Jacques Charpentier - Jacques Charpentier
Jacques Charpentier | |
|---|---|
 Jacques Charpentier | |
| narozený | 18. října 1933 |
| Zemřel | 15. června 2017 (ve věku 83) |
| Éra | Moderní |
Jacques Charpentier (narozen 18. října 1933 v Paříž, Francie, zemřela 15. června 2017 v Lézignan-Corbières ) byl Francouz hudební skladatel a varhaník.[1] Není v souvislosti s žádným ze dvou dalších významných francouzských hudebníků se stejným příjmením (Marc-Antoine Charpentier a Gustave Charpentier ).
Životopis
Jako dítě se učil hrát na klavír. V letech 1950 až 1953 pracoval s Jeanine Rueff, pak odešel do Indie, seznámil se s tradiční hinduistická hudba v Bombaj a Kalkata. Charpentier tam zůstal 18 měsíců, což je období, které se ukázalo jako rozhodující pro jeho hudební vývoj. Po návratu do Francie v roce 1954 studoval kompozici u Tony Aubin a filozofie hudby s Olivier Messiaen na Conservatoire de Paris. Připojil se k Jeunesses musicales de France v roce 1959 byl poté jmenován hlavním inspektorem hudby v roce 1966 a hlavním inspektorem hudby v roce 1975 na VŠUP Secrétariat d’État à la Culture. V roce 1974 varhany Saint-Nicolas-du-Chardonnet v Paříži byl pojmenován po něm. Ve stejném roce, kdy byl jmenován hlavním inspektorem, založil centrum pro gregoriánský studia a tradiční hudbu a také zahájil výuku kurzů v orchestrace na Conservatoire de Paris. V roce 1979 uspěl Jean Maheu jako ředitel hudby, lyrického umění a tance na Ministère de la Culture et de la Communication V této funkci působil od roku 1979 do roku 1981. Charpentier se poté stal hudebním ředitelem města Pěkný. Žil mnoho let v Carcassonne.
Jacques Charpentier je také autorem knihy pedagogický pracuje na gregoriánský chorál a hudba Indie.
Ceny
- Prix Koussevitsky (1966)
- Grand Prix hudební de la Ville de Paris (1978)
Ocenění
- Velitel Národní řád za zásluhy (Francie) (2006)[2]
Hudební vlivy
Indie rozhodně ovlivnila Charpentiera a jeho hudbu. Po svém návratu z Indie se Charpentier snažil syntetizovat tyto nové východní vlivy se svou západní hudební kulturou. Messiaen nasměroval ho ke spisům Svatý Tomáš Akvinský, který ho zaměstnával dva roky. V roce 1957 se ujal kolosálního díla věnovaného 72 karnatickým stylům Indie, základním měřítkům tradiční indické hudby. Toto se stalo 72 studií karnatiques, dokončena v roce 1984, o 27 let později, přičemž vliv Messiaen je prokázáno. V těchto skladbách je klavír považován za bicí nástroj, s ohromujícími rezonancemi a zvuky připomínajícími indické nástroje. Charpentier také často psal v neoklasicistní styl, zobrazený v takových pracích jako Symphonie brève (1957), Sinfonia sacra pour le jour de Pâques (1965) a Prélude pour la Genèse (1967).
Vybrané skladby
1950
- 72 studií karnatiques, pro klavír, ve dvanácti knihách po šesti studiích, složených v letech 1957-1984
- Symphonie brève (1958)
1960
- Sinfonia sacra pour le jour de Pâques (1965)
- Prélude pour la Genèse (1967)
- Gavambodi 2, pro altový saxofon a klavír (1969)
Sedmdesátá léta
- Béatrix de Plannisolas, opera v 5 aktech v Occitan jazyk (1971), hrál na Festival Aix-en-Provence, 1971
- Le Livre d'orgue, pověřen Journées de musique contemporaine z Metz (1973)
- Symphonie č. 5 (1977)
- Symphonie č. 6, pour orgue et orchester (1978)
Reference
- ^ „Mort du compositeur et organiste Jacques Charpentier“. Le Figaro (francouzsky). 15. června 2017. Citováno 19. srpna 2020.
- ^ „Remise des insignes de Commandeur dans l'Ordre National du Mérite à Jacques Charpentier“. Ministère de la Culture (francouzsky). 19. září 2006. Citováno 19. srpna 2020.
Bibliografie
- Vignal, Marc (1988). Française dictionnaire de la musique. Larousse.
- Honegger, Marc (1986). Dictionnaire de la musique: les hommes et leurs œuvres. Bordas.
