Ivan Rukavina - Ivan Rukavina - Wikipedia

Ivan Rukavina
Ivan Rukavina (1) .jpg
Rukavina v roce 1943
narozený(1912-01-26)26. ledna 1912
Otočac, Chorvatsko-slavonské království, Rakousko-Uhersko
Zemřel3. dubna 1992(1992-04-03) (ve věku 80)
Záhřeb, Chorvatsko
Věrnost Španělská republika (1936–1939)
 Jugoslávie (1941–1977)
Servis/větevMezinárodní brigády (1936–1939)
Jugoslávští partyzáni (1941–1945)
Pozemní síly jugoslávské lidové armády (1945–1977)
Roky služby1936–1939
1941–1977
HodnostKapitán (Španělská republika)
Generál armády (Jugoslávie)
JednotkaDimitrov prapor (Španělská republika)
Příkazy drženyPrapor Đuro Đaković (Španělská republika)
Náčelník štábu Chorvatska
4. (chorvatský) sbor
Vojvodinský vojenský okruh
Záhřebský vojenský okruh
Bitvy / válkyšpanělská občanská válka
Druhá světová válka v Jugoslávii
OceněníŘád lidového hrdiny Jugoslávie
Řád válečného praporu
Řád partyzánské hvězdy
Řád bratrstva a jednoty
Řád statečnosti
Partyzánský památník
Řád Jižního kříže
Jiná prácePolitik

Ivan Rukavina (26. ledna 1912 - 3. dubna 1992) byl armádní generál z Jugoslávská lidová armáda, Lidový hrdina Jugoslávie a politik.

Rukavina byl členem Mezinárodní brigády a prominentní chorvatský a Jugoslávská komunistický. Byl Partyzán v Druhá světová válka v Jugoslávii s hodností generála. Po válce byl náměstkem ministra obrany Jugoslávie a zastával různé vysoké vojenské funkce. Také podporoval Chorvatské jaro na začátku 70. let a po rozpadu Jugoslávie se podílel na založení Chorvatská lidová strana v roce 1990.

Předválečný život

Rukavina se narodil v Otočac v Lika region, dnešní Chorvatsko v šlechtické rodině. Navštěvoval gymnázium v Gračac a Otočac a dokončil poslední třídu v Záhřeb. Po gymnáziu se stal studentem medicíny na Univerzita v Záhřebu. Připojil se k SKOJ v roce 1933 poté, co kontaktoval další komunistické sympatizanty na univerzitě. Jako člen SKOJ byl několikrát zatčen. V roce 1934 odešel do emigrace, nejprve odešel do Vídeň, a poté, v roce 1935 až Praha když se stal členem Komunistická strana Jugoslávie. V letech 1935–1935 pracoval v malé pražské tiskárně „Tehnika KPJ“, která plánovala vydávat komunistické noviny „Proleter“. V době přípravy konference Komunistická strana Jugoslávie v Praze byl znovu zatčen, ale brzy propuštěn. V prosinci 1936 nastoupil Španělský republikán Armády a účastnil se španělská občanská válka. Během prvních fází války byl seržantem Dimitrov prapor. Brzy se zvedl do hodnosti a kapitán a stal se velitelem Prapor Đuro Đaković. Poté, co kontrolu převzal nacionalista Katalánsko Rukavina uprchla se zbytkem republikánských vojáků do Francie a byla internována do zajateckého tábora. Brzy utekl z tábora a vrátil se do Jugoslávie. Po svém návratu se znovu stal aktivním členem Komunistické strany Jugoslávie v Záhřebu; byl obzvláště aktivní v SKOJ. Brzy se stal členem regionálního výboru SKOJ v Chorvatsku.

Druhá světová válka v Jugoslávii

Během Dubnová válka, když nacistické Německo napaden Království Jugoslávie, byl brancem v Nikšić. Po jugoslávské kapitulaci byl v Itálii Válečný zajatec tábor. Po 15 dnech strávených v zajateckém táboře uprchl do Záhřebu a znovu se zapojil do činnosti komunistické strany. Během prvních fází povstání se stal členem Vojenského výboru pro Chorvatsko v květnu 1941. V červnu 1941 odešel do Banija a podílel se na založení Sisak Lidové osvobozenecké partyzánské oddělení. Poté se Rukavina vrátila do Záhřebu, který byl hlavním městem Nezávislý stát Chorvatsko v té době a na začátku srpna 1941 odešel do Kordun kde také pracoval na založení partyzánských oddílů. V listopadu 1941 se stal náčelníkem generálního štábu Chorvatska. V této roli působil až do roku 1943, kdy se stal velitelem 4. (chorvatský) sbor z Jugoslávští partyzáni. Od listopadu 1944 do února 1945 byl velitelem Vojvodinského vojenského okruhu a poté byl vedoucím jugoslávské vojenské mise v Paříži.

Poválečný život

Po válce v SFR Jugoslávie nadále byl profesionálním vojákem. Byl velitelem Záhřebského vojenského okruhu, ředitelem Vojenské akademie Jugoslávská lidová armáda, a také náměstek ministra obrany. V roce 1977 odešel z vojenské služby.

Působil také v různých politických povinnostech. Na 6. a 7. sjezdu Komunistické strany Jugoslávie byl zvolen za člena ÚV KSČ. Byl také zástupcem v Federální shromáždění Jugoslávie a člen Rady federace SFRY.

Obdržel Řád lidového hrdiny Jugoslávie 20. prosince 1951.

Po rozpadu Jugoslávie byla Rukavina také aktivním nezávislým politikem Chorvatsko. Podílel se na založení Chorvatská lidová strana, liberální strana v Chorvatsku.

Rukavina zemřel v Záhřeb 3. dubna 1992.

Zdroje

  • (v srbochorvatštině) Vojni leksikonVZ, Bělehrad 1981.
  • (v chorvatštině) Hrvatski leksikon, LGH, Záhřeb 1997.