Júlia Bányai - Júlia Bányai

Júlia Bányai (1824 - 1. listopadu 1883), byla bojovnice za svobodu žen, která se oblékala jako muž (s použitím jména Gyula Sárossy) z Transylvánie, kteří bojovali v Maďarská revoluce z roku 1848 a další konflikty, které následovaly.^[1]

Životopis

Bányai se narodil v roce 1824 chudému horníkovi ve městě Vízakna (nyní Ocna Sibiului ) v Sedmihradsko (dnes součást Rumunsko ) a stal se jezdec v cirkus.^[1] Provdala se za právníka a aktivistu za lidská práva Gyula Sárossy, ale zemřel několik měsíců po svatbě na nemoc.

Vojenské roky

V roce 1848 se Bányai oblékl do mužské uniformy a přihlásil se k maďarským silám pomocí dokladů jejího zesnulého manžela a jeho jména Gyula Sárossy. Brzy byla přesunuta do Nagyváradu (nyní Oradea ), umístěný u 27 Prapor a později byl povýšen na seržanta.^[1][2]

S několika spolubojovníky pomohla zajmout 12 vozů s jídlem v Zalatné (Zlatna ), která měla doplnit zásobování Rakušanů potravinami. Za tento výkon získala zvláštní uznání. Následovaly další exploity.^[1]

Při obléhání Gyulafehérvár (Alba Iulia ) pomocí dvou dalších odposlechla a zajala císařského důstojníka, který přišel špehovat maďarský tábor. Rakušané provedli pokus o záchranu vězně a Júlia Bányai při střetu utrpěla dvě bodná poranění bajonetem do hrudníku. Nevíme, zda doktor řekl nadřízeným, co viděl, když ji vytáhl z vojenské bundy, ale každopádně byla za svou statečnost povýšena na poručíka a okamžitě se vrátila na bojiště. V další bitvě jí do zad uvízl tříska granátu, a tak se na několik měsíců ocitla v nemocničním zálivu.^[1]

Po návratu do služby v létě 1849 se nepřítel změnil z Rakušanů na Rusy. Jako velitelka týmu měla na starosti ústup maďarských ozbrojených sil. Nyní známá jako žena, stále bojovala. Podle záznamů z té doby^[1] „Poručík Sárossy“ zabil kozáka v boji zblízka a několik dalších zadržel. nepřátelské linie. Bányai získala tolik cenných informací, že její velící generál, Józef Bem, osobně ji poctil a povýšil do hodnosti kapitán.^[1][2]

Turecké roky

Po porážce Rakouska emigrovala do Turecka. Tam se v roce 1850 provdala za kapitána Eduarda Mattu a společně cestovali po Osmanská říše. Záznamy ukazují, že navštívili Istanbul, Krym a Kypr.^[1][2] V letech 1851-1852 se Bányai vrátil jako žena a pod jiným pseudonymem do Transylvánie, aby se zúčastnil tamního povstání proti rakousko-uherské říši. Rozdávala letáky a proklamace, ale její skupina byla vystavena císařskému špionovi. Většina jejích krajanů byla zajata a mnozí popraveni, ale Bányai se podařilo uprchnout a umožnit jí bezpečný návrat do Turecka.^[1][2]

Egyptské roky

S rozpadem jejich maďarské komunity v Turecku se přestěhovala se svým manželem do Egypt a usadil se Káhira. Tam otevřeli maďarskou restauraci a penzion, který si oblíbili evropští cestovatelé, kteří byli dotazováni na čerstvé zprávy o jejich maďarské vlasti.^[2]

V roce 1866 se Bányai krátce vrátila do Maďarska, aby mohla být její dcera uvedena do své vlasti.^[2]

Bányai zemřela v Káhiře ve věku 59 let, poté se její manžel trvale vrátil do Maďarska. „Bývalá jezdkyně, která se chopila zbraní, aby sloužila své zemi, dnes ještě někde v Egyptě spočívá.“^[1]

Reference

Externí zdroje

• Magyar Nagylexikon. Főszerk. Élesztős László (1-5. K.), Berényi Gábor (6. k.), Bárány Lászlóné (8-). Bp., Akadémiai Kiadó, 1993-.