Ismail Nikoçi - Ismail Nikoçi

Ismail Nikoçi (1876-1919) byl Albánec politický aktivista z Gucia (nyní Gusinje) v dnešní době Černá Hora a starosta toho města. Hrál významnou roli v obraně národních práv EU Albánská etnická komunita v Plava -Gucia v období od jejího připojení k Černé Hoře ve balkánských válkách až po její konečné připojení k Jugoslávii v roce 1919.

Narodil se v roce 1876 ve městě Gucia.[1] Jeho otec Ferhat Nikoçi bojoval po boku Ali Pasha z Gucie v obrana regionu proti černohorské armádě. Ismail Nikoçi studoval právo v Salonica. V Albánská vzpoura z roku 1910 bojoval pod vedením Hasana Ferriho proti Turgut paša.[2] Za svou účast na vzpouře byl uvězněn.[3]

V První balkánská válka, Černá Hora znovu zaútočila na region a dne 19. října vstoupila černohorská armáda do Plavu. O den později, 20. října, vstoupili do Gucie. Jedním z prvních činů vojenské správy bylo uvěznění v Nikšić 323 významných místních osobností, včetně Ismaila Nikoçiho.[4] Mezinárodní rozruch proti kampani zabíjení a nucené náboženské obrácení černohorské armády vedlo k jejich propuštění. Za první světové války ho rakousko-uherská správa regionu po černohorské kapitulaci odvolala z funkce starosty Gusinje, aby vyhověla požadavkům černohorské politické správy a kvůli jeho odporu k nucenému náboru místní mládeže. Rakousko-uherská armáda ho poté internovala v Maďarsku až do jeho kapitulace v roce 1918.[5] Po svém propuštění znovu nastoupil na místo starosty v Gucii a připojil se k Výbor pro národní obranu Kosova. Organizace bojovala proti anexi albánských oblastí bývalé Osmanské říše Jugoslávie. Srbská armáda zaútočila na region v únoru 1919, aby jej anektovala. Ismail Nikoçi jako starosta města Gusinje zaslal formální zprávu britské vojenské misi v Albánii, která byla umístěna v Shkodër (asi 100 km jihozápadně od jeho domovského regionu) a protestoval proti zabití více než 200 civilistů srbskými jednotkami.[6] Luigj Gurakuqi a Hasan Priština se pokusila zvýšit povědomí o událostech v Plava-Gucii v liga národů. Nikoçi osobně cestoval do Shkodëru, aby se spojil s Dohoda Ve městě, které bylo zaplaveno uprchlíky z Plavy-Gucie, byly rozmístěny vojenské mise. Jeho vstup do Shkodëru byl odmítnut mezinárodními misemi, které zastávaly správu města.[7] V září 1919 byl na setkání s francouzským konzulem vyvíjen nátlak, aby přesvědčil uprchlíky v Shkodëru, aby se vrátili do Plavy-Gucie a přijali jugoslávskou vládu.[8] Nikoçi to odmítl a pokračoval v protestech k mezinárodním misím ve Shkodëru. Komentář učinil na jednom ze setkání s francouzským konzulem Shqipnija nuk ka miq („Albánie nemá žádné přátele“). Byl zavražděn koncem roku 1919 v Shkodëru jugoslávským srbským agentem.[9]

Reference

  1. ^ Verli 2006, str. 326.
  2. ^ Verli 2006, str. 328.
  3. ^ Verli 2006, str. 330.
  4. ^ Dedushaj 1993, str. 101
  5. ^ Dedushaj 1993, str. 124.
  6. ^ Elsie & Destani 2018, str. 235.
  7. ^ Verli 2007, str. 217.
  8. ^ Verli 2006, str. 333.
  9. ^ Verli 2007, str. 152.

Zdroje

  • Dedushaj, Rexhep (1993). Krahina e Plavë-Gucisë nëpër shekuj [Oblast Plav-Gusinje po celá staletí]. New York. OCLC  43026372.
  • Elsie, Robert; Destani, Bejtullah (2018). Elsie, Robert; Destani, Bejtullah (eds.). Kosovo, Dokumentární historie: Od balkánských válek po druhou světovou válku. Bloomsbury Publishing. ISBN  978-1786733542.
  • Verli, Marenglen (2006). Nga Kosova për Kosovën: profile biografike personalitetesh dhe luftëtarësh të shquar: studime, skica, publicistikë, dokumente, ilustrime. Botimpex. ISBN  9994380117.
  • Verli, Marenglen (2007). Shqipëria dhe Kosova: historia e një aspirate (studiume historike, kumtesa, dokumente dhe ilustrime). Botimpex. ISBN  978-9994380145.