Istacidia gens - Istacidia gens

„Villa of Mysteries ", domov Istacidii v Pompeje.

The gens Istacidia byl nejasný římský rodina v Pompeje. Žádní členové tohoto geny jsou zmiňováni starověkými spisovateli, ale řada je známa z nápisů. Numerius Istacidius Cilix byl jedním z obecních duumvirs Pompejí kolem začátku prvního století. Istacidii byli zjevně obyvateli slavného "Villa of Mysteries “a velký hrob nalezený podél zátoky obsahuje několik hrobek pro členy této rodiny.[1][2]

Původ

Istacidii byli s největší pravděpodobností Campanian původ, protože všechny nápisy této rodiny pocházejí z Pompejí,[3] a jeden z nich nesl příjmení Campanus, jedno ze skupiny příjmení odvozených od místních jmen a obvykle označujících místo původu osoby.[4]

Praenomina

Hlavní praenomina z Istacidii byli Numerius a Luciusi, což představuje všechny Istacidii, jejichž praenomina je známa, kromě jednoho případu Marcus, nalezený v synovství. Luciusi a Marcus patřili mezi nejběžnější ze všech římských jmen ve všech obdobích historie Numerius byl mnohem výraznější; i když to nebylo ve skutečnosti vzácné, bylo to typické v rodinách Oscan původ.

Větve a přízvisko

Nápisy Istacidií v Pompejích naznačují, že spolu se svými osvobozenci tvořili jedinou rodinu. Několik nápisů tohoto genu nezahrnuje přízvisko a žádné z příjmení tohoto genu se nezdálo být dědičné. Cilix, příjmení původně použité pro někoho z Cilicia, dává vzhled typu jména patřícího svobodnému muži a označuje jeho místo původu; ale protože patřil jednomu z duumviri, místo toho to mohlo vycházet z jeho obchodních spojení.[2]

Členové

Freska z „vily záhad“.
Tento seznam obsahuje zkrácené praenomina. Vysvětlení této praxe viz synovství.
  • Istacidia L. f., Pojmenovaná v nápisu z Pompeje v Kampánie.[5]
  • Istacidia M. f., Vdova po Publiovi Tintiriovi, byla pohřbena v Pompejích mezi lety 30 př. N. L. A 20 n. L. V hrobce zasvěcené její dceři Tintirii.[6]
  • Lucius Istacidius, pojmenovaný v nápisu z prvního století z Pompejí.[7]
  • Lucius Istacidius, pojmenovaný ve dvou graffiti z Pompejí.[8]
  • Numerius Istacidius Amicus, půjčovatel peněz v Pompejích v roce 55 n.l., podle nápisu označujícího, že mu dluží částku 7 390 sestertii.[9][10]
  • Numerius Istacidius Campanus, pojmenovaný v nápisu z Pompejí, datovaném mezi 30. a 50. let.[11][2]
  • Nuerius Istacidius N. f. Cilix, jeden z obecních duumvirs v Pompejích, podle nápisu z let 7 př. n. l. a 20 n. l., ve kterém věnoval část veřejného sezení pro amfiteátr.[12][13][10]
  • Istacidius Crisyrus, pojmenovaný v nápisu z Pompejí, datovaném mezi 30. a 50. let.[14]
  • Lucius Istacidius Eu [...], pojmenovaný v nápisu z Pompejí.[15]
  • Numerius Istacidius Helenus, osvobozenec pohřben v Pompejích, v hrobce z let 30 až 60 nl, spolu s Numerius Istacidius Januarius a Mesonia Satulla.[16][17]
  • Numerius Istacidius Januarius, osvobozenec pohřben v Pompejích, v hrobce z let 30 až 60 nl, spolu s Numerius Istacidius Helenus a Mesonia Satulla.[16]
  • Numerius Istacidius Nyptnus, pojmenovaný v nápisu z Pompejí.[18]
  • Numerius Istacidius Orion, pojmenovaný v nápisu z Pompejí.[19]
  • Istacidia N. f. Rufilla, snad dcera Cilixe, byla kněžkou v Pompejích.[20][21]
  • Numerius Istacidius N. f. S [...] Menophilus, pohřben v Pompejích, v hrobce z let 30 až 50.[22]
  • Istacidia Scapis, pojmenovaný v nápisu z Pompejí, datovaném mezi 30. a 60. let.[23]
  • Lucius Istacidius Zosimus, osvobozenec Istacidii, pravděpodobně získal Villa of Mysteries od jeho bývalých pánů sledujících zemětřesení z 62.

Viz také

Reference

  1. ^ Mau, Pompeje: Jeho život a umění, str. 411, 412.
  2. ^ A b C Gordon, „The Ordo of Pompeii“, s. 1 174.
  3. ^ Gordon, „The Ordo of Pompeii“, s. 167, 173.
  4. ^ Chase, str. 113, 114.
  5. ^ CIL X, 910.
  6. ^ CIL X, 1071.
  7. ^ CIL X, 1004.
  8. ^ CIL IV, 1880, CIL IV, 8769c.
  9. ^ CIL IV, 03340 015.
  10. ^ A b Gordon, „The Ordo of Pompeii“, s. 173, 174.
  11. ^ CIL X, 1005.
  12. ^ CIL IV, 857a.
  13. ^ Cooley, str. 63.
  14. ^ CIL X, 1006.
  15. ^ CIL IV, 03340 075.
  16. ^ A b CIL X, 1027.
  17. ^ CIL X, 1028.
  18. ^ CIL IV, 03340 087.
  19. ^ CIL IV, 03340 085.
  20. ^ CIL X, 999.
  21. ^ Mau, Pompeje: Jeho život a umění, str. 412.
  22. ^ CIL X, 1007.
  23. ^ CIL X, 1029.

Bibliografie

Přežívající část hrobky Istacidii, na cestě do Herculaneum.
  • Theodor Mommsen et alii, Corpus Inscriptionum Latinarum (The Body of Latin Inscriptions, abbreviated.) CIL), Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften (1853 - dosud).
  • George Davis Chase, "Původ římské Praenominy", v Harvardská studia klasické filologie, sv. VIII, s. 103–184 (1897).
  • August Mau, Pompeje: Jeho život a umění (Francis W. Kelsey, trans.), MacMillan, London (1907).
  • Mary L. Gordon, "The Ordo of Pompeii", v The Journal of Roman Studies, sv. xvii., str. 165–183 (1927).
  • Alison E. a M.G.L. Cooley, Pompeje a Herculaneum: Zdrojová kniha, Routledge (2013).