Ismet Horo - Ismet Horo
Ismet Horo | |
---|---|
narozený | |
Aktivní roky | 1986 – dosud |
Ismet Horo (Srbochorvatská cyrilice: Исмет Хоро; narozen 5. července 1959) je a Bosenské komik. Horo zahájil svou profesionální komediální kariéru v roce 1986 a od té doby vydal 16 komediálních alb, tři stand-up speciály a komediální knihu.[1][2] Pravidelně se objevuje v bosenské talk show a televizních seriálech.
Časný život
Narodil se v roce 1959, jak vtipně říká: „Než byl potrat legální“, do smíšeného manželství otce a matky.[3][4] Horo uvádí, že jeho zájem o komedii začal, když byl ještě v střední škola.
Bibliografie
- Ovdje ni lokum nije rahat (2007)
Diskografie
- Al sam isp'o seljak (1995)
- Dav'diš tuge bez Juge (1996)
- Bosna je bila i biće (1997)
- Staću, kad sam taki (1998)
- Nad přední Ismet Hore (1999)
- Šuti i trpi (2000)
- Jedan je Ismet Horo (2000)
- Ja samo pjevam (2001)
- Naše je sreća u kanti smeća (2001)
- Horo traži koku (2002)
- Smijehom protiv bora uz Ismeta Hora (2003)
- Horo i Pajdo - Iz oćiju nam kradu (2003)
- Tri majstora smijeha (2004)
- Stislo sa svih strana (2004)
- Tjeraju me u Evropu a ja nemam ni za klopu (2005)
- Dobrá vakta k'o obraza nema (2006)
- Poskyto (2006)
- Al sam isp'o seljak (Verze 2007)
- Ovdje ni lokum nije rahat (2007)
- Daj šta daš (2011)
- Ne kradi jer će biti konkurencija vladi (2013; plus DVD)
- Ako glasate za nas (2014)
VHS a DVD
- Ismet Horo - Nove fore - Dvije žene a ja sam (2001)
- Trazim djevicu da odmorim ljevicu (2002)
- Ja kokuz vehbija bakzuz (2004)
Reference
- ^ „Majka me je kao malog ispustila na glavu i od tada nisam sav svoj“. Dnevni avaz. 9. října 2015. Citováno 22. května 2016.
- ^ "Moje fatamorgane: Smijeh na plejbek". Glas srpske. 21. března 2009. Citováno 22. května 2016.
- ^ „U PROLAZU SA… Ismet Horo, humorista:“ Rođen sam 1959. jer je te godine abortus bio zakonom zabranjen"". Doznajemo. 16. září 2012. Archivovány od originál dne 3. března 2016. Citováno 22. května 2016.
- ^ „Nekad su političari dizali revolucije ovi naši dižu sve što stižu“. Časopis Trendy. Archivovány od originál dne 25. června 2016. Citováno 22. května 2016.