James Wightman Davidson - James Wightman Davidson

James Wightman Davidson (1. října 1915 - 8. dubna 1973) byl novozélandský historik a ústavní poradce. Profesor tichomořské historie na Australská národní univerzita od roku 1950 do roku 1973,[1] Davidson byl popsán jako „zakladatel moderní doby Tichomořské ostrovy historiografie stejně jako ústavní poradce pro posloupnost ostrovních území v křečích dekolonizace ".[2]

Život

Davidson se narodil v roce Wellington, Nový Zéland dne 1. října 1915.[3] Byl vzdělaný v Waitaki Boys 'High School a Victoria University College před studiem doktoranda na St John's College, Cambridge. Doktorát získal v roce 1942 diplomovou prací Evropská penetrace jižního Pacifiku, 1779-1842. Po válečné práci pro Divize námořní rozvědky, Davidson se vrátil na stáž do St John's a v roce 1947 se stal vysokoškolským pedagogem v koloniálních studiích.[1]

Zatímco radí šéfům v Západní Samoa v roce 1949 přijal Davidson nové křeslo tichomořské historie na Research School of Pacific Studies at ANU. Pokračoval v poradenství ostrovanům a pomáhal připravovat ústavy pro Cookovy ostrovy (od roku 1963), Nauru (od roku 1967), Mikronésie (od roku 1969) a Papua-Nová Guinea (v době jeho smrti). Zemřel v Port Moresby a jeho tělo bylo pohřbeno Canberra.[1]

Funguje

  • Zákonodárná rada pro Severní Rhodesian, 1947
  • Samoa mo Samoa; vznik samostatného státu Západní Samoa, 1967
  • Portréty tichomořských ostrovů, 1970
  • Peter Dillon of Vanikoro: Chevalier of the South Seas, 1974

Reference

  1. ^ A b C Donald Denoon, Davidson, James Wightman (Jim) (1915–1973), Australský biografický slovník, Sv. 13, 1993.
  2. ^ Doug Munro, On Being a Participant Biographer: The Search for J.W. Davidson, ch. 13 z Brij V. Lal a Vicki Luker, eds., Telling Pacific Lives: Hranoly procesu, ANU Press, 2008.
  3. ^ Munro, Doug. „James Wightman Davidson“. Slovník biografie Nového Zélandu. Ministerstvo kultury a dědictví. Citováno 23. dubna 2017.