Mezinárodní úmluva o připravenosti, reakci a spolupráci na znečištění ropou - International Convention on Oil Pollution Preparedness, Response and Co-operation

Mezinárodní úmluva o připravenosti, reakci a spolupráci na znečištění ropou (OPRC) je mezinárodní námořní úmluva, kterou se stanoví opatření pro nakládání s mořskými produkty znečištění ropou incidenty na národní úrovni a ve spolupráci s jinými zeměmi.[1] V listopadu 2018 je úmluvy 112 smluvních stran.[2]

Úmluva OPRC byla vypracována v rámci Mezinárodní námořní organizace (IMO) a přijato v roce 1990 a vstupuje v platnost v roce 1995. V roce 2000 byl přijat protokol k Úmluvě o nebezpečné a škodlivé látky (HNS) (protokol OPRC-HNS).

V souladu s touto úmluvou a její přílohou se státy, smluvní strany úmluvy z roku 1990, zavazují jednotlivě nebo společně přijmout veškerá vhodná opatření k přípravě a reakci na případy znečištění ropou.

Rozsah

Úmluva se vztahuje na:

Úmluva se nevztahuje na válečné lodě, námořní pomocné nebo jiné lodě vlastněné nebo provozované státem a používané pouze pro vládní nekomerční služby. Smluvní strany úmluvy však přijetím vhodných opatření zajistí, aby tyto lodě jednaly způsobem, který je v souladu s úmluvou.

Havarijní plány znečištění ropou

Lodě jsou povinny nést nouzový plán znečištění ropou na palubě v souladu s ustanoveními přijatými Mezinárodní námořní organizace (IMO) pro tento účel. Tyto plány podléhají inspekci úředníky řádně oprávněnými touto stranou, jsou-li v přístavu nebo v terminálu na moři pod jurisdikcí strany.

Provozovatelé pobřežních jednotek pod jurisdikce smluvních stran nouzové znečištění ropou plány, které jsou koordinovány s vnitrostátním systémem reakce na případy znečištění ropou, schválené v souladu s postupy stanovenými příslušným vnitrostátním orgánem.

Orgány nebo provozovatelé odpovědní za námořní přístavy a zařízení pro manipulaci s ropou spadající pod jurisdikci smluvních stran jsou rovněž povinni mít nouzové plány týkající se znečištění ropou nebo podobná opatření koordinovaná s vnitrostátním systémem reakce na znečištění ropou).[4]

Postupy hlášení znečištění ropou

V souladu s Úmluvou mistři nebo jiné osoby odpovědné za lodě plující pod vlajkou strany a osoby odpovědné za pobřežní jednotky v jurisdikci smluvní strany jsou povinni neprodleně hlásit jakoukoli událost na jejich lodi nebo pobřežní jednotce zahrnující a vypouštění nebo pravděpodobné vypouštění oleje:

i) v případě lodi do nejbližšího pobřežního státu;

ii) v případě pobřežní jednotky pobřežnímu státu, jehož jurisdikci jednotka podléhá.

Mistři nebo jiné osoby odpovědné za lodě plující pod vlajkou strany a osoby odpovědné za pobřežní jednotky v jurisdikci smluvní strany jsou rovněž povinni neprodleně podobným způsobem hlásit jakoukoli pozorovanou událost na moři zahrnující vypouštění ropy nebo přítomnost ropy.

Osoby odpovědné za námořní přístavy a zařízení pro manipulaci s ropou spadající do jurisdikce smluvní strany jsou povinna neprodleně hlásit jakoukoli událost zahrnující vypouštění nebo pravděpodobné vypouštění oleje nebo přítomnost oleje příslušnému vnitrostátnímu orgánu.

Smluvní strany jsou povinny dávat pokyny svým námořním inspekčním plavidlům nebo letadlo a další příslušné útvary nebo úředníci, aby neprodleně hlásili jakékoli pozorované události na moři nebo v námořním přístavu nebo v zařízení pro manipulaci s ropou zahrnující vypouštění oleje nebo přítomnost oleje příslušnému vnitrostátnímu orgánu nebo nejbližšímu pobřežnímu státu; a požádat piloty civilních letadel, aby neprodleně hlásili pozorovanou událost na moři zahrnující a vypouštění oleje nebo přítomnost ropy do nejbližšího pobřežního státu).[5]

Vnitrostátní a regionální systémy připravenosti a reakce

Každá strana má povinnost zavést národní systém pro rychlou a účinnou reakci na případy znečištění ropou. Tento systém zahrnuje:

  1. určený příslušný vnitrostátní orgán nebo orgány odpovědné za připravenost a reakci na ropné znečištění;
  2. národní operační kontaktní místo nebo místa odpovědná za příjem a předávání zpráv o znečištění ropou; a
  3. orgán, který je oprávněn jednat jménem státu, aby požádal o pomoc nebo rozhodl o poskytnutí požadované pomoci.

