James H. Ladson - James H. Ladson

Pokud jde o jeho otce, guvernéra nadporučíka v Jižní Karolíně, viz James Ladson.
Konzul

James H. Ladson
narozený11. června 1795
Charleston, Jižní Karolína, USA
Zemřel3. dubna 1868(1868-04-03) (ve věku 72)
Charleston, Jižní Karolína, USA
Národnostamerický
obsazeníMajitel plantáže, obchodník s rýží, konzul
Manžel (y)Eliza Ann Fraser
Rodiče
RodinaLadsonova rodina

James Henry Ladson (1795–1868) byl Američan květináč a podnikatel z Charleston, Jižní Karolína. Byl majitelem společnosti James H. Ladson & Co., významné charlestonské firmy, která působila v odvětví rýže a bavlny, a vlastnila přes 200 otroci. Byl také dánština Konzul v Jižní Karolíně, ředitel Státní banky a zastával řadu dalších obchodních, církevních a občanských úřadů. James H. Ladson byl silným zastáncem otroctví a zejména používání náboženství k udržení disciplíny mezi otroky. On a další členové charlestonského plantážníka a obchodní elity hráli klíčovou roli při zahájení americká občanská válka. Mezi Ladsonovými potomky je Ursula von der Leyen, který krátce žil pod jménem Rose Ladson.

Život

malba Eyre Crowe
Malování Eyre Crowe, Slave Sale v Charlestonu v Jižní Karolíně, 1854
Před jeho městským domem, Ladson Ladson v 8 Meeting Street, kde žil se svou rodinou a 12 otroky část roku

Patřil k jednomu z nejvýznamnějších v Jižní Karolíně květináč a obchodní rodiny, které hrály hlavní roli v Britská kolonizace Ameriky a trh s otroky v Britská Severní Amerika. Byl synem bývalého guvernéra nadporučíka v Jižní Karolíně James Ladson a Judith Smith, a pocházející z mnoha bývalých britských koloniálních guvernérů. Jeho dědeček z matčiny strany byl obchodní bankéř, politik a obchodník s otroky Benjamin Smith. Byl hlavně anglického a skotského původu a měl také některé francouzské předky. The Ladsonova rodina emigroval z Northamptonshire na Barbados a poté do Jižní Karolíny jako jeden z prvních anglických osadníků v roce 1679.[1] Jeho pradědeček Joseph Wragg byl největším obchodníkem s otroky v Britská Severní Amerika. Mezi jeho dalšími předky byli guvernéři John Yeamans, James Moore, Robert Gibbes, Thomas Smith a Joseph Blake a první evropský osadník v Karolíně Henry Woodward. The Muzeum umění Gibbes je pojmenován po rodině své babičky.

Vlastnil plantáže La Grange a Fawn Hill, které každý rok vyprodukovaly zhruba 600 000 liber rýže. Vlastnil přes 200 otroci do roku 1850.[2][3] Jeho obchodní partner William Cattell Bee byl bratrancem Barnard Elliott Bee Jr.[4]

Ladson byl prominentní vůdce komunity v oblasti Charlestonu. Byl to on dánština Konzul v Jižní Karolíně od roku 1831.[5][6] Byl také ředitelem Státní banky[7] a zastával různé vedoucí role v Biskupská církev, např. jako člen stálého výboru diecéze.[8] The Charleston Mercury poznamenal, že ho „všichni respektovali a nikdo se mu nelíbil“.[9] The Charleston Daily News ho popsal jako „vynikajícího exempláře starého karolínského gentlemana, čistého charakteru a vyspělého v jednání, a po mnoho let byl vedoucím domu Jamese H. Ladsona & Co., nyní zastoupeného firmou WC Bee & Co. Tato firma pokračovala v rozsáhlém a lukrativním podnikání, jako jsou faktory rýže a bavlny. Byl také ředitelem banky a po většinu svého života vedoucím členem biskupské církve sv. Michala v našem městě, kde stál především v křesťanských ctnostech a aktivní benevolenci. “[10]

James H. Ladson byl součástí oligarchie elitních pěstitelů a obchodníků, kteří ovládali Charleston, město, které hrálo hlavní roli v historii otroctví ve Spojených státech, a on a několik jeho rodinných příslušníků se aktivně podíleli na zahájení americká občanská válka. Navrhovatel „práva států „, byl viceprezidentem setkání Velkých jižních práv a jižní spolupráce v Charlestonu v roce 1851.[11]

Strávil „část roku“[12] na jeho plantáži North Santee, ale jinak bydlel v městském domě v Charlestonu s 12 domácími otroky.[13] Obchodní adresa jeho společnosti byla 13 Southern Wharf.[14][15]

Jeho sestra Sarah Reeve Ladson byl prominentní prominent, který se oženil s obchodníkem v Baltimoru, majitelem lodi, východoindickým dovozcem a sběratelem umění Robert Gilmor, Jr.[16] Sarah Reeve Ladsonová byla považována za jednu z nejmódnějších amerických žen své doby a byla předmětem několika portrétů a soch, včetně slavného portrétu od Thomas Sully.[17] Historička umění Maurie D. McInnis poznamenává, že „vizuálně odkazovala na vkus otrokyň, kolem nichž byla vychována“ s turbanem a jasnými barvami.[18]

Byl ženatý s Elizou Ann Fraserovou, dcerou obchodníka a vlastníka plantáže Charlese Frasera (1782–1860), který vlastnil plantáž Bellevue poblíž Pocotaligo řeka a jejíž dědeček John Fraser se přestěhoval ze Skotska do Jižní Karolíny kolem roku 1700. Jeho tchán byl synovcem John Rutledge. Jeho manželka byla také neteřem malíře Charles Fraser, který v roce 1826 maloval miniaturní portréty jeho a jeho manželky.[19] Jejich syn, major William Henry Ladson (1829–1861), byl společníkem v podnikání svého otce J.H. Ladson & Co. a důstojník Konfederace, který byl zabit během americká občanská válka. Ten druhý byl dědeček Mary Ladson Robertson,[20] kdo byl prababičkou Ursula von der Leyen,[21] který rok žil pod jménem Rose Ladson v Londýně, aby unikl teroristům.[22][23]

Ladson, Jižní Karolína, je pojmenován na počest své rodiny.

