Irena Popiel - Irena Popiel - Wikipedia
Matka Elżbieta OSBap | |
|---|---|
 | |
| narozený | Irena Maria Popiel 22. června 1925 |
| Zemřel | 15. října 2010 (ve věku 85) |
| Národnost | polština |
| Rodiče) | Kazimierz Popiel, Anna rozená Latinik |
| Náboženství | křesťanství |
| Kostel | katolický kostel |
| Nařízeno | 1952 |
Sbory sloužily | Benediktinské jeptišky ustavičné klanění Nejsvětější svátosti |
Kanceláře drženy | představená |
Irena Maria „Ika“ Popiel (22. června 1925 - 15. října 2010) byl Polák jeptiška kteří sloužili na rozkaz Benediktinské jeptišky ustavičné klanění Nejsvětější svátosti, a byl představená řeholního kláštera ve Varšavě, jakož i iniciátor a spoluzakladatel Konference představených ženských klášterů bratrstva v Polsku.
Životopis
Narodila se v Krakov v roce 1925 jako první dítě Kazimierze Popiela (1898–1957) - důlní inženýr; a Anna rozená Latinik (1902–1969) - dcera Franciszek Latinik a Helena rozená Stiasny-Strzelbicka, pozdější úřednice u Městského soudu v Krakově, která byla vyznamenána křížem Pro Ecclesia et Pontifice. V roce 1936 byl Irenin mladší bratr Andrzej byl narozen.
Ve třicátých letech minulého století žili Kazimierz a Anna Popiel poprvé v Boryslav a pak dovnitř Lvov, kde Irena Popiel absolvovala základní školu a dvě třídy uršulínského gymnázia.[1]
Tváří v tvář invazi německé armády do Polska se Kazimierz Popiel zúčastnil 1939 obranná válka, a byl zajat a uvězněn jako válečný zajatec. Aby nedošlo k deportaci do Sovětský svaz „Anna Popiel se v roce 1940 se svými dětmi přestěhovala do domu svých rodičů v Krakově.[1] Tam se Irena Popiel zúčastnila podzemní vzdělávání s přirozeným profilem, pořádané Střední školou Adama Mickiewicze. Maturovala v červenci 1944. V letech 1942–1945 pracovala také jako účetní ve společnosti J. Grosse S.A. V té době absolvovala ošetřovatelský výcvik a působila jako zdravotní sestra v Domácí armáda. Od roku 1943 se účastnila tajného pastoračního kněžství vedeného Dominikánský řád v Krakově a navštěvoval přednášky z teologie. V roce 1944 začala spiknutím studovat na Fakulta medicíny z Jagellonská univerzita.[1]
Po skončení druhé světové války se připojila k řádu Benediktinské jeptišky ustavičné klanění Nejsvětější svátosti. V roce 1945 byla přijata do benediktinského opatství v Tyniecu. V roce 1947 vstoupila do kláštera benediktinských sester svaté svátosti ve Varšavě. Do kláštera nastoupila v listopadu 1947. Její nadřízení se rozhodli ukončit studium. Udělala ji dočasnou profese dne 22. června 1949 a slavnostní profese v roce 1952. Ve stejném roce získala vysvěcení panen od polského primase Stefan Wyszyński.[1] Přijala jméno Elżbieta.
V letech 1962–1967 byla představená slezského benediktinského kláštera Nejsvětější svátosti, dříve umístěného ve Lvově. Poté, v letech 1967–1971 a 1977–1989, byla představenou benediktinského kláštera ve Varšavě. V letech 1980–1992 byla prezidentkou Polské federace benediktinských klášterů Věčné adorace Nejsvětější svátosti, v té době se účastnila čtyř mezinárodních setkání Federace.[1]
V letech 1984–1989 byla členkou Komise jeptišek u opata primáta Benediktinská konfederace a byl zástupcem polských benediktinek na Mezinárodním sympoziu benediktinek a dvou kongresech benediktinských opatů v r. Řím.
V letech 1968–1971 a 1981–1992 byla členkou sekce, později Komise pověřených řádů na konzulátu hlavních představených řeholních řádů v Polsku. Jako iniciátorka a spoluzakladatelka se podílela na práci na vytvoření Konference představených klášterů ženského bratrstva v Polsku (Konferencja Przełożonych Żeńskich Klasztorów Kontemplacyjnych w Polsce). Podle názoru jejích doprovodných sester „hrála významnou roli při přípravě statutu konference a při práci zaměřené na její oficiální realizaci“.[1][2]
V letech 1974–1994 vedla pod vedením otce Michała Mroczkowského sekretariát Podvýboru pro pomoc klášterním klášterům Biskupské komise pro konventy provinční představený dominikánského řádu.[1]
V roce 1997 jí byla udělena medaile „Ecclesiae populoque servitium praestanti“ polským primasem Józef Glemp.[1]
Podle názoru jejích společných jeptišek „byla vnučkou slavného generála Franciszeka Ksaweryho Latinika a zdědila po něm energické dispozice a čistotu mysli - vyznačovala se velkou jednoduchostí, přímostí, čestností a pokorou“.[1]
Zemřela po krátké nemoci v noci 15. října 2010 v klášteře sester Nejsvětější svátosti ve Varšavě.[2] Pohřební obřady se konaly dne 18. Října 2010 v Kostel sv. Kazimíra ve Varšavě. Pohřební mši vedl otec Gabriel Bartoszewski.[2]
Reference
- ^ A b C d E F G h i Popiel, Irena Maria. "Życiorys" (v polštině). Konferencja Przełożonych Żeńskich Klasztorów Kontemplacyjnych w Polsce. Citováno 5. srpna 2019.
- ^ A b C „Pogrzeb śp. Matki Elżbiety OSB ap“ (v polštině). Konferencja Przełożonych Żeńskich Klasztorów Kontemplacyjnych w Polsce. Citováno 5. srpna 2019.