Jörgen Ericsson - Jörgen Ericsson - Wikipedia

Jörgen Ericsson
Royal Wedding Stockholm 2010-Konserthuset-413.jpg
Rodné jménoJörgen Fredrik Ericsson
narozený (1953-11-25) 25. listopadu 1953 (věk 67)
Falun, Švédsko
VěrnostŠvédsko
Servis/větevŠvédské námořnictvo
Roky služby1975–2015
HodnostKontradmirál
Zadržené příkazy

Kontradmirál Jörgen Fredrik Ericsson (narozen 25. listopadu 1953) je v důchodu Švédské námořnictvo důstojník. Mezi jeho vyšší velení patří velící důstojník 3. flotila povrchového boje od roku 1999 do roku 2001 Inspektor (generál) námořnictva od roku 2001 do roku 2005 a náčelník štábu a vedoucí úřadu Velitelství švédských ozbrojených sil od roku 2005 do roku 2007.

Kariéra

Ericsson se narodil 25. listopadu 1953 ve farnosti Falu Kristine ve městě Okres Kopparberg, Švédsko[1] Ericsson se zapsal na Královská švédská námořní akademie v roce 1972, poté se nachází v Näsbypark severně od Stockholm.[2] Poté zastával jinou pozici až po nadporučíka (druhý) pozice na torpédoborcích, torpédových člunech a raketových člunech. Ericsson byl také učitelem bojového managementu a torpéda /RBS-15 ve škole Surface Attack School (Ytattackskolan) a telekomunikační bojová škola (Telestridsskola) na Námořní výcvikové školy Berga a na Královské švédské námořní akademii. Během této doby Ericsson také prošel obecným kurzem Vysoká škola zaměstnanců švédských ozbrojených sil od roku 1982 do roku 1983 a vyšší kurz od roku 1988 do roku 1990 se zaměřením na provoz / strategii.[3] Také absolvoval kurz zaměstnanců v National War College v Spojené státy od roku 1988 do roku 1990.[4] Sloužil jako poručík vlajky (Flaggadjutant) v personálu Pobřežní flotila od roku 1990 do roku 1992 odpovědný za operativní iniciativy, jako je protiponorková válka.[2] Ericsson poté sloužil jako důstojník připravenosti Štáb obrany Operační oddělení 2 / Odbor implementace velitelství švédských ozbrojených sil v letech 1992 až 1994.[3] V období 1993-2001 byl také pobočník na Jeho Veličenstvo král.[2]

Ericsson strávil rok na Naval Command College v Naval War College ve Spojených státech od roku 1994 do roku 1995.[2] Byl velícím důstojníkem 31. divize korvety (31. korvettdivisionen) od roku 1995 do roku 1996, jakož i kapitán korvety HSwMSMalmö.[3] Od 1. ledna 1996 sloužil jako velící důstojník divize raketových člunů pobřežní flotily.[5] V roce 1997 působil jako úřadující vedoucí plánovacího oddělení plánovacího štábu ústředí švédských ozbrojených sil[6] a od roku 1998 do roku 1999 byl vedoucím stejného oddělení.[3] Také v roce 1998 Ericsson absolvoval kurz vrcholového managementu na Švédská vysoká škola národní obrany.[4] Ericsson byl poté velícím důstojníkem 3. flotila povrchového boje v letech 1999 až 2001. V roce 2000 absolvoval vyšší výkonný kurz Švédské národní obranné akademie v Solbackě v Södermanland.[2][4] Byl povýšen na kontradmirál (dolní polovina) dne 15. března 2001 a Ericsson převzal pozici Generální inspektor námořnictva stejně jako vedoucí Námořní taktické velení dne 1. října 2001 a byl povýšen na kontraadmirála (konteramiral). Na ceremonii konané v Námořní základna Berga dne 28. září 2001 obdržel Ericsson velitelské znamení námořnictva od kontradmirála Torsten Lindh.[7]

V roce 2002 Ericsson absolvoval Senior International Defense Management Course na Námořní postgraduální škola ve Spojených státech. Rok poté, co byl ve štábu Jeho Veličenstva krále jmenován hlavním pobočníkem tábora.[3] Také v roce 2003 byl změněn titul generální inspektor námořnictva a Ericsson se nyní stal inspektorem námořnictva v USA Velitelství švédských ozbrojených sil. Z funkce odešel v roce 2005 a dne 1. května byl jmenován náčelníkem štábu a vedoucím velitelství švédských ozbrojených sil. Současně byl také vedoucím speciálních jednotek švédských ozbrojených sil (Försvarsmaktens specialförband, FM SF).[3] Jako náčelník štábu byl Ericsson odpovědný za rozvoj organizace a pracovních metod ústředí. Dne 1. Dubna 2007 byla vyvinutá organizace implementována a Ericsson byl jmenován vedoucím oddělení strategie v EU Štáb obrany (Ledningsstabens strategiavdelning, LEDS STRA), jímž byl do roku 2009. Ericsson byl po tomto vedoucím odboru plánů a financí v štábu obrany (Ledningsstabens planerings- och ekonomiavdelning, LEDS PLANEK) od roku 2009 do roku 2010.[3] Ericsson tehdy byl obranný atašé v Washington DC. od roku 2011 do roku 2014. Z aktivní služby odešel dne 1. dubna 2015.[8]

