Interzonální turnaj, Saltsjöbaden 1948 - Interzonal tournament, Saltsjöbaden 1948
The Interzonální turnaj 1948 byla hlavní kvalifikační událostí pro Mistrovství světa v šachu 1951, držel v Saltsjöbaden, Švédsko od 16. července do 14. srpna 1948. Bylo to první Mezipásmový turnaj organizovaný FIDE, který se v té době ukázal jako mezinárodní řídící orgán hry. 20 hráčů kulatý turnaj vyhrál David Bronstein, kteří spolu se sedmi dalšími hráči postoupili do Turnaj kandidátů z roku 1950.
Organizace
Po smrti mistra světa Alexander Alekhine v březnu 1946 se společnost FIDE snažila převzít správu Mistrovství světa v šachu. Dříve byly všechny zápasy mistrovství světa organizovány soukromě bez formálního kvalifikačního procesu. Proces organizace nového cyklu mistrovství světa narazil v chaotickém poválečném prostředí na řadu problémů. Na schůzce v roce 1946 v Haag, kromě vytváření plánů pro více hráčů Turnaj mistrovství světa FIDE formuloval plán uspořádat osm zonálních turnajů, přičemž vítězové těchto akcí postoupí do nového turnaje, přezdívaného „Interzonal“. Prvních pět hráčů z Interzonal mělo postoupit do Turnaj kandidátů po boku pěti neúspěšných účastníků nadcházejícího turnaje mistrovství světa.
USA byly vyzvány, aby vyslaly dva hráče na mistrovství světa; v té době se předpokládalo Samuel Reshevsky a Reuben Fajn, přední velmistři a účastníci Turnaj AVRO 1938, bude vybrán. V rámci však byl pocit Americká šachová federace že by měli mít právo určit si vlastní výběrové řízení, a rozhodli se poslat dva nejlepší hráče z roku 1946 Mistrovství USA.[1] Fine se kvůli studiu nemohl zúčastnit této akce a Reshevsky vyhrál turnaj s náskokem 2½ bodu z Isaac Kashdan. Později bylo rozhodnuto, že Fine bude mít nakonec povoleno hrát na mistrovství světa, a Kashdan bude považován za kvalifikaci z americké zóny.
Konala se první zonální akce pokrývající většinu Evropy Hilversum, Holandsko v červenci 1947. Belgický šampion Albéric O'Kelly byl vítězem překvapení, před více oblíbenými hráči jako např Petar Trifunović, Luděk Pachman a László Szabó.[2]
1947 Severské šachové mistrovství v Helsinki byla pro účely kvalifikace mistrovství světa považována za zonální událost. Tato událost skončila nerozhodně o první místo mezi Eero Böök a Gösta Stoltz. Ti dva hráli zápas play-off o osmi hrách, což však také vedlo k remíze s jedním vítězstvím za kus. Böök byl prohlášen za vítěze díky svému nadřízenému Sonneborn-Berger skóre.
1947 Kanadský šampionát, vyhrál Daniel Yanofsky,[3] byla také považována za zonální událost, ale žádné jiné zonály nebyly organizovány. Nakonec bylo rozhodnuto uspořádat hlasovací lístek mezi delegáty FIDE, aby se určilo složení turnaje. Z toho byl vytvořen seznam šestnácti hráčů, kteří se připojili k O'Kellymu, Kashdanovi, Böökovi a Yanofskému. V pořadí výběru byli nominováni následující hráči:
- Miguel Najdorf, Isaac Boleslavsky, Gideon Ståhlberg, Salo Flohr, László Szabó, Alexander Kotov, Viacheslav Ragozin, Luděk Pachman, Arnold Denker, Igor Bondarevskij, Lajos Steiner, Erich Eliskases, David Bronstein, Petar Trifunović, Svetozar Gligorić, Savielly Tartakower
Kromě toho byl vytvořen rozsáhlý rezervní seznam, který zajišťuje nezbytné výběry:
- Andor Lilienthal, Gösta Stoltz, I. A. Horowitz, Erik Lundin, Folke Ekström, Ossip Bernstein, C. H. O'D. Alexander, Vasja Pirc, Vladas Mikėnas, Alexander Tolush, Jan Foltys, Julio Bolbochán, Herman Pilnik, Estebanský kanál, Nikolay Novotelnov, Olaf Barda, Jens Enevoldsen, Miguel Alemán Dovo[4][5][6]
Hráči nebo jejich federace byli povinni financovat své vlastní cestování a ubytování. Nakonec O'Kelly, Kashdan, Denker a Eliskases ustoupili. Na jejich místo nastoupili Lilienthal, Stoltz, Lundin a Pirc. Horowitz také odmítl místo; není jasné, proč byl Pirc přijat před Ekströmem, Bernsteinem a Alexandrem.