Systém také zahrnuje a národní pohotovostní plán připravenosti a reakce nastiňuje organizační vztahy různých zúčastněných subjektů, veřejných i soukromých, s přihlédnutím k pokynům vypracovaným IMO.[6]

Kromě toho každá strana, buď samostatně, nebo prostřednictvím dvoustranné nebo mnohostranné spolupráce a ve spolupráci s ropou a Lodní doprava průmyslová odvětví, přístavní orgány a další příslušné subjekty musí zavést:

  • minimální úroveň předem umístěného zařízení pro potírání úniku ropy a programů pro jeho použití;
  • program cvičení pro organizace zabývající se reakcí na znečištění ropou a školení příslušných pracovníků;
  • podrobné plány a komunikační schopnosti pro reakci na incident znečištění ropou; a
  • mechanismus nebo uspořádání pro koordinaci reakce na incident znečištění ropou se schopnostmi mobilizovat potřebné zdroje).[7] Strany zajistí, aby IMO byly poskytnuty všechny příslušné informace.

Mezinárodní spolupráce v reakci na znečištění

Smluvní strany jsou povinny spolupracovat a poskytovat poradenské služby, technickou podporu a vybavení za účelem reakce na incident znečištění ropou na žádost kterékoli smluvní strany, která je nebo bude pravděpodobně takovým incidentem ovlivněna. Financování nákladů na takovou pomoc vychází z ustanovení uvedených v příloze úmluvy.[8]

Hlavní rysy OPRC

  1. Jeho cílem je poskytnout globální rámec pro mezinárodní spolupráci v boji proti závažným incidentům nebo hrozbám znečištění moří.
  2. Smluvní strany úmluvy jsou povinny zavést opatření při řešení případů znečištění buď na národní úrovni, nebo s jinými zeměmi.
  3. Lodě jsou povinny nést nouzové plány na palubě ropy.
  4. Od provozovatelů jednotek na moři se rovněž požaduje, aby měli k dispozici nouzové plány týkající se znečištění ropou nebo podobná opatření, která musí být koordinována s vnitrostátními systémy pro rychlou a účinnou reakci na případy znečištění ropou.
  5. Lodě jsou povinny hlásit incidenty pobřežním orgánům a úmluva podrobně popisuje opatření, která mají být přijata.
  6. Úmluva požaduje vytvoření zásob zařízení pro potírání úniku ropy, cvičení pro potírání úniku ropy a vypracování podrobných plánů pro řešení případů znečištění.
  7. Smluvní strany úmluvy jsou povinny poskytnout pomoc ostatním v případě mimořádné události týkající se znečištění a je učiněno ustanovení o úhradě jakékoli poskytnuté pomoci.
  8. V roce 2000 byl přijat protokol k OPRC týkající se nebezpečných a škodlivých látek (protokol OPRC-HNS).[9]

Reference

  1. ^ Shrnutí IMO Mezinárodní úmluvy o připravenosti, reakci a spolupráci na znečištění ropou [1]
  2. ^ Ratifikace.
  3. ^ Shrnutí IMO OPRC
  4. ^ Článek 3 Mezinárodní úmluvy o připravenosti na ropné znečištění, reakci na ni a spolupráci (OPRC)[2]
  5. ^ Článek 4 OPRC
  6. ^ „ERROR 404 - ITOPF“. www.itopf.org.
  7. ^ Článek 6 OPRC
  8. ^ Články 7–10 OPRC
  9. ^ „Kult moře - námořní znalostní báze“. Kult moře.

Další čtení

  • Zlato, Edgare. Mezinárodní úmluva o připravenosti, reakci a spolupráci na znečištění ropou, 1990 - zpráva. 22 J. Mar. L. & Com. 341 (1991)
  • Moller, T. H. Santner, R. S. Připravenost a reakce na ropné skvrny - role průmyslu. ITOPF. 1997 Mezinárodní konference o úniku ropy.[3]
  • Nelson, P. Národní plán Austrálie v boji proti znečištění moře ropou a jinými škodlivými a nebezpečnými látkami - přehled a aktuální problémy. Bulletin Spill Science & Technology, 2000