Ismail El Shafei - Ismail El Shafei
 Isamil El Shafei (1982) | |
| Země (sport) |  Egypt |
|---|---|
| Rezidence | Káhira |
| narozený | 15. listopadu 1947 Káhira |
| Se stal profesionálem | 1968 (amatérské turné od roku 1964) |
| V důchodu | Březen 1983 |
| Hry | Levák (obouruční bekhend) |
| Nezadaní | |
| Kariérní rekord | 293–329 (47.1%)[1] |
| Kariérní tituly | 6[1] |
| Nejvyšší hodnocení | No. 34 (8. dubna 1975) |
| Výsledky Grand Slam Singles | |
| Australian Open | 3R (1971 ) |
| French Open | 3R (1969 ) |
| Wimbledon | QF (1974 ) |
| US Open | 4R (1974 ) |
| Čtyřhra | |
| Kariérní rekord | 232–216 (Otevřená éra) |
| Kariérní tituly | 9 |
| Nejvyšší hodnocení | No. 26 (30. srpna 1977) |
| Výsledky Grand Slam Čtyřhry | |
| Australian Open | QF (1978 ) |
| French Open | 3R (1973, 1974, 1975, 1976, 1978 ) |
| Wimbledon | QF (1981 ) |
| US Open | 4R (1970 ) |
Ismail El Shafei (arabština: إسماعيل الشافعي) (Narozený 15 listopadu 1947) je bývalý mužský profesionál tenista a prezident Egyptská tenisová federace. V současné době je členem představenstva Mezinárodní tenisová federace a je předsedou juniorského okruhu ITF.[2] Získal šest titulů kariéry ve dvouhře a dosáhl jedenácti finále. Ve čtyřhře vyhrál devět kariérních titulů.
Kariéra
El Shafei hrál svůj první turnaj v březnu 1962 na Egyptské mistrovství prohra ve dvou setech s italským hráčem Giuseppe Merlo v kole 32.[3] Dosáhl svého prvního turnajového finále v západním Německu v Ostordorfu v roce 1963 a poté podlehl Harald Elschenbroich. V roce 1964 vyhrál turnaj dvouhry chlapců v Wimbledon. V roce vyhrál svůj první seniorský turnaj San Jose, Kostarika v lednu 1966. Vyhrál Egyptian Open v Káhira třikrát (1969, 1974–1974). Přizpůsobivý hráč soutěžil na všech površích (tráva, antuka, tvrdý povrch i koberec). El Shafei je jediným egyptským hráčem, který se umístil v top 40 v historii žebříčku Grand Prix / ATP. Vyznamenal se jako jeden z pouhých čtyř hráčů, které porazil Björn Borg ve Wimbledonu,[2] srazil ho v třetí kolo v roce 1974 (další tři byli John McEnroe, Roger Taylor a Arthur Ashe.) Dosáhl svého posledního profesionálního finále (exhibice) ve dvouhře na turnaji Cairo Invitational, kde prohrál s Bjornem Borgem ve dvou setech v prosinci 1979 a svůj poslední turnaj ve dvouhře hrál v červnu 1982 na Bristol Open prohrál s tehdy jihoafrickým hráčem Johan Kriek,[3] odešel do důchodu v roce 1983.
Post-hráčská kariéra
Po své hráčské kariéře zůstal El Shafei tenisem v administrativní roli: byl zvolen prezidentem Egyptská tenisová federace dvakrát (1994–96 a 2005–08).[4] V roce 1998 byl zvolen do správní rady Mezinárodní tenisová federace do roku 2001. Druhé funkční období by působil jako ředitel ITF (2003–2013).[4] V září 2015 byl zvolen do třetího funkčního období jako ředitel a v současné době je předsedou koučování a předsedou juniorského okruhu.[4]
Osobní
Byl vzdělaný v Káhirská univerzita[4] a je synem Adli El Shafei a otec Adli El Shafei II.
