James H. Ladson - James H. Ladson
Konzul James H. Ladson | |
---|---|
narozený | 11. června 1795 |
Zemřel | 3. dubna 1868 | (ve věku 72)
Národnost | americký |
obsazení | Majitel plantáže, obchodník s rýží, konzul |
Manžel (y) | Eliza Ann Fraser |
Rodiče |
|
Rodina | Ladsonova rodina |
James Henry Ladson (1795–1868) byl Američan květináč a podnikatel z Charleston, Jižní Karolína. Byl majitelem společnosti James H. Ladson & Co., významné charlestonské firmy, která působila v odvětví rýže a bavlny, a vlastnila přes 200 otroci. Byl také dánština Konzul v Jižní Karolíně, ředitel Státní banky a zastával řadu dalších obchodních, církevních a občanských úřadů. James H. Ladson byl silným zastáncem otroctví a zejména používání náboženství k udržení disciplíny mezi otroky. On a další členové charlestonského plantážníka a obchodní elity hráli klíčovou roli při zahájení americká občanská válka. Mezi Ladsonovými potomky je Ursula von der Leyen, který krátce žil pod jménem Rose Ladson.
Život

Patřil k jednomu z nejvýznamnějších v Jižní Karolíně květináč a obchodní rodiny, které hrály hlavní roli v Britská kolonizace Ameriky a trh s otroky v Britská Severní Amerika. Byl synem bývalého guvernéra nadporučíka v Jižní Karolíně James Ladson a Judith Smith, a pocházející z mnoha bývalých britských koloniálních guvernérů. Jeho dědeček z matčiny strany byl obchodní bankéř, politik a obchodník s otroky Benjamin Smith. Byl hlavně anglického a skotského původu a měl také některé francouzské předky. The Ladsonova rodina emigroval z Northamptonshire na Barbados a poté do Jižní Karolíny jako jeden z prvních anglických osadníků v roce 1679.[1] Jeho pradědeček Joseph Wragg byl největším obchodníkem s otroky v Britská Severní Amerika. Mezi jeho dalšími předky byli guvernéři John Yeamans, James Moore, Robert Gibbes, Thomas Smith a Joseph Blake a první evropský osadník v Karolíně Henry Woodward. The Muzeum umění Gibbes je pojmenován po rodině své babičky.
Vlastnil plantáže La Grange a Fawn Hill, které každý rok vyprodukovaly zhruba 600 000 liber rýže. Vlastnil přes 200 otroci do roku 1850.[2][3] Jeho obchodní partner William Cattell Bee byl bratrancem Barnard Elliott Bee Jr.[4]
Ladson byl prominentní vůdce komunity v oblasti Charlestonu. Byl to on dánština Konzul v Jižní Karolíně od roku 1831.[5][6] Byl také ředitelem Státní banky[7] a zastával různé vedoucí role v Biskupská církev, např. jako člen stálého výboru diecéze.[8] The Charleston Mercury poznamenal, že ho „všichni respektovali a nikdo se mu nelíbil“.[9] The Charleston Daily News ho popsal jako „vynikajícího exempláře starého karolínského gentlemana, čistého charakteru a vyspělého v jednání, a po mnoho let byl vedoucím domu Jamese H. Ladsona & Co., nyní zastoupeného firmou WC Bee & Co. Tato firma pokračovala v rozsáhlém a lukrativním podnikání, jako jsou faktory rýže a bavlny. Byl také ředitelem banky a po většinu svého života vedoucím členem biskupské církve sv. Michala v našem městě, kde stál především v křesťanských ctnostech a aktivní benevolenci. “[10]
James H. Ladson byl součástí oligarchie elitních pěstitelů a obchodníků, kteří ovládali Charleston, město, které hrálo hlavní roli v historii otroctví ve Spojených státech, a on a několik jeho rodinných příslušníků se aktivně podíleli na zahájení americká občanská válka. Navrhovatel „práva států „, byl viceprezidentem setkání Velkých jižních práv a jižní spolupráce v Charlestonu v roce 1851.[11]
Strávil „část roku“[12] na jeho plantáži North Santee, ale jinak bydlel v městském domě v Charlestonu s 12 domácími otroky.[13] Obchodní adresa jeho společnosti byla 13 Southern Wharf.[14][15]
Jeho sestra Sarah Reeve Ladson byl prominentní prominent, který se oženil s obchodníkem v Baltimoru, majitelem lodi, východoindickým dovozcem a sběratelem umění Robert Gilmor, Jr.[16] Sarah Reeve Ladsonová byla považována za jednu z nejmódnějších amerických žen své doby a byla předmětem několika portrétů a soch, včetně slavného portrétu od Thomas Sully.[17] Historička umění Maurie D. McInnis poznamenává, že „vizuálně odkazovala na vkus otrokyň, kolem nichž byla vychována“ s turbanem a jasnými barvami.[18]
Byl ženatý s Elizou Ann Fraserovou, dcerou obchodníka a vlastníka plantáže Charlese Frasera (1782–1860), který vlastnil plantáž Bellevue poblíž Pocotaligo řeka a jejíž dědeček John Fraser se přestěhoval ze Skotska do Jižní Karolíny kolem roku 1700. Jeho tchán byl synovcem John Rutledge. Jeho manželka byla také neteřem malíře Charles Fraser, který v roce 1826 maloval miniaturní portréty jeho a jeho manželky.[19] Jejich syn, major William Henry Ladson (1829–1861), byl společníkem v podnikání svého otce J.H. Ladson & Co. a důstojník Konfederace, který byl zabit během americká občanská válka. Ten druhý byl dědeček Mary Ladson Robertson,[20] kdo byl prababičkou Ursula von der Leyen,[21] který rok žil pod jménem Rose Ladson v Londýně, aby unikl teroristům.[22][23]
Ladson, Jižní Karolína, je pojmenován na počest své rodiny.
