Istoriya Slavyanobolgarskaya - Istoriya Slavyanobolgarskaya - Wikipedia

První stránka původního konceptu Paisius.

Istoriya Slavyanobolgarskaya (Původní cyrilice: Истори́ѧ славѣноболгарскаѧ opraveno ze Їстори́ѧ славѣноболгарскаѧ; Moderní bulharština: История славянобългарска, Istoriya slavyanobălgarskaa přeloženo jako Slovansko-bulharské dějiny) je kniha od bulharský učenec a duchovní Svatý Paisius z Hilendar. Napsáno v roce 1762, je považováno za největší dílo svatého Paisia ​​z Hilendar a jedno z nejvlivnějších částí Bulharské oživení, stejně jako první dílo z Bulharská historiografie.

První tištěné vydání plného původního textu připravila Yordan Ivanov a publikováno v roce 1914 Bulharskou akademií věd. Do roku 1984 byl rukopis uložen v bulharštině Klášter Zograf v hoře Athos v Řecku. Během posledních let Studená válka, Bulharský výbor pro státní bezpečnost nahradil rukopis kopií a přenesl originál do Bulharska. V roce 1998 prezident Petar Stojanov vrátil to do Klášter Zograf a mezitím v letech 1998 a 2000 vydalo Sofijské univerzitní nakladatelství dvě fotografie typické edice slovansko-bulharských dějin doprovázené překlady do moderní bulharštiny a angličtiny.

Ačkoli sídlil v srbském klášteře Hilandar Paisius, který tehdy obývali převážně bulharští mniši, cestoval značně po celé zemi i v zahraničí a shromáždil obrovské množství odkazů, aby sestavil a napsal svou stručnou, ale historicky vlivnou verzi Bulharská historie. V té době se snížil příliv srbských mnichů na úkor Bulharů, zejména z Makedonie. Od 17. do 19. století byl Hilandar převážně bulharský.

Důležitost tohoto rukopisu spočívá v tom, že přispěl k formování bulharské národní identity. Co by následovalo, je známé jako Bulharské národní obrození, ve kterém Istoriya Slavyanobolgarskaya hrála významnou roli.

První ruční kopii knihy vytvořil autor Sophronius z Vratsy v roce 1765. Strukturálně, Istoriya Slavyanobolgarskaya sestává ze dvou úvodů, několika kapitol, které pojednávají o různých historických událostech, kapitoly o „slovanských učitelích“, žácích Cyrila a Metoděje, kapitola o bulharských svatých a epilog.

Ačkoli se některé výňatky objevily v Tsarstvenikovi Petara Berona z roku 1844, Paisiova historie vyšla v knižní podobě až ve 20. letech 20. století ve vydání Nikoly Filipova. V roce 1938 došlo k adaptaci na moderní bulharštinu. V 60. letech byla připravena kritická vydání a ruský překlad. Německý překlad se objevil v roce 1984 a anglická verze rukopisu Zograph v roce 2001.[1]

The Zografou návrh Istoriya Slavyanobolgarskaya je zobrazen na zvrátit bulharského 2 lev bankovka, vydaná v letech 1999 a 2005.[2]

Reference

  1. ^ http://www.worldcat.org/search?q=au%3APaisii%CC%86%2C+Khilendarski%2C+Hieromonk%2C+b.+ca.+1722.&fq=&dblist=638&qt=sort&se=yr&sd= asc & qt = sort_yr_asc
  2. ^ Bulharská národní banka. Poznámky a mince v oběhu: 2 lev (Vydání z roku 1999) & 2 lev (Vydání z roku 2005). - Citováno dne 26. března 2009.

externí odkazy