Kariérní finále
Dvouhra (6 titulů, 11 finalistů)
| Výsledek | Ne. | Rok | Turnaj | Umístění | Povrch | Oponent | Skóre |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Ztráta | 1. | 2-09-1963 | Ostordorfský tenisový turnaj | Ostordorf | Jíl |  Harald Elschenbroich | 0–6, 0–6 |
| Vyhrát | 1. | 24-01-1966 | Tenisový turnaj v San Jose | San Jose | Jíl |  Gary Penberthy | 6–2, 6–2, 6–4[5] |
| Ztráta | 2. | 16-01-1967 | Asijské mistrovství | Kalkutta | Tráva |  Alex Metreveli | 3–6, 6–8, 4–6 |
| Ztráta | 3. | 06-03-1967 | Egyptské mistrovství | Káhira | Jíl |  Jan-Erik Lundqvist | 4–6, 4–6, 2–6 |
| Vyhrát | 2. | 22-01-1968 | Německé halové mistrovství | Brémy | Tvrdý (i) |  Daniel Contet | 6–2, 6–2, 9–7 |
| Ztráta | 4. | 04-03-1968 | Egyptské mistrovství | Káhira | Jíl |  Milan Holeček | 6–4, 3–6, 1–6, 2–6 |
| Ztráta | 5. | 04-03-1968 | Tenisový turnaj Le Touquet | Káhira | Jíl | François Jauffret | 1–6, 2–6, 3–6 |
| Ztráta | 6. | 10-02-1969 | Americké halové tenisové mistrovství | Salisbury | Tvrdý (i) |  Stan Smith | 3–6, 8–6, 4–6, 4–6 |
| Vyhrát | 3. | 10-03-1969 | Egyptian Open | Káhira | Jíl |  Istvan Gulyas | 6–2, 6–2, 9–7 |
| Ztráta | 7. | 17-03-1969 | Alexandrijské mezinárodní mistrovství | Alexandrie | Jíl | Istvan Gulyas | 1–6, 6–3, 3–6, 5–7 |
| Ztráta | 8. | 13-10-1969 | Dewar Cup Perth | Perth | Koberec (i) |  Mark Cox | 6–3, 12–14, 1–6 |
| Ztráta | 9. | 15-03-1971 | Egyptian Open | Káhira | Jíl | Alex Metreveli | 6–8, 9–7, 4–6 |
| Vyhrát | 4. | 05-03-1973 | Egyptian Open | Káhira | Jíl | Patrick Proisy | 6–4, 6–8, 6–3, 6–3 |
| Vyhrát | 5. | 04-03-1974 | Egyptian Open | Káhira | Jíl | François Jauffret | 6–0, 4–6, 6–1, 6–3 |
| Vyhrát | 6. | 11-11-1974 | Philippine Open | Manila | Tvrdý | Hans-Jürgen Pohmann | 7–6, 6–1[5][6] |
| Ztráta | 10. | 04-08-1975 | Brummana International | Brummana | Jíl |  Nikola Pilic | 6–7, 6–3, 6–7, 7–6, 4–6 |
| Ztráta | 11. | 21-11-1977 | Taipei Summit Championships | Taipei | Tvrdý (i) | Tim Gullikson | 6–7, 6–3, 6–7, 7–6, 4–6[7] |
Čtyřhra (9 titulů)
| Rok | Turnaj | Povrch | Partner | Odpůrci | Skóre |
|---|---|---|---|---|---|
| 1974 | St. Louis WCT, USA | Jíl |  Brian Fairlie | Geoff Masters Případ Ross | 7–6, 6–7, 7–6 |
| 1974 | Christchurch, Nový Zéland | N / A | Roscoe Tanner | Syd Ball Ray Ruffels | bez |
| 1974 | Jakarta, Indonésie | Tvrdý | Roscoe Tanner | Jürgen Fassbender Hans-Jürgen Pohmann | 7–5, 6–3 |
| 1976 | ATP Sydney Indoor, Austrálie | Tvrdý (i) | Brian Fairlie | Syd Ball Kim Warwick | 7–5, 6–7, 7–6 |