Názory na otroctví

V roce 1845 popsal své názory na používání náboženství k udržení kontroly nad otroky.[12][24][25]

Náboženská a morální výuka černochů je již několik let předmětem velkého zájmu pro mě a jsem spokojen, že naše úsilí v jejich prospěch (i když je ještě mnoho, ještě je třeba udělat) je nejen nepochopeno v zahraničí, ale nedoceněný. Vylepšit černocha je mnohem náročnější úkol, než si mnozí, kteří s jeho výukou nemají žádné zkušenosti, uvědomují. Jsou přirozeně nudní a mají slabý intelekt, ale obecně mají dobré vzpomínky; a ti, kteří se zapojili do tohoto díla lásky, musí po velké námaze naříkat, že instrukce, kterou se snažili dát, byla sice zvrácena, ale zvrácena a nesprávně směrována.

— James H. Ladson, „Náboženská výuka černochů“ (1845)

Ladson pevně věřil v náboženskou výuku, aby udržoval disciplínu mezi otroky, a na plantáži postavil vlastní kapli, která pojala přibližně 100–110 otroků najednou. Uvedl, že:[12]

Jsem spokojen, že vliv tohoto pokynu na disciplínu mé plantáže a na ducha a podřízenost černochů byl nejpřínosnější. Jejich nálada je veselá, jak soudím podle jejich veselosti srdce, a o úctě k dozorci a řidičům svědčí obecně pohotová poslušnost rozkazům.

— James H. Ladson, „Náboženská výuka černochů“ (1845)

Původ

Reference

  1. ^ Mary Preston Foster, Charleston: Historická procházka, str. 31
  2. ^ Historie okresu Georgetown v Jižní Karolíně, str. 297 a str. 525, University of South Carolina Press, 1970
  3. ^ Suzanne Cameron Linder a Marta Leslie Thacker, Historický atlas rýžových plantáží okresu Georgetown a řeky Santee (Columbia, SC: South Carolina Department of Archives and History, 2001)
  4. ^ Susannah J. Ural, Občané občanské války: rasa, etnická příslušnost a identita v nejkrvavějším americkém konfliktu, str. 89, NYU Press, 2010, ISBN  9780814785706
  5. ^ Massachusetts register a kalendář Spojených států, 1831
  6. ^ Massachusettský registr, 1839
  7. ^ Adresář města Charleston, str. 148, J.H. Bagget, 1851
  8. ^ Časopis sborníku padesátého třetího sjezdu protestantské biskupské církve v Jižní Karolíně; konané v kostele sv. Michala v Charlestonu 16., 17., 18. a 19. února 1842
  9. ^ Charleston Mercury 6. dubna 1868
  10. ^ Charleston Daily News (Charleston, SC), 4. dubna 1868
  11. ^ Dokumenty o jižních právech: setkání o spolupráci v Charlestonu, SC, 29. července 1851, str. 10
  12. ^ A b C Sborník ze zasedání v Charlestonu, S. C., 13. – 15. Května 1845, o náboženských pokynech černochů: společně se zprávou výboru a projevem k veřejnosti. Hospoda. podle pořadí zasedání, str. 52–55, B. Jenkins, 1845
  13. ^ Mary Pringle Fenhagen, „Potomci soudce Roberta Pringleho“ Historický časopis v Jižní Karolíně, Sv. 62, č. 4 (říjen, 1961), s. 221–236
  14. ^ Adresáře pro město Charleston v Jižní Karolíně: pro roky 1849, 1852 a 1855
  15. ^ Southern Wharf
  16. ^ Maurie D. McInnis, Politika chuti v Antebellum Charleston, str. 14, UNC Press Books, 2015, ISBN  9781469625997
  17. ^ Sarah Reeve Ladson Gilmor. Národní galerie portrétů
  18. ^ Maurie D. McInnis, Politika chuti v Antebellum Charleston, str. 14, UNC Press Books, 2015, ISBN  9781469625997
  19. ^ Umění v Americe, str. 178
  20. ^ Registr National Society of the Colonial Dames of America ve státě South Carolina, str. 35, The Society, 1945
  21. ^ Deutsches Geschlechterbuch sv. 187 s. 43
  22. ^ Mendick, Robert; Huggler, Justin (3. července 2019). „Ursula von der Leyen, nominovaná na vrcholnou pozici v EU, žila v Londýně pod přezdívkou, aby unikla gangu Baader-Meinhof“ - přes www.telegraph.co.uk.
  23. ^ Deutsches Geschlechterbuch, Sv. 187, s. 43
  24. ^ Sigmund Dialmon, „Některá raná použití dotazníku: Pohledy na vzdělávání a přistěhovalectví,“ Veřejné mínění čtvrtletně, Sv. 27, č. 4 (Winter, 1963), str. 528–542
  25. ^ Dena J. Epstein, Sinful Tunes and Spirituals: Black Folk Music to the Civil War, str. 204, University of Illinois Press, 2003, ISBN  9780252071508