Józef Cebula - Józef Cebula
Blahoslavený Józef Cebula | |
---|---|
![]() | |
narozený | Malnia, Polsko | 23. března 1902
Zemřel | 9. května 1941 KL Mauthausen-Gusen, Rakousko | (ve věku 39)
Uctíván v | Římskokatolický kostel |
Blahořečen | 13. června 1999 Papež Jan Pavel II |
Hody | 28. dubna |
Józef Cebula (23. Března 1902 - 9. Května 1941) byl polský kněz Misijní obláti Neposkvrněné Marie (OMI).
Joseph Cebula se narodil 23. března 1902 ve skromné rodině v polské Malnii a byl nejstarším ze tří dětí. Trpěl tuberkulóza jako mládí a nejprve byl prohlášen za nevyléčitelného; ale po uzdravení odešel do oblátské svatyně a podělil se o svůj příběh s otcem Janem Pawolikem. Pawolik mu navrhl studovat na vedlejším semináři v Krotoszyně. Cebula tam dokončil středoškolské studium. V roce 1921 zahájil svůj noviciát v Markowicích. Vystudoval filozofii v belgickém Liege a teologické studium dokončil v Lubliniec.[1]
Za kněze byl vysvěcen 5. června 1927, zatímco byl ještě v semináři. Otec Cebula se stal nadřízeným na oblátských seminářích v roce 1931 a stal se začínajícím mistrem v Markowice v roce 1937.[2]
O dva roky později, když Němci obsadili Polsko, prohlásili věrnost církvi za nezákonnou. V říjnu 1939 bylo 100členné společenství v Markowicích umístěno do domácího vězení a začalo pracovat jako zemědělští dělníci. Dne 4. května 1940 byli oblátští novici v Markowicích posláni do koncentračního tábora v Dachau v Horní Bavorsko, Německo. Otec Cebula však nadále tajně sloužil jako kněz navzdory zákazu. Poté, co byl odsouzen za vysluhování svátostí nemocným, byl 2. dubna 1941 zatčen SS a poslán do tábora v Inowroclawi.[1] 7. dubna byl převezen do a koncentrační tábor na Mauthausen v Rakousko a byl obtěžován a donucen k tvrdé práci. Dne 9. května otec Cebula najednou svolal své síly a řekl: „Nejsi to ty, kdo vládne. Bůh tě bude soudit.“ Nacisté mu nařídili, aby běžel se skálou na zádech směrem k ostnatému plotu tábora, kde ho strážný zastřelil samopalem a prohlásil, že otec Cebula „byl zastřelen při pokusu o útěk“. Jeho tělo bylo odvezeno do a krematorium a shořel na popel.[2]
Byl blahořečen podle Papež Jan Pavel II dne 13. června 1999 jako jeden z 108 mučedníků druhé světové války.