Ioannis Stratos - Ioannis Stratos - Wikipedia

Ioannis Stratos (Řecké národní historické muzeum )

Ioannis (Giannakis) Stratos (1793–1848) byl armatolem a bojovníkem Řecká válka za nezávislost. Po založení Řecký stát, se stal důstojníkem Royal Phalanx.

Životopisné informace

Stratos se narodil v roce 1793 v Loutro, Aetolia-Acarnania a patřil do starého armatolický rodina západního Řecka. Na začátku revoluce ho následoval spolu se svým bratrem Nikolaosem a jeho bratrancem Sotiriosem, slavnou armatole Gogos Bakolas a byl vyznamenán v bitvách u Makrynoros v červnu 1821.[1] V březnu 1822 byl v Makrynorosu, kde spojil své síly Gennaios Kolokotronis kteří přijeli z Peloponés.[2][3] 13. září 1825 vstoupil do obleženého Messolonghi.[4] Po pádu Messolonghiho šel do Nafplio kde byl jmenován jako velitel posádky hradu Iç Kale (spolu s Athanasios Fotomaras) jako vyrovnání za okupaci Palamidi od Theodoros Grivas,[1] s nimiž byl kontroverzní navzdory skutečnosti, že byli bratranci.[5][6] V roce 1827 byl zapojen do ozbrojeného konfliktu s Grivasem a důsledkem byla dělová palba mezi dvěma pevnostmi a smrtící pouliční boje v Nafpliu. Výsledkem tohoto konfliktu bylo úmrtí nebo zranění 50 lidí. Mezitím Stratosovi muži zajali několik obyvatel, včetně Anagnostis a Kanellos Deligiannis. Tyto konflikty způsobily smutný dojem na cizince, kteří byli v té době v Nafpliu.[7]

21. července 1827 Stratos předal pevnost Velissariosovi Kalogerosovi a obsadil oblasti mimo město Nafplio, které mu navrhla vláda.[8][9] Později se jeho muži dostali do ozbrojeného konfliktu s několika vesničany z Argosu, kteří jim odmítli dát jídlo, které bylo připraveno pro vojáky.[10] S reformou armády během vlády Kapodistriase byl povýšen na chiliarcha.[11][12] Jako vedoucí 3. chiliarchie se účastnil tažení za osvobození středního Řecka a vyznamenal se v bitvách u Ternovy,[13][14] Mavrilos[15] a Petra.[16][17]

V roce 1832 se podílel na jedné z místních samospráv, které byly vytvořeny v Řecku po odchodu z Augustinos Kapodistrias.[18] V příštích letech patřil Stratos k tzv.Francouzská strana ”.[19] V roce 1843 byl zvolen jako zástupce do Národního shromáždění. Připojil se k Royal Phalanx a stal se generálmajorem. Byl zabit v roce 1848, když byl přepaden, během pronásledování skupiny zlodějů.[20]

Reference

  1. ^ A b Σύγχρονος Εγκυκλοπαίδεια Ελευθερουδάκη, sv. 22, s. 815.
  2. ^ Kokkinos, 1974, sv. 2, s. 496.
  3. ^ Vakalopoulos, 1982, roč. 6, s. 147.
  4. ^ Fotiadis, 1971, sv. 3, s. 177.
  5. ^ Kassomoulis, 2013, roč. 2, s. 326 - 327.
  6. ^ Tsiamalos, 2007, str. 237.
  7. ^ Vakalopoulos, 1986, 7, str. 767 - 771.
  8. ^ Fotiadis, 1971, roč. 4, s. 18.
  9. ^ Vakalopoulos, 1986, 7, str. 769.
  10. ^ Vakalopoulos, 1986, 7, str. 771.
  11. ^ Papageorgiou, str. 225.
  12. ^ Fotiadis, 1971, roč. 4, s. 106.
  13. ^ Papageorgiou, str. 247.
  14. ^ Fotiadis, 1971, roč. 4, s. 415.
  15. ^ Papageorgiou, str. 249.
  16. ^ Fotiadis, 1971, roč. 4, s. 163 - 164.
  17. ^ Papageorgiou, str. 254.
  18. ^ X. N. Filadelfefs (ed.), 1855, str. 41 - 44.
  19. ^ Papageorgiou, str. 363.
  20. ^ Giannakis Stratos.

Bibliografie

  • X. N. Filadelfefs (ed.), Διάφορα έγγραφα και επιστολαί εκ της συλλογής του υποστρατήγου Γενναίου Κολοκοτρώνη, αφορώντα τας κατά το 1832 μετά τον θάνατον του Κυβερνήτου Ι. Καποδίστρια συμβάσας κατά την Ελλάδα ανωμαλίας και αναρχίας, Atény, 1855
  • Dimitris Fotiadis, Ιστορία τού 21, Μέλισσα, Atény, 1971.
  • Nikolaos Kassomoulis, Ενθυμήματα στρατιωτικά της επανάστασης των Ελλήνων 1821 - 1833, Πελακάνος, roč. 2, 2013.
  • Dionysios Kokkinos, Η Ελληνική Επανάστασις, εκδόσεις Μέλισσα, 6. vydání, roč. 2, Atény 1974.
  • Stephanos P. Papageorgiou, Από το Γένος στο Έθνος, 1821–1862, εκδόσεις Παπαζήση, 2005 ISBN  960-02-1769-6.
  • Apostolos E. Vakalopoulos, Ιστορία του Νέου Ελληνισμού, sv. 6 a 7, Thessaloniki 1982, 1986.
  • Dimitrios Tsiamalos, Κοινωνική και επαναστατική συνείδηση ​​των ενόπλων της Ρούμελης στην επανάσταση του 1821, Πάντειο Πανεπιστήμιο Κοινωνικών dhe Πολιτικών Επιστημών, disertační práce, Athens 2007.