Jānis Francis - Jānis Francis - Wikipedia

Jānis Francis
Janis Francis.jpg
narozený(1877-07-03)3. července 1877
Ķoņu farnost, Ruská říše
Zemřel24. října 1956(1956-10-24) (ve věku 79)
Riga, Lotyšská SSR
VěrnostRuská říše
Sovětské Rusko
Lotyšsko
Servis/větevArmáda
Roky služby1894. – 1918.
1918. – 1920.
1921. – 1935.
HodnostVšeobecné (1925)
VálkyRusko-japonská válka
první světová válka
OceněníŘád Lāčplēsis (III. Třída), Řád tří hvězd (II., III. Třída), lotyština Aizsargi Záslužný kříž, Řád svatého Vladimíra (III., IV. Třída (obě s kopími)), Řád svatého Stanislava (II. A III. Třída (obě s kopími)), Řád sv. Anny (III (s kopími) a IV. Třída) atd.[1]

Jānis Francis (3. července 1877-24. Října 1956) byl generálem Lotyšská armáda, příjemce Řád Lāčplēsis, 3. třída.[2]

Životopis

Narozen v Ķoņu farnost, do farmářské rodiny, vystudoval Francis školu ve městě Valmiera. Odvedeni do Imperial ruská armáda v roce 1894 původně sloužil u 113. pěšího pluku se sídlem v Rize. V roce 1898 absolvoval Vilniuská vojenská škola jako praporshchik. Poté František sloužil u 180. pěšího pluku se základnou v Jelgavě. Byl povýšen do hodnosti podporuchik v roce 1899 a do hodnosti poruchik v roce 1903.

V roce 1904 byl František připevněn k 160 Abcházce pěšího pluku, kterého se účastnil Rusko-japonská válka.[3] Za své úsilí získal několik ocenění. Po válce se vrátil k 180. pěšímu pluku, kde byl pověřen velením roty. V roce 1907 získal povýšení do hodnosti stabskapitän, a v roce 1914 do hodnosti kapitán.

první světová válka

Velel roty a později praporu během první světová válka. V roce 1915 byl povýšen do hodnosti podpolkovnik. V květnu 1915 byl pověřen vedením praporu u 177. pěšího pluku. Před nástupem do funkce Lotyšští střelci jednotek v roce 1915 byl několikrát zraněn, dvakrát dostal otřes mozku.[3]

Když začala formace lotyšských střeleckých praporů, František odešel do Rigy a byl jmenován velitelem 2. praporu lotyšských střelců Rigas. V červenci 1916 byl povýšen do hodnosti polkovnik. Účastnil se bitvy blízko Sloka, Ķemeri, Avaekava, bránil Ostrov Nāves. V roce 1916 byl kriticky zraněn a dvakrát dostal otřes mozku.[4] V prosinci se plně vzchopil a byl jmenován velitelem záložního pluku lotyšských střelců se sídlem v Valmiera. Byl navržen jako kandidát na hodnost generálmajor[3] Po Říjnová revoluce, v únoru 1918 odešel z armády do důchodu a odešel do Ruska.

Poválečný

V září byl mobilizován do Rudá armáda.[3] V roce 1920 František odešel do důchodu jako lotyšský občan. 3. února 1921 se připojil k lotyšský armáda jako plukovník, pracující v hlavním ústředí jako druhý asistent náčelníka štábu. Od července stál v čele komise zaměřené na hledání a označování hlavních míst bitev, kterých se lotyšští vojáci účastnili.[3] František byl jmenován do funkce velitele posádky v Rize v roce 1922 a v roce 1925 byl jmenován generálem.[5] Poté, co se v roce 1928 stal velitelem hlavního velitelství, se v roce 1929 stal druhým asistentem velitele vojenského velitelství.

V roce 1935 dosáhl maximálního služebního věku a byl z armády vyřazen. V roce 1944 podepsal Lotyšská ústřední rada memorandum.[1] Zemřel v roce 1956 v Rize, Lotyšská SSR a byl pohřben v 1. lesní hřbitov v Rize.

Reference

  1. ^ A b Latvijas armijas augstākie virsnieki: 1918-1940: biogrāfiska vārdnīca / (sast. Ēriks Jēkabsons, Valters Ščerbinskis); Latvijas Valsts vēstures arhīvs. ISBN  9984-510-17-4 (v lotyštině)
  2. ^ Priedītis, Ērichs Ēriks (1996). Latvijas Valsts apbalvojumi un Lāčplēši (v lotyštině). Riga: Junda. ISBN  9984-01-020-1. OCLC  38884671.
  3. ^ A b C d E Životopis v pořadí Lāčplēsis domovské stránky (v lotyštině)
  4. ^ Noviny "Latvijas Kareivis " Galvenā štāba priekšnieka palīgs, ģenerālis Jānis Francs[trvalý mrtvý odkaz ] (v lotyštině)
  5. ^ Noviny "Latvijas Kareivis" 40 gadi kaŗavīra gaitās[trvalý mrtvý odkaz ] (v lotyštině)