Jakub Kobylański - Jakub Kobylański

"Grzymała "erb, používaný rodinou Kobylańských.

Jakub Kobylański (nebo Jakub z Kobylany ) (narozen? - zemřel 20. května 1454) byl a polština rytíř a soudního maršála k Litevský velkovévoda Vytautas (Witold) mezi lety 1425 a 1430. Sloužil také jako kastelán z Biecz z roku 1444 a z Gniezno od roku 1453 až do své smrti. Byl také královským Krajczy („Court Carver“) do Král Polska Kazimír IV. Jagellonský, začátek roku 1450.[1]

Byl to bratr starosta z Brzesko Jan Kobylański a vnuk vice-pokladníka koruny Hinczky z Rogowa.

Podle polského kronikáře Jan Długosz Se Kobylański zúčastnil Obležení Malborku (Marienburg) v roce 1410, pod Władysław II Jagiełło, Během Polsko-litevsko-germánská válka.[2]

V roce 1428 vedl Kobylański polské žoldnéřské jednotky, které sloužily pod velkovévodou Vytautasem a účastnily se bojů mezi velkovévodou a Velikij Novgorod.

V roce 1435 byla polská vojska pod velením Kobylańského vyslána na pomoc Zikmund Kęstutaitis (Zygmunt Kiejstutowicz), který byl zapojen do a občanská válka v Litvě proti jeho bratranci Švitrigaila (Świdrygiełło). Kobylański velel spojeným polsko-litevským silám u Bitva o Wilkomierz (současnost Ukmergė ) kde zvítězil nad Švitrigaila a Řád německých rytířů kdo ho podporoval.[3] Výsledek bitvy měl významný dopad na občanskou válku v Litvě i na válka mezi Koruna Polska a Klášterní stát germánských rytířů. V bitvě zahynula většina vrchních velitelů livonské větve řádu.

Reference

  1. ^ „Jakub z Kobylan“. Encyklopedie PWN. Wydawnictwa Naukowego PWN. 2010. Citováno 11. ledna 2012.[trvalý mrtvý odkaz ]
  2. ^ Samsonowicz, Henryk (1984). Polska Jana Długosza. Państwowe Wydawn. Nauk. str. 249. ISBN  83-01-02837-8.
  3. ^ Grygiel, Jerzy (1988). Zycie i dzialalnosc Zygmunta Korybutowicza. Zakład Narodowy Imienia Ossolińskich. str. 111. ISBN  83-04-03156-6.