Intraafrická migrace - Intra-African migration - Wikipedia

Afrika hostí 4. největší počet světových mezinárodních migrantů. V roce 2017 migrovalo do něj i mimo něj 25 milionů lidí.[1] Většina migrace v Africe probíhá na kontinentu, protože mezi africkými zeměmi se pohybovalo 19 milionů lidí. Nárůst mezinárodní migrace v Africe je částečně způsoben úsilím afrických států a mezinárodních institucí o posílení regionální integrace.[2] Regionální migraci na africký kontinent rovněž do značné míry usnadňuje rozvoj infrastruktury a šíření západních jazyků a kultury.[3]

Africké migrační trendy

Statistický přehled

V roce 2017 se v Africe narodilo 38 milionů z celkových 258 milionů globálních mezinárodních migrantů. 48 z 58 afrických zemí mělo alespoň jeden zdroj údajů, který zohledňuje migrační statistiku; počet migrantů zahrnutých v údajích ze sčítání lidu z roku 2000 nebo později činil přibližně 79 procent.[4] Mezinárodní migranti představovali v letech 2000 až 2017 dvě procenta nebo méně z celkové populace Afriky.[1] Z dvaceti největších zemí určení pro mezinárodní migranty se jedna nachází na africkém kontinentu. V roce 2000 bylo Pobřeží slonoviny hlavním cílem mezinárodních migrantů, ale od té doby se do roku 2017 změnilo na Jižní Afriku.[3] Počet mezinárodních migrantů pocházejících z Afriky vzrostl od roku 2000 o 68 procent, což je největší tempo růstu v regionu původu na světě. Severní Amerika byla nejrychleji rostoucí destinací migrantů narozených v Africe v letech 2000 až 2017.[1] U migrantů narozených v Evropě byla jednou z nejrychleji rostoucích destinací Afrika. Přestože jsou v absolutním počtu migrantů malé, nejrychleji rostoucí destinací pro mezinárodní migranty narozené v Oceánii a v Latinské Americe a Karibiku byla Afrika se 7% ročním nárůstem (15 000 a 22 000 migrantů). V regionu pobývalo 53 procent celkových afrických migrantů.[5]

Obecné trendy

Intraafrická kontinentální migrace bývá nejvyšší v západoafrických zemích, jihoafrických zemích a malých státech (Lesotho a Eritrea). Intra-kontinentální emigrace trendy jsou nízké v hustě osídlených zemích, jako je Nigérie, Egypt a Jižní Afrika, stejně jako v Maghrebu, kde většina migrovat do Evropy.[6]

Důvody migrace

Ekonomické faktory jsou hlavní hnací silou mezinárodní migrace v Africe, protože mnoho migrantů překračuje hranice, aby si našli zaměstnání. Druhým a třetím nejčastějším důvodem jsou důvody pro vzdělání a rodinu. Mezi ženami je nejčastějším důvodem migrace rodina.[7] Přeshraniční migrace, i když je do značné míry způsobena okamžitými a konkrétními ekonomickými potřebami, má být převážně dočasná.[4] Mnoho zahraničních pracovníků s nízkou kvalifikací však nakonec zůstane mnohem déle, než je jejich zamýšlený čas. Dále jsou nekvalifikovaní migrující pracovníci v literatuře o migraci do subsaharské Afriky často klasifikováni jako dočasní migranti, spíše než dlouhodobí nebo trvalí přistěhovalci, bez ohledu na jejich právní postavení.[3]

Některé z velkých migračních pásem v Africe jsou také často vyvolávány politickou nestabilitou, dramatickými změnami režimu, etnickým napětím a občanskými válkami, které se označují jako nucená migrace.[3] Podle oficiálních údajů je asi čtrnáct procent mezinárodní migrace v Africe charakterizováno jako nucené a zahrnuje jednotlivce v „uprchlických“ situacích. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení asi 86 procent africké migrace nesouvisí s konflikty.[6]

Mezinárodní migrační systémy

Jihoafrický migrační systém

Jihoafrický migrační systém je soustředěn kolem Jihoafrické republiky a byl vyvinut od konce 19. století souběžně se vznikem a růstem jihoafrického těžebního průmyslu. Jihoafrický migrační systém je z velké části definován politickou a ekonomickou prevalencí Jihoafrické republiky jako cíle migrantů v rámci kontinentu.[3]

Západoafrický migrační systém

Západoafrický migrační systém se vynořil z dědictví francouzské a britské koloniální říše. Někteří vědci tvrdí, že dynamika migrace v západní Africe byla přičítána formování kapitalistických ekonomik a šíření kapitalismu do dalších městských sídel a venkova vedlo k regionálním a sociálním nerovnostem. Migrační vzorce v západoafrickém migračním systému se liší od jihoafrického migračního systému kvůli nedostatku jediného silného magnetu pro migranty (jako je Jihoafrická republika). Cizinci tvořili téměř čtvrtinu populace Pobřeží slonoviny, dokud v letech 2002 až 2004 neproběhla občanská válka, která podkopala její kdysi vzkvétající ekonomiku.[3]

Úloha států a regionálních mezinárodních institucí

Historicky koloniální okupace a obchod s otroky formovaly současné migrační vzorce uvnitř a z afrického kontinentu. Během koloniálního osvobozování uprchly miliony Afričanů před konflikty s koloniálními mocnostmi. Vznik nezávislých států nevytvořil úplně mírové podmínky; politické a ekonomické faktory v důsledku nových konfliktů přispěly k nejistotě jako pobídka k opuštění domovského státu.[6]