Názory na otroctví
V roce 1845 popsal své názory na používání náboženství k udržení kontroly nad otroky.[12][24][25]
Náboženská a morální výuka černochů je již několik let předmětem velkého zájmu pro mě a jsem spokojen, že naše úsilí v jejich prospěch (i když je ještě mnoho, ještě je třeba udělat) je nejen nepochopeno v zahraničí, ale nedoceněný. Vylepšit černocha je mnohem náročnější úkol, než si mnozí, kteří s jeho výukou nemají žádné zkušenosti, uvědomují. Jsou přirozeně nudní a mají slabý intelekt, ale obecně mají dobré vzpomínky; a ti, kteří se zapojili do tohoto díla lásky, musí po velké námaze naříkat, že instrukce, kterou se snažili dát, byla sice zvrácena, ale zvrácena a nesprávně směrována.
— James H. Ladson, „Náboženská výuka černochů“ (1845)
Ladson pevně věřil v náboženskou výuku, aby udržoval disciplínu mezi otroky, a na plantáži postavil vlastní kapli, která pojala přibližně 100–110 otroků najednou. Uvedl, že:[12]
Jsem spokojen, že vliv tohoto pokynu na disciplínu mé plantáže a na ducha a podřízenost černochů byl nejpřínosnější. Jejich nálada je veselá, jak soudím podle jejich veselosti srdce, a o úctě k dozorci a řidičům svědčí obecně pohotová poslušnost rozkazům.
— James H. Ladson, „Náboženská výuka černochů“ (1845)
Původ
Předkové Jamese H. Ladsona | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Reference
- ^ Mary Preston Foster, Charleston: Historická procházka, str. 31
- ^ Historie okresu Georgetown v Jižní Karolíně, str. 297 a str. 525, University of South Carolina Press, 1970
- ^ Suzanne Cameron Linder a Marta Leslie Thacker, Historický atlas rýžových plantáží okresu Georgetown a řeky Santee (Columbia, SC: South Carolina Department of Archives and History, 2001)
- ^ Susannah J. Ural, Občané občanské války: rasa, etnická příslušnost a identita v nejkrvavějším americkém konfliktu, str. 89, NYU Press, 2010, ISBN 9780814785706
- ^ Massachusetts register a kalendář Spojených států, 1831
- ^ Massachusettský registr, 1839
- ^ Adresář města Charleston, str. 148, J.H. Bagget, 1851
- ^ Časopis sborníku padesátého třetího sjezdu protestantské biskupské církve v Jižní Karolíně; konané v kostele sv. Michala v Charlestonu 16., 17., 18. a 19. února 1842
- ^ Charleston Mercury 6. dubna 1868
- ^ Charleston Daily News (Charleston, SC), 4. dubna 1868
- ^ Dokumenty o jižních právech: setkání o spolupráci v Charlestonu, SC, 29. července 1851, str. 10
- ^ A b C Sborník ze zasedání v Charlestonu, S. C., 13. – 15. Května 1845, o náboženských pokynech černochů: společně se zprávou výboru a projevem k veřejnosti. Hospoda. podle pořadí zasedání, str. 52–55, B. Jenkins, 1845
- ^ Mary Pringle Fenhagen, „Potomci soudce Roberta Pringleho“ Historický časopis v Jižní Karolíně, Sv. 62, č. 4 (říjen, 1961), s. 221–236
- ^ Adresáře pro město Charleston v Jižní Karolíně: pro roky 1849, 1852 a 1855
- ^ Southern Wharf
- ^ Maurie D. McInnis, Politika chuti v Antebellum Charleston, str. 14, UNC Press Books, 2015, ISBN 9781469625997
- ^ Sarah Reeve Ladson Gilmor. Národní galerie portrétů
- ^ Maurie D. McInnis, Politika chuti v Antebellum Charleston, str. 14, UNC Press Books, 2015, ISBN 9781469625997
- ^ Umění v Americe, str. 178
- ^ Registr National Society of the Colonial Dames of America ve státě South Carolina, str. 35, The Society, 1945
- ^ Deutsches Geschlechterbuch sv. 187 s. 43
- ^ Mendick, Robert; Huggler, Justin (3. července 2019). „Ursula von der Leyen, nominovaná na vrcholnou pozici v EU, žila v Londýně pod přezdívkou, aby unikla gangu Baader-Meinhof“ - přes www.telegraph.co.uk.
- ^ Deutsches Geschlechterbuch, Sv. 187, s. 43
- ^ Sigmund Dialmon, „Některá raná použití dotazníku: Pohledy na vzdělávání a přistěhovalectví,“ Veřejné mínění čtvrtletně, Sv. 27, č. 4 (Winter, 1963), str. 528–542
- ^ Dena J. Epstein, Sinful Tunes and Spirituals: Black Folk Music to the Civil War, str. 204, University of Illinois Press, 2003, ISBN 9780252071508