Výsledek
Najdorf byl favoritem před turnajem a mnozí věřili, že měl být pozván hrát na mistrovství světa v roce 1948. Byl však ve špatné formě; ve 4. kole se mu nepodařilo vyhrát vyhranou koncovku pěšce proti Kotovu a v 5. kole rychle podlehl Lilienthalovi, který za své úsilí získal brilantní cenu. Szabó vedl většinu turnaje, ale klopýtal ke konci. Jeho ztráta v posledním kole s ocasem Lundinem umožnila Bronsteinovi předjet ho a vyhrát turnaj.
Interzonal Tournament 1948, Saltsjöbaden, Švédsko 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 Celkový Přerušení kravaty 1 
David Bronstein (Sovětský svaz)X 1 ½ 1 ½ ½ ½ ½ ½ ½ 1 ½ ½ 1 ½ 1 ½ 1 1 1 13½ 2 
László Szabó (Maďarsko)0 X ½ ½ 1 ½ 1 ½ ½ 1 ½ 1 1 1 ½ 1 ½ ½ 1 0 12½ 3 Isaac Boleslavsky (Sovětský svaz)½ ½ X ½ ½ ½ 0 1 ½ 1 ½ ½ 1 ½ ½ ½ 1 1 1 ½ 12 4 Alexander Kotov (Sovětský svaz)0 ½ ½ X ½ ½ ½ ½ ½ ½ 1 ½ ½ ½ ½ 1 1 1 1 ½ 11½ 5 Andor Lilienthal (Sovětský svaz)½ 0 ½ ½ X 1 1 ½ ½ ½ 0 ½ ½ ½ 1 ½ 1 ½ ½ 1 11 6 Igor Bondarevskij (Sovětský svaz)½ ½ ½ ½ 0 X ½ ½ 1 0 ½ 1 ½ 0 ½ ½ 1 ½ 1 1 10½ 93.75 7 
Miguel Najdorf (Argentina)½ 0 1 ½ 0 ½ X ½ ½ 1 0 1 ½ 0 ½ 1 ½ ½ 1 1 10½ 93.75 8 
Gideon Ståhlberg (Švédsko)½ ½ 0 ½ ½ ½ ½ X ½ 0 ½ 1 1 ½ ½ ½ ½ 1 ½ 1 10½ 93.75 9 Salo Flohr (Sovětský svaz)½ ½ ½ ½ ½ 0 ½ ½ X ½ ½ ½ ½ ½ ½ ½ 1 ½ 1 1 10½ 93.25 10 
Petar Trifunović (Jugoslávie)½ 0 0 ½ ½ 1 0 1 ½ X ½ ½ 0 1 ½ ½ 1 ½ 1 ½ 10 11 Vasja Pirc (Jugoslávie)0 ½ ½ 0 1 ½ 1 ½ ½ ½ X ½ ½ 0 1 0 ½ 1 ½ ½ 9½ 87.75 12 Svetozar Gligorić (Jugoslávie)½ 0 ½ ½ ½ 0 0 0 ½ ½ ½ X 1 ½ 1 1 1 ½ 0 1 9½ 84.50 13 
Eero Böök (Finsko)½ 0 0 ½ ½ ½ ½ 0 ½ 1 ½ 0 X ½ ½ ½ ½ 1 1 1 9½ 81.25 14 Viacheslav Ragozin (Sovětský svaz)0 0 ½ ½ ½ 1 1 ½ ½ 0 1 ½ ½ X 0 0 ½ 0 ½ 1 8½ 78.75 15 
Daniel Yanofsky (Kanada)½ ½ ½ ½ 0 ½ ½ ½ ½ ½ 0 0 ½ 1 X 0 ½ ½ ½ 1 8½ 78.25 16 
Savielly Tartakower (Francie)0 0 ½ 0 ½ ½ 0 ½ ½ ½ 1 0 ½ 1 1 X 0 ½ ½ ½ 8 17 
Ludek Pachman (Československo)½ ½ 0 0 0 0 ½ ½ 0 0 ½ 0 ½ ½ ½ 1 X 1 ½ 1 7½ 18 Gösta Stoltz (Švédsko)0 ½ 0 0 ½ ½ ½ 0 ½ ½ 0 ½ 0 1 ½ ½ 0 X ½ ½ 6½ 19 
Lajos Steiner (Austrálie)0 0 0 0 ½ 0 0 ½ 0 0 ½ 1 0 ½ ½ ½ ½ ½ X ½ 5½ 20 Erik Lundin (Švédsko)0 1 ½ ½ 0 0 0 0 0 ½ ½ 0 0 0 0 ½ 0 ½ ½ X 4½
Na turnaj Candidates mělo původně postoupit pět hráčů. Po stažení Reshevského, Fine a Euwe se tento počet zvýšil na osm. Čtyři hráči, kteří se shodli na šestém místě, měli hrát o tři místa v turnaji Candidates, ale Bondarevskij musel kvůli nemoci odstoupit, takže další tři se kvalifikovali automaticky. Podle některých účtů byli všichni čtyři hráči plus Trifunović původně pozváni, aby hráli na turnaji kandidátů, nicméně po odchodu Bondarevského byl Trifunović „nezvaný“, aby byla čísla stejná.