Osobní život

V roce 1981 se oženil s Malin (rozenou Lennmorovou). Mají dvě děti, Caroline a Anders.[2]

Data hodnosti

Ocenění a vyznamenání

Ocenění společnosti Ericsson:[3]

švédský

Zahraniční, cizí

Vyznamenání

Reference

  1. ^ Sveriges befolkning 1980 (ve švédštině). Stockholm: Sveriges släktforskarförb. 2004. ISBN  91-87676-37-0. SELIBR  9632925.
  2. ^ A b C d E F Lidén, Erik (2002). „Marinens nye generalinspektör“ (PDF). Vårt försvar: tidskrift (ve švédštině). Stockholm: Allmänna försvarsföreningen. 113 (1): 5. SELIBR  3430365. Citováno 16. listopadu 2017.
  3. ^ A b C d E F G h i j k "ŽIVOTOPIS" (PDF) (ve švédštině). Švédské ozbrojené síly. Archivovány od originál (PDF) dne 16. prosince 2013. Citováno 16. listopadu 2017.
  4. ^ A b C Námořní bezpečnost: operace v extrémních pobřežních oblastech: sympozium 6. května 2002 ve švédském Stockholmu (PDF). [Stockholm]: [Kungl. Örlogsmanna sällsk.] 2002. s. 9. ISBN  91-631-2687-7. SELIBR  8826939.
  5. ^ „Nya ledamöter invalidda 1995“ [Noví zvolení členové roku 1995] (PDF). Tidskrift i sjöväsendet (ve švédštině). Carlskrona: Tidskrift i sjöväsendet (4): 321. 1995. SELIBR  8258455.
  6. ^ Ericsson, Jörgen (1997). „Sjömakt i anpassningsförsvaret“ (PDF). Tidskrift i sjöväsendet (ve švédštině). Carlskrona: Tidskrift i sjöväsendet (2): 75. SELIBR  8258455.
  7. ^ „Ny Generalinspektör för Marinen“ [Nový generální inspektor námořnictva]. www.skargardsbryggan.se (ve švédštině). Skärgårdarnas Riksförbund. 1. října 2001. Archivovány od originál dne 16. listopadu 2017. Citováno 16. listopadu 2017.
  8. ^ A b „Andre styresman Jörgen Ericsson“ [Vice President Jörgen Ericsson] (ve švédštině). Královská švédská akademie válečných věd. Citováno 16. listopadu 2017. „Předsedající výbor“. Královská švédská akademie válečných věd. Citováno 16. listopadu 2017.
  9. ^ "Sök medailejförläning" (ve švédštině). Královský dvůr Švédska. Citováno 16. listopadu 2017.
  10. ^ A b Melin, Olle (2005). „Flottans Män höll riksårsmöte i Karlskrona“ (PDF). Bustet Kustposten och Rörliga (ve švédštině). Lyckeby: KA 2: s kamratförening. 67 (2): 5. SELIBR  9167722.
  11. ^ „Ericsson Comandante Jörgen“. www.quirinale.it (v italštině). Prezident Itálie. Citováno 12. listopadu 2020.
  12. ^ „BOLETIN OFICIÁLNÍ č. 29,258 1ª Sección“. Boletín Oficial de la República Argentina (ve španělštině). 26. října 1999. Citováno 12. listopadu 2020.
  13. ^ „Matrikel för Kungl. Örlogsmannasällskapet“ (PDF). Tidskrift i sjöväsendet (ve švédštině). Carlskrona: Tidskrift i sjöväsendet (5): 412. 2011. SELIBR  8258455.
  14. ^ "Valda ledamöter" [Zvolen členové] (ve švédštině). Královská švédská akademie válečných věd. Citováno 16. listopadu 2017.
Vojenské úřady
Předcházet
Tommy Åsman		 3. flotila povrchového boje
1999–2001		Uspěl
Leif Nylander
Předcházet
Torsten Lindh		 Inspektor (generál) námořnictva
2001–2005		Uspěl
Anders Grenstad
Předcházet
Torsten Lindh		 Námořní taktické velení
2001–2005		Uspěl
Anders Grenstad
Předcházet
Claes-Göran Fant
(jako vedoucí ředitelství pro strategické plány a politiku)		 Náčelník štábu, Velitelství švédských ozbrojených sil
2005–2007		Uspěl
Sverker Göranson
(tak jako Náčelník štábu obrany )
Předcházet
Johan Kihl		 Speciální síly švédských ozbrojených sil
2005–2009		Uspěl
Jan Salestrand