Mezinárodní korfbalová federace - International Korfball Federation
 | |
| Zkratka | IKF |
|---|---|
| Formace | 11. června 1933 |
| Typ | Federace národních sdružení |
| Hlavní sídlo | Zeist, Holandsko |
Obsluhovaný region | Celosvětově |
Členství | 68 národních sdružení |
Oficiální jazyky | Angličtina |
Prezident | Jan Fransoo |
Víceprezident | Danielle Ruts |
Generální tajemník | Joana Faria |
Hlavní orgán | Výkonný výbor IKF |
| Přidružení | Globální asociace mezinárodních sportovních federací, ARISF, IWGA |
| webová stránka | korfball |
The Mezinárodní korfbalová federace (IKF) je řídící orgán z korfball. IKF je zodpovědná za organizaci hlavních mezinárodních turnajů korfball, zejména za Mistrovství světa v korfballu IKF.
IKF byla založena 11. června 1933 v roce Antverpy, Belgie jako pokračování International Korfball Bureau založena v roce 1924 nizozemskými a belgickými asociacemi. Sídlo je v Zeist, Holandsko. IKF je oficiálně uznána Mezinárodní olympijský výbor (IOC) v roce 1993 a je členem SportAccord, Asociace uznaných mezinárodních sportovních federací MOV (ARISF) a Mezinárodní asociace světových her (IWGA).
Cílem IKF je rozšířit se korfball po celém světě a zvýšit úroveň hry v přidružených zemích. IKF má v současné době 69 členských zemí. Poskytuje přidruženým zemím prostřednictvím pěti kontinentálních konfederací (Afrika, Amerika, Asie, Evropa a Oceánie) finanční, materiální a strukturální podporu k dosažení cílů. Navázal síť kontaktů v mnoha zemích a tuto síť neustále rozšiřuje.[1] IKF aktivně propaguje hru mezinárodním přenosem znalostí prostřednictvím výměnných programů a pozýváním vybraných hráčů, trenérů a administrátorů korfballu na její tréninkové kurzy, aby pomohla při vytváření stabilní místní organizace a struktury ve všech přidružených zemích.[2]
Struktura
IKF má v současné době 69 členů. Jsou rozděleni do pěti kontinentálních konfederací pro Evropu, Asii, Ameriku, Afriku a Oceánii. V roce 2018 se jako poslední člen připojilo Thajsko.[3]
Prezidenti
IKF měla dosud šest prezidentů. Všech šest bylo z Nizozemska.[4]
| Start | Konec | název | Národnost |
|---|---|---|---|
| 1933 | 1946 | Nico Broekhuijsen |  Holandsko |
| 1946 | 1954 | S.A.Wilson | Holandsko |
| 1954 | 1964 | H.J. Venema | Holandsko |
| 1964 | 1981 | Herman Duns | Holandsko |
| 1981 | 1988 | Jo Roosenschoon | Holandsko |
| 1988 | 2003 | Bob de Die | Holandsko |
| 2003 | Jan Fransoo | Holandsko |
Rada
Rada IKF se skládá z prezidenta, generálního tajemníka, vysokého viceprezidenta, tří dalších členů výkonného výboru a až pěti kontinentálních viceprezidentů.
| Člen Rady | Pozice | Země |
|---|---|---|
| Jan Fransoo | Prezident | Holandsko |
| Bjorn Elewaut | Člen výkonného výboru |  Belgie |
| Danielle Ruts | Senior viceprezident | Belgie |
| Gert Dijkstra | Zvláštní delegát pro soutěže | Holandsko |
| Anita Derks | Člen výkonného výboru | Holandsko |
| Joana Faria | Generální tajemník |  Portugalsko |
| Kevin Allen | Člen výkonného výboru |  Anglie |
| Chris Theyse | Kontinentální viceprezident pro Afriku |  Jižní Afrika |
| Ying-Che Huang | Kontinentální viceprezident pro Asii |  Čínský Tchaj-pej |
| Tim Miller | Kontinentální viceprezident, Oceánie |  Austrálie |
| Volný | Kontinentální viceprezident pro Evropu |  Evropa |
Strukturované turnaje IKF
Reference
- ^ „Chinezen vergapen zich aan flitsende show 'Hollandbal'". nrc.nl. 7. listopadu 2011. Citováno 3. dubna 2016.
- ^ "Organizace". ikf.org. Citováno 3. dubna 2016.
- ^ „Yhailand Korfball Association se připojuje k IKF“. ikf.org. 22. ledna 2018. Citováno 26. února 2018.
- ^ „Beknopt historisch overzicht korfbal in (K) KNB / KNKV“ (PDF). knkv.nl. Citováno 3. dubna 2016.