Pod autoritářské režimy, mnoho dalších lidí si možná přeje migrovat, ale nemůže to kvůli rostoucí ochotě vlády kontrolovat a omezovat emigraci. Charakteristiky procesu formování státu, jako je nacionalismus, antikoloniální sentiment, xenofobie a protekcionismus, používají podobné africké vlády několik afrických vlád, jako je Alžírsko, Egypt a Pobřeží slonoviny, aby odradily od emigrace (v obavě ze ztráty lidského kapitálu) a omezit imigraci nebo cizince.[6]

Politická stabilita a národní bohatství mají zvláštní vliv na migrační trendy v tom, že u lidí je méně pravděpodobné, že emigrují, když si dokáží představit budoucnost ve své domovské zemi. Osoby s vyšším vzděláním a profesním zaměřením mají tendenci pohybovat se za hranicemi při hledání rozmanitějších a složitějších trhů práce a sociálních příležitostí.[6] Nedávná analýza údajů o globálních populacích migrantů zjistila významně pozitivní vztah mezi úrovní politické svobody státu a emigrací.[8]

V posledních letech regionální mezinárodní instituce v Africe pracovaly na posílení regionální integrace na kontinentu snižováním imigračních překážek.[4] Regionální hospodářská společenství, jako např Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS) a také Východoafrické společenství (EAC) uvedly volný pohyb osob jako klíčového nájemce jejich snahy o větší integraci. ECOWAS dále odstranil vízovou povinnost pro občany členských států s cílem podpořit volný pohyb osob, zboží a kapitálu v celém regionu. The Jihoafrické rozvojové společenství (SADC) rovněž pracuje na podpoře integrace a spolupráce mezi členskými státy. V roce 2018 dále Africká unie přijala celokontinentální protokol o volném pohybu s cílem posílit migraci v rámci regionu. Většina migrantů v Africe se rozhodla zůstat v regionu, protože vyhlídky na přestěhování do Evropy nebo Severní Ameriky jsou zmírněny realitou těžkopádných a vysoce omezujících vízových požadavků.[4][3]

Zkušenosti afrických migrantů

Veřejná xenofobie je často charakteristikou zkušeností migrantů v subsaharské Africe, stejně jako v mnoha jiných částech světa. Je posílena nepřátelstvím na úrovni státu a posiluje jej, protože pro migranty často chybí odpovídající rámec právní ochrany. Mnoho migrantů se stává terčem obtěžování a násilí, zejména v době hospodářského útlumu.[3] Například na Pobřeží slonoviny byl vládou použit politický mobilizační nástroj v nedávném občanském konfliktu skutečný nebo domnělý migrační status v kombinaci s náboženstvím a etnickým původem.[3] Zatímco dlouhodobé a neurčité osídlení velkých skupin migrantů často vede k vytváření komunit přistěhovalců, v Africe je to oblast, o které se příliš nehovoří.

Migrace žen

Přeshraniční migrace nabízí obchodnicím cestu k hospodářskému pokroku. Existují významné důkazy, které ilustrují trend feminizace subsaharské mezinárodní migrace, avšak motivace žen k překračování mezinárodních hranic se velmi liší od motivace mužů. Zatímco muži migrují do Jižní Afriky hlavně kvůli práci, u žen se pracovní důvody migrace pohybují pod rodinnými návštěvami, nakupováním, prodejem zboží a poskytováním lékařské péče. Ženy mají tendenci se zapojovat na krátké vzdálenosti a krátkodobé přeshraniční pohyby, zatímco migrace mužů má tendenci být delší.[3]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C „Zpráva o populační a vitální statistice, leden 2017“. Statistické dokumenty - Organizace spojených národů (ser. A), Zpráva o statistice obyvatelstva a vitální statistiky. 2017-02-27. doi:10.18356 / 92630ac3-en. ISBN  9789210601078. ISSN  2412-138X.
  2. ^ Potts, Deborah (2015-02-14). „Debaty o africké urbanizaci, migraci a ekonomickém růstu: co se můžeme naučit od Zimbabwe a Zambie?“. Geografický deník. 182 (3): 251–264. doi:10.1111 / geoj.12139. ISSN  0016-7398.
  3. ^ A b C d E F G h i j Agadjanian, Victor (léto 2008). „Výzkum mezinárodní migrace v subsaharské Africe: ohniska, přístupy a výzvy“. Sociologický čtvrtletník. 49: 402–421 - prostřednictvím JSTOR.
  4. ^ A b C d McAuliffe, Marie a Adrian Kitimbo (7. června 2018). „Africká migrace: co nám čísla opravdu říkají“. Světové ekonomické fórum. Citováno 11. května 2019.
  5. ^ „Zpráva o populační a vitální statistice, leden 2017“. Statistické dokumenty - Organizace spojených národů (ser. A), Zpráva o statistice obyvatelstva a vitální statistiky. 2017-02-27. doi:10.18356 / 92630ac3-en. ISBN  9789210601078. ISSN  2412-138X.
  6. ^ A b C d E Flahaux, Marie-Laurence; De Haas, Hein (prosinec 2016). „Africká migrace: trendy, vzorce, hnací síly“. Srovnávací migrační studie. 4 (1). doi:10.1186 / s40878-015-0015-6. ISSN  2214-594X.
  7. ^ „Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO)“. Ročenka OSN 2001. Ročenka OSN. 2001-12-31. str. 1406–1407. doi:10.18356 / 319bd501-en. ISBN  9789211558968.
  8. ^ "Celková mezinárodní populace migrantů". 11. 12. 2018. doi:10.18356 / cd5d19b7-en. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)