Teorie intervence - Intervention theory
v sociologie a sociální politika, teorie intervence je analýza rozhodování problémy efektivního zasahování v situaci za účelem zajištění požadovaných výsledků. Intervenční teorie se zabývá otázkou, kdy je žádoucí nezasahovat a kdy je vhodné tak učinit. Rovněž zkoumá účinnost různých typů intervencí. Tento termín se používá v celé řadě sociálních a lékařských postupů, včetně zdravotní péče, ochrany dětí a vymáhání práva. Používá se také v obchodní studie.
V rámci teorie ošetřovatelství je intervenční teorie zahrnuta do širšího rozsahu praktických teorií. Burns a Grove poukazují na to, že řídí implementaci konkrétního ošetřovatelského zásahu a poskytují teoretická vysvětlení, jak a proč je intervence efektivní při řešení konkrétního problému péče o pacienta. Tyto teorie jsou testovány prostřednictvím výzkumných programů k ověření účinnosti intervence při řešení problému.[1]
v Teorie a metoda intervence Chris Argyris tvrdí, že v rozvoj organizace Efektivní intervence závisí na vhodných a užitečných znalostech, které nabízejí řadu jasně definovaných možností a že cílem by mělo být, aby se co nejvíce lidí věnovalo zvolené možnosti a cítilo za ni odpovědnost. Celkově by intervence měly generovat situaci, kdy se aktéři domnívají, že pracují spíše na vnitřní než vnější vlivy na rozhodování.[2]
Viz také
- Kognitivní intervence, soubor technik a terapií praktikovaných v poradenství
- Psychologická intervence, jakákoli akce psychologických odborníků navržená k provedení změny u klienta
- Zdravotní intervence, snaha o podporu dobrého zdravotního chování nebo prevenci špatného zdravotního chování
- Intervence lidských systémů, návrh a provádění intervencí v sociálních prostředích, kde jsou dospělí konfrontováni s potřebou změnit své perspektivy, postoje a činy
- Intervence (poradenství), pokus donutit subjekt „získat pomoc“ pro závislost nebo jiný problém
- Politika, administrativní zásady, kterými se řídí chování organizace k dosažení racionálních cílů