Jan Nehera - Jan Nehera

Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace. Prosím pomozte zlepšit tento článek představuji přesnější citace. (Červen 2014) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Jan Nehera (31. prosince 1899 - 4. dubna 1958) byl a Československý podnikatel. Díky svému průkopnickému přístupu k maloobchodu a pokročilým výrobním metodám se dokázal prosadit na třech kontinentech, kde od roku 1931 do roku 1939 postupně rozvíjel síť více než 130 velkokapacitních maloobchodních prodejen a několika desítek obchodních zastoupení a rostliny. Byl prvním, kdo vertikálně integroval prodej konfekcí z výrobního procesu do maloobchodu, a tak ukázal cestu k současným luxusním domům, jako jsou Chanel a Hermes. Do praxe implementoval mnoho inovativních přístupů, které také využil Brod nebo Baťa. Jeho výrobky patřily k vrcholům textilní tradice v Československé republice, která začala v roce 1858 prvním závodem na konfekci v Evropě postaveným přímo v Neherině rodném městě Prostějov. Tato tradice je stále živá v mnoha oděvních továrnách v Prostějově nebo Trenčín.

Začátky podnikání

Poté, co Nehera dokončil formaci, aby se stal zámečníkem, a dokončil základní vojenský výcvik, založil v roce 1923 s pomocí svého otce a dvou partnerů svoji první továrnu s názvem Nehera a spol. Po několika letech otec i syn opustili továrnu, aby si založili vlastní rodinný podnik. Vyráběli pánské a dětské konfekce, které dodávali obchodníkům. V počátcích měla firma v Prostějově 9 stálých zaměstnanců a 50 krejčích pracujících doma.

Změna obchodního modelu

Kolem roku 1929 začala Nehera uvažovat o prodeji konfekcí ve vlastních obchodech. Inspiroval se Baťovým stylem podnikání a také si vypůjčil myšlenku, že ceny končí devítkou. Otevření jeho prvního samostatného obchodu v Praha na Václavské náměstí v roce 1931 byla doprovázena rozsáhlou reklamní kampaní se sloganem „přímo od výrobce ke spotřebiteli“. Kampaň oslovila lidi tak dobře, že podle archivů se obrat v prvních obchodech vyšplhal na 100 000 Československé koruny den. Otevření vlastních obchodů mu dalo příležitost k přímému prodeji zákazníkům. Nehera byl jedním z mála podnikatelů, kterým se na začátku třicátých let během hospodářské krize podařilo nejen vzkvétat, ale dokonce rozšířil rozsah svých služeb. Bylo tomu tak hlavně díky plné vertikální integraci celého logistického řetězce, od výroby konfekcí po jejich maloobchodní prodej, ve vlastních továrnách a vlastních prodejnách.

Progresivní přístup k podnikání

Rozdíl mezi Neherou a jeho konkurencí, která měla podstatně delší tradici, spočíval zejména v tom, že na rozdíl od Nehery nebyli schopni zachytit nový obchodní trend brzy nebo byla jejich výroba příliš úzce specializovaná. Propagaci věnovalo velkou pozornost jen několik lidí. jako Nehera. Vedle masivní kampaně, častých slev a výprodejů či Baťových cen končících na devíti vydal pro motivaci svých zaměstnanců také firemní časopis. Nehera se navíc nebránila rozšiřovat své služby. Kromě prodeje dámských, pánských a dětských konfekcí začala společnost nabízet také šití oděvů svým zákazníkům a služby veřejného žehlení v obchodech. Ve větších městech byly rozmístěny mobilní žehlící stanice, které parkovaly např. před fotbalovými stadiony. Přibližně v první polovině 30. let začala Nehera poskytovat oblečení na míru s 10% příplatkem ke standardní ceně.

Období prosperity

V průběhu tří let se tuzemská distribuční síť enormně rozšířila, a proto bylo nutné vypořádat se s racionalizací samotné výroby. Nehera odjela na studijní cestu do USA, kde vstřebal Henry Ford know-how. V roce 1935 zaměstnávala Nehera již 1 000 lidí a počet obchodů se zvýšil na 76. Ve druhé polovině 30. let, kdy domácí prodejní síť zaznamenala své nejproduktivnější časy, dosáhly tržby společnosti téměř 20 000 000 československých Korun za měsíc. Zvýšený počet zaměstnanců vedl k nedostatku kvalifikované pracovní síly, a proto v roce 1937 založila Nehera internátní školu pro dospívající.

Expanze do zahraničí

Od roku 1936 vedle tuzemských obchodů postupně vznikají i zahraniční pobočky, např. ve Stockholmu, Švédsku, Oslu, Norsku a v Africe. Obchody v severní Evropě řídily místní obyvatelé, zatímco českoslovenští zaměstnanci byli vysíláni do Afriky. V roce 1940 založila Nehera v Trenčíně novou továrnu, která se později změnila na Ozetu. Společnost Nehera také vyvážela své zboží do měst bez přímého zastoupení. Jeho oblečení udávalo módní trendy v evropských městech jako Moskva, Curych, Vídeň, Paříž, a Amsterdam.

Veřejné zakázky

Kromě své vlastní prodejní sítě se Nehera také pokusil získat veřejné zakázky s významnými institucemi. Podnikání bylo úspěšné i v této oblasti, protože mu byla udělena relativně rozsáhlá zakázka na dodávky oděvů pro československou armádu.

Emigrace do Casablanky

Po druhé světové válce čelila Nehera mnoha problémům s nacisty, kterým ztratil továrnu, byl zatčen a uvězněn. Po válce, v roce 1945, byla jeho společnost znárodněna a stala se součástí státního podniku OP Prostějov. Proto se Nehera rozhodla emigrovat do Casablanca, Maroko, kde se mu podařilo založit menší továrna na oděvy před jeho smrtí v důsledku onemocnění ledvin v roce 1958.

^[1][2][3][4]

Reference