Ján Spišiak - Ján Spišiak

Ján Spišiak (12. ledna 1901 - 14. listopadu 1981) byl slovenský právník specializující se na obchodní právo, který po většinu své kariéry pracoval jako právní zástupce Tatra banka. Je však nejlépe známý svou rolí slovenského velvyslance v Maďarsku během druhé světové války.


Časný život

Spišiak se narodil 12. ledna 1901 v České Brezovo. Vystudoval Univerzita Karlova v Praze právnická fakulta. Od 1. Dubna 1929 působil jako právní zástupce společnosti Tatra banka.[1]

Velvyslanec v Maďarsku

Od 1. ledna 1940 do 1. října 1944 byl slovenským velvyslancem v Maďarsku, za co nedostával žádnou odměnu.[1] V listopadu 1939 na schůzce v Budapešti řekl velvyslanci Spojených států, že Slovensko má pod německou ochranou značnou samostatnost. Spišiak věřil, že německé vítězství by bylo pro jeho spojence v jihovýchodní Evropě katastrofální, ale nemyslel si, že to byl pravděpodobný výsledek.[2] Na začátku roku 1941 na setkání se sovětským diplomatem Nikolai Sharonov, předpověděl Německá invaze do Sovětského svazu dříve, než k tomu došlo, ale uvedl, že Slovensko upřednostňuje přátelské vztahy mezi Moskvou a Budapeští.[3]

V návaznosti na Německá invaze do Maďarska v březnu 1944 vydal ochranné listy 3000 slovenským Židům, kteří uprchli do Maďarska v roce 1942, což jim umožnilo legálně překročit hranice a vrátit se domů.[4] Spišiak také pomohl Polákům v Maďarsku tím, že jim poskytl falešné slovenské doklady, které jim umožnily vstoupit na Slovensko.[1]

Po válce

Po Obležení Budapešti skončil sovětským vítězstvím, byl zatčen SMERSH dne 8. února 1945 a deportován do Moskvy. Po svém zatčení tvrdil, že pracoval pro Československá exilová vláda během války. Bylo mu povoleno vrátit se do Československa, aby vydal svědectví proti vedení válečného slovenského státu.[5] Trestní řízení proti němu bylo zahájeno v roce 1947, ale později v tomto roce kleslo na základě jeho svědectví proti vládě slovenského státu a doporučení slovenského hnutí odporu.[1]

Spišiak se vrátil do své pozice v Tatra banka a také přednášel na Univerzita Komenského, při psaní knih o obchodním právu. Pomohl uspořádat fúzi Tatra banky do Slovenská banka a později do Štátna banka československá [cs; sk ]. Po svém odchodu do důchodu v roce 1961 (i když by byl raději dál pracoval) žil Spišiak až do své smrti v Bratislavě dne 14. listopadu 1981 na důchodu.[1]

Spišiakova monografie, Spomienky z Budapešti 1939-1944 (Memories of Budapest 1939–1944) vydalo nakladatelství Slovak Academic Press v roce 2010.[6]

Reference

  1. ^ A b C d E „Ján Spišiak“ (PDF). Galerie osobností. Národní banka Slovenska. Citováno 5. ledna 2020.
  2. ^ Frank, Tibor (2003). Diskuse o Hitlerovi: Poradci americké diplomacie ve střední Evropě, 1934-1941. Středoevropský univerzitní tisk. str. 267. ISBN  978-963-9241-56-5.
  3. ^ Piahanau, Aliaksandr (2012). „Slovensko-maďarské vztahy v zrcadle sovětsko-německého konfliktního spojenectví (1939–1941)“ (PDF). Pražské noviny k dějinám mezinárodních vztahů (2): 21.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  4. ^ Hutzelmann, Barbara (2018). „Einführung: Slowakei“ [Úvod: Slovensko]. In Hutzelmann, Barbara; Hausleitner, Mariana; Hazan, Souzana (eds.). Slowakei, Rumänien und Bulgarien [Slovensko, Rumunsko a Bulharsko]. Die Verfolgung und Ermordung der europäischen Juden durch das nationalsozialistische Deutschland 1933-1945 [de ] [Perzekuce a vraždy evropských Židů nacistickým Německem 1933-1945] (v němčině). 13. Mnichov: Institut für Zeitgeschichte. str. 42. ISBN  978-3-11-036500-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  5. ^ Polišenská, Milada (2015). Československá diplomacie a gulag: deportace československých občanů do SSSR a jednání o jejich repatriaci, 1945-1953. Středoevropský univerzitní tisk. str. 176. ISBN  978-963-386-010-6.
  6. ^ Spišiak, Ján (2010). Spomienky z Budapešti, 1939-1944 [Vzpomínky na Budapešť 1939–1944] (ve slovenštině). Slovak Academic Press. ISBN  978-80-8095-063-7.