Ivan Susloparov - Ivan Susloparov
Ivan Susloparov | |
|---|---|
 | |
| narozený | 19. října 1897 Krutikhintsy, Ruská říše |
| Zemřel | 16. prosince 1974 (ve věku 77) Moskva, Sovětský svaz |
| Pohřben | |
| Věrnost | Ruská říše Sovětský svaz |
| Servis/ | Imperial ruská armáda Rudá armáda Sovětská armáda |
| Roky služby | 1917–1955 |
| Hodnost | Generálmajor |
| Bitvy / války | První světová válka Ruská občanská válka Druhá světová válka |
| Ocenění | Leninův řád Řád rudého praporu (3) Řád Suvorova Řád rudé hvězdy Medaile „Za odvahu“ |
Ivan Alexejevič Susloparov (ruština: Иван Алексеевич Суслопаров; příjmení je často přepisováno francouzským způsobem, Sousloparov) (19. Října 1897 - 16. Prosince 1974) byl sovětský generál, který sloužil jako Vojenská styčná mise Velitel francouzské vlády a spojeneckých expedičních sil v Evropě v letech 1944–45. On je většinou známý jako osoba, která podepsala za Sovětský svaz Německý nástroj kapitulace 7. května 1945. Protože však k tomu neměl povolení od Moskvy, trval Sovětský svaz na podepsání dalšího zákona o vojenské kapitulaci poblíž Berlína o dva dny později.
Životopis
Ivan Susloparov se narodil ve vesnici Krutikhintsy, v čem je dnes Kumyonsky District z Kirovská oblast v severovýchodním evropském Rusku.[1] Bojoval v První světová válka jako poddůstojník se účastnil Říjnová revoluce z roku 1917 a bojoval v Rudá armáda na východním a jižním okraji ostrova Ruská občanská válka. Po vítězství rudých zůstal Susloparov v armádě. Během služby absolvoval Kyjev Společná vojenská škola v roce 1925 a od ženijního velitelského oddělení Dzeržinského vojenská akademie v roce 1938.[1]
V roce 1939 byl Susloparov jmenován sovětskou armádou atašé v Paříž, kde, jak se říká, měl na starosti také sovětskou vojenskou zpravodajskou síť v západní Evropě, včetně tzv Rote Kapelle organizace.[1]
Když byly v Rudé armádě zavedeny hodnosti generála, Susloparov byl jmenován generálmajorem; Komise byla nahlášena v Červená Hvězda 12. července 1940.[1]
Po invazi Německa v roce 1941 do Sovětského svazu sloužil Susloparov v ústředí dělostřelectva Rudé armády; od roku 1942 do poloviny roku 1944 byl velitelem dělostřelectva 10. armáda západní fronty.[1]
V létě 1944 byl Susloparov znovu vyslán do nedávno osvobozené Paříže jako vedoucí sovětské styčné mise s francouzskou vládou a Nejvyšší velitelství spojeneckých expedičních sil. Jeho okamžik slávy nastal 6. května 1945, kdy Dwight D. Eisenhower informoval ho o příchodu německého generála Alfred Jodl s návrhem kapitulace Německa. Ačkoli původně plánoval kapitulaci pouze západním spojencům, musel německý vyslanec souhlasit s odevzdáním všech nacistických sil všem spojencům. Na Eisenhowerův návrh předal Susloparov navrhovaný text nástroje předání svým nadřízeným v Moskvě a začal čekat na povolení podepsat jej jménem SSSR. V plánovaném čase podpisového obřadu (2:30 7. května) však nepřijala žádná odpověď a generál Susloparov se rozhodl dokument podepsat, avšak s výhradou, že nový obřad kapitulace by se konal jinde, pokud by některý z spojenci o to požádali. Susloparov provedl dokument pomocí francouzského přepisu jeho jména, Sousloparov, spíše než cyrilice písmena.
Když Susloparov šel podat zprávu o svých činech do Moskvy, uviděl čerstvě přijatý rozkaz ne podepsat kapitulační dokument.
Stejně jako Susloparov očekával, sovětská vláda skutečně požádala o druhý obřad kapitulace, který se konal v roce Karlshorst u Berlín pozdě 8. května tam byl také generál Susloparov.[2]
Po válce pracoval generál Susloparov na Vojenské diplomatické akademii v Moskvě,[1] instituce, která cvičila vojenské atašé a zpravodajské důstojníky[3]Jeho pracovní zařazení bylo popsáno jako nachalnik kursa, tj. důstojník odpovědný za všechny kadety, kteří vstoupili na akademii v konkrétním roce. Zemřel 16. prosince 1974 v Moskvě a byl pohřben v Hřbitov Vvedenskoye.[1]
Reference
- ^ A b C d E F G Jurij Nikolajevič Jerofejev (Юрий Николаевич Ерофеев) (24. 11. 2006). "Generál, který zanechal své stopy v historii. Jméno muže, který podepsal zákon o kapitulaci Německa v Remeši, je téměř zapomenuto. (Генерал, вошедший в историю. Реймсе) " (v Rusku).
- ^ Leonid Poritsky. „Zákon o vojenské kapitulaci Německa:„ Předběžný postup “v Remeši a„ Úřední ratifikace “v Berlíně“. Archivovány od originál dne 09.02.2009. Citováno 2009-02-13.
- ^ Sherman W. Flemer, Výcvik sovětských zpravodajských služeb