojnické školy v Stockerau v Německo.^[1] Školu navštěvoval spolu s Velimirem Pavelićem, synem vůdce NDH, Ante Pavelić.^[3] Po svém návratu se měl připojit k Ustaše. Protože se k nim nechtěl přidat, generále Ante Vokić jmenoval jej jeho pobočníkem.^[1]

Byl svědkem neúspěchu Spiknutí Lorković-Vokić svrhnout Ustašeho vládu vedenou Ante Pavelićem v srpnu 1944. Vokić mu nařídil, aby si vzal 22. srpna 1944 dovolenou, a podal zprávu generálovi Vladimir Kren 1. září. Po svém návratu z dovolené však zjistil neúspěšný puč a zatčení hlavních spiklenců, Mladen Lorković a Ante Vokić, spolu s mnoha dalšími důstojníky. Na konci války byli popraveni Lorković i Vokić. Vokić zamýšlel doprovázet Vranyczany-Dobrinoviće Josip Torbar [hr ] během svého letu informoval spojence o úspěšném výsledku převratu.^[3]

Emigrace

Po skončení války se přestěhoval do Řím znovu, kde získal titul v oboru komunikace na Vatikán. Komunistická vláda v Jugoslávie zabavil majetek jeho rodiny.^[1] Po smrti svého otce se jeho matka znovu vdala za Američana, který si ho chtěl adoptovat. Během čekání na dokumenty, které se mají přestěhovat do Spojené státy, Vranyczany-Dobrinović se přestěhoval do Bruxelles v roce 1948 a pracoval jako zástupce cestovního ruchu v Rakouské turistické kanceláři. Mezitím zemřel i jeho nevlastní otec, takže Vranyczany-Dobrinović zůstal v Belgii.^[2]

V roce 1952, po práci v turistické kanceláři, se Vranyczany-Dobrinović obrátil na podnikání a dovážel chmel pro belgické pivovary, mezi nimi Stella Artois. Během této doby žil dva roky v Dijon ve Francii. V roce 1968 byl však znovu zaměstnán v rakouské turistické kanceláři, tentokrát jako generální ředitel.

Diplomatická kariéra

S demokratickými změnami v republikách Jugoslávie se Vranyczany-Dobrinović mohl po téměř 45 letech v zahraničí vrátit do Chorvatska. Připojil se k Chorvatská demokratická unie. V letech 1990 až 1992 působil jako ministr cestovního ruchu v první demokraticky zvolené chorvatské vládě. Od roku 1991 působil jako vedoucí stálé mise Chorvatska k Evropská unie v Brusel. Během svého působení ve funkci stálého zástupce při EU Zoran Milanović, budoucí předseda vlády Chorvatska a Tomislav Sunić, chorvatský intelektuál, sloužil pod ním. V roce 2000 byl z funkce odvolán v rámci rozsáhlého obratu chorvatských zahraničních diplomatů. V roce 2004 zastupoval chorvatského prezidenta při blahořečení Rakousko-Uhersko poslední císař, Karel I..^[4]

Ocenění

• Velký řád krále Dmitara Zvonimíra (1995)

Původ

Poznámky

Reference

• Baron Vranyczany: Hlavní tajemník NATO schválil Storm