| 1977 | Newport, USA | Tráva | Brian Fairlie | Tim Gullikson Tom Gullikson | 6–7, 6–3, 7–6 |
| 1978 | Káhira, Egypt | Jíl | Brian Fairlie |  Lito Álvarez George Hardie | 6–3, 7–5, 6–2 |
| 1980 | Káhira, Egypt | Jíl |  Tom Okker | Christophe Freyss Bernard Fritz | 6–3, 3–6, 6–3 |
| 1980 | Gstaad, Švýcarsko | Jíl | Colin Dowdeswell | Mark Edmondson Kim Warwick | 6–4, 6–4 |
| 1981 | Káhira, Egypt | Jíl | Balázs Taróczy |  Paolo Bertolucci Gianni Ocleppo | 6–7, 6–3, 6–1 |
Časová osa výkonu singlů Grand Slam
Vyhrál Wimbledonský šampionát pro chlapce 1964 a byl finalistou v roce 1963
| Turnaj | 1968 | 1969 | 1970 | 1971 | 1972 | 1973 | 1974 | 1975 | 1976 | 1977 | 1978 | 1979 | 1980 | Kariéra SR | Kariéra W – L | Kariérní výhra% |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Australian Open | A | A | A | 3R | A | A | A | A | A | A | 1R | A | A | 0 / 2 | 2–2 | 33.33 |
| French Open | A | 3R | A | A | A | 1R | 2R | 1R | 1R | 2R | 1R | A | A | 0 / 7 | 4–7 | 36.36 |
| Wimbledon | 2R | 1R | 3R | 1R | A | A | QF | 2R | 3R | 1R | 1R | 1R | 1R | 0 / 11 | 10–11 | 47.61 |
| US Open | A | 3R | 1R | 1R | A | 3R | 4R | A | 2R | A | A | A | A | 0 / 6 | 8–6 | 53.33 |
| Výhra – Ztráta | 1–1 | 4–3 | 2–2 | 2–3 | 0–0 | 2–2 | 8–3 | 1–2 | 3–3 | 1–2 | 0–3 | 0–1 | 0–1 | 0 / 26 | 24–26 | 48.00 |
Davisův pohár
El Shafei se zúčastnil 17 zápasů za Egypt, kde odehrál 42 zápasů, vyhrál 23, prohrál 19 a v 80. letech působil také jako kapitán týmu.[8]
Reference
- ^ A b „Ismail El Shafei: Záznam kariéry. thetennisbase.com. Tenisová základna. Citováno 6. listopadu 2017.
- ^ A b Harwitt, Sandra (30. září 2016). „Junior předseda ITF El Shafei na scéně v Budapešti“. itftennis.com. Mezinárodní tenisová federace. Citováno 6. listopadu 2017.
- ^ A b „Ismail El Shafei: Aktivita hráče“. thetennisbase.com. Tenisová základna. Citováno 6. listopadu 2017.
- ^ A b C d „Meet the Board“. itftennis.com. Mezinárodní tenisová federace, 25. září 2015. Citováno 6. listopadu 2017.
- ^ A b "Ismail El Shafei: Výsledky turnaje". thetennisbase.com. Tenisová základna. Citováno 6. listopadu 2017.
- ^ „Výsledky Manily Grand Prix Tour 1974“. ATP World Tour. ATP. Citováno 6. listopadu 2017.
- ^ „Výsledky Tchaj-pej Grand Prix Tour 1977“. ATP World Tour. ATP. Citováno 6. listopadu 2017.
- ^ ""Seznamte se s představenstvem „Představenstvo ITF pro období 2015–2019“. ktf.kz. Tenisová federace Kazachstánu. 28. září 2015. Citováno 6. listopadu